Hořický rodák Tomáš Petráček je profesorem a vedoucím Katedry náboženských a kulturních studií Pedagogické fakulty univerzity Hradec Králové, akademickým kaplanem a vikářem při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové. I proto je naším dalším neobyčejným.
Tomáš Petráček se narodil do katolické rodiny. Na to, že se rozhodl studovat historii církevních dějin, katolickou teologii a následně se stal i knězem, ale jeho rodiče na něj v tomto vliv neměli. „Díky vášnivému studiu historie a fascinaci středověkým uměním jsem znovuobjevil strhující a inspirující svět víry a křesťanství a pak už následovala celkem jasná volba stát se katolickým knězem,“ říká Tomáš Petráček.
V jeho životě se ale udála řada věcí, největší roli v něm sehrála vážná nemoc, po které se mu změnil pohled na některé situace. Pro Tomáše Petráčka šlo o drsnou, čtyři roky trvající životní školu. „Hodně mi dala z hlediska svobody a nadhledu. Poté, co hledíte smrti do tváře, už některé věci v životě tolik neřešíte a snažíte se maximálně intenzivně prožít čas života. Ten, který už nemusel a neměl být. Zkušenost bolesti, utrpení a bezmoci mi také pomáhá v mé kněžské práci, učí soucitu a trpělivosti,“ vysvětluje.
Český národ je specifický tím, že se mu neustále něco nepozdává. Buď prší moc, nebo málo, je zima nebo velké horko, prostě jsme stále nespokojeni. Proč tomu tak je a co by si tedy lidé měli uvědomovat, aby byli spokojení? „Mnoho lidí působí, jako kdyby jen čekali na příležitost se naštvat a zanadávat si. Míra agresivity a nespokojenosti je zřejmě daná tím, že nám chybí více vnitřního pokoje, hlubšího zakotvení a pocitu vděčnosti, může za to i nároková mentalita, že mám právo být šťastný a druzí nebo stát mi to mají zařídit. Ale skutečnou radost a štěstí najdete, když se staráte o dobro těch druhých, když se snažíte, aby šťastní byli ti, se kterými sdílíte svůj život. Proti pocitům mizérie a nespokojenosti pomáhá pečovat o ty, kteří se mají doopravdy špatně. Jsou například postižení, nemocní, opuštění, osamělý. Nebo vyjet do nějaké chudé a nebezpečné části světa, mimo Evropu, a uvědomit si, jak moc se vlastně máme dobře,“ radí.
I přes některé nemilé okamžiky, má i řadu itěch radostných. „Hodně radosti prožívám při slavení liturgie, ale také při fotbale se studenty, v setkávání s přáteli a rozhodně při dlouhých procházkách na horách nebo v rodném Podkrkonoší. Veselé momenty přichází, když jsem jako kněz u toho, když mají bývalí studenti z našeho salašnického společenství svatby a křtiny," usmívá se.
Jelikož Tomáš Petráček působí jako kněz i akademický kaplan, i jeho zasáhla nepříjemná situace, kdy policie musela evakuovat všechny tři budovy Univerzity Hradec Králové. Zrovna se totiž vracel na katedru kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty, když potkal vyděšené studentky z křesťanského společenství Salaš, které právě z budovy vyvedla policie. „Bohu díky se brzy ukázalo, že to byl falešný poplach, ale stejně to zanechalo silný, nepříjemný dojem. Řešili jsme pak stavy úzkosti a obavy vrátit se zpět u některých studentů, ale myslím, že právě návrat do normálního života byl nejlepší odpovědí na podobné útoky,“ přibližuje emotivní událost.
Pro Tomáše Petráčka jsou blížící se Velikonoce ve znamení setkávání. Slaví bohoslužby se starosalašníky, bývalými členy hradeckého studentského společenství a jejich velkými rodinami. „Prožíváme celé čtyři dny společně, jsou to krásné chvíle nekomplikovaného bytí spolu a prožívání hlubokých velikonočních obřadů,“ říká s nadšením a zároveň vysvětluje, co pro něj tyto jarní svátky znamenají. „Velikonoce jsou intenzivním prožitím skutečnosti, že sám Bůh v osobě Ježíše vstoupil do tajemství smrti a utrpení, aby v něm už nikdy nikdo nebyl úplně sám, aby porazil smrt a dal nám naději na život věčný, aby nás přesvědčil obětováním vlastního života, že není náš soupeř, ale nás miluje plněji, než my sami dokážeme milovat. A tohle si připomínat potřebujeme znovu a znovu a je to zdrojem velké útěchy, naděje a pokoje,“ zakončuje náš rozhovor.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.