Před vojnou pracoval ve výzkumném ústavu, po vojně ho to nasměrovalo k hasičům. Nejprve zakotvil na oddělení stavební prevence, poté okusil práci požárníka na Správě a útvaru Sboru požární ochrany v Hradci Králové a už tu zůstal. Na svém kontě má téměř tisíc zásahů, které byly především u dopravních nehod a nyní si užívá zaslouženého důchodu. Tentokrát jsme zařadili mezi (ne)obyčejné Roberta Hypiuse.
Robert Hypius pochází z malé obce nedaleko Hradce Králové. Vystudoval gymnázium a k tomu absolvoval dva roky zemědělské školy. Měl tedy jakýsi předpoklad, že se bude věnovat zemědělství. Nastoupil proto do výzkumného ústavu, který sídlil v Praze na Ruzyni, ale o pár vesnic dál od místa bydliště, měl pobočku. Pracoval tu chvíli před vojnou. Po vojně došlo k nějakým neshodám a začal shánět jinou práci, která by ho bavila a naplňovala a tu našel u hasičů, kde je od 1.ledna 1990.
V deseti letech začínal jako mladý hasič.. „Už na gymnáziu jsme museli mít nějakou činnost a ta spočívala ve věcech, které byly spojeny s bývalým režimem. Jedna z možností byla, že můžu pomáhat s vedením mládeže. A tam vlastně začalo to vedení malých hasičů. U nás na vesnici to dobrovolnými hasiči jen žilo,“ říká. S kroužkem jezdil i po závodech.
Když v devadesátém roce nastupoval k hasičům, o té práci už něco věděl. Tehdy nastoupil jako administrativní pracovník a posuzoval stavby. „Dnes se tomu říká státní požární dozor. Připomínkují se stavby z hlediska hasičiny, aby nechytly. Posuzovalo se to dle bezpečnostních norem,“ doplňuje.
U administrativní činnosti vydržel dva a půl roku. Poté přišla reorganizace, došlo na rušení krajů, byly okresy. „Tenkrát mi řekli, ať jdu dělat školu, ale já nechtěl, protože jsem v té době stavěl. Do toho jsme měli malé děti. Najednou přišla nabídka jít do směny, tak jsem přešel. Mohl jsem se věnovat stavbě, pak jsem šel na čtyřiadvacet hodin do práce. Takže se na tom baráku dala dělat spousta práce, a ne jenom o sobotách a nedělích,“ vzpomíná na dávné časy.
Ve směně začínal jako hasič a obhlížel, jak to vše chodilo. Byla tu řada kolegů, kteří zde pracovali spousty let a bylo se tedy od koho učit. „Pak mě začali dávat na auto, tomu jsem se chvíli bránil, protože jsem tam byl chvíli ale po necelých pěti letech jsem si udělal kurz a začal jsem jezdit jako velitel družstva,“ říká s úsměvem.
Od doby nástupu k hasičům, tedy za více jak dvaatřicet let, se podle jeho slov hodně se zlepšilo zajištění bezpečnosti hasičů. Přibyla měřící technika, zlepšilo se vybavení, oblečení, obuv.
Když Robert Hypius odcházel od hasičů do důchodu, rozloučení bylo dosti mokré. U hasičů je tradice polévání vodou. „Je to tradice, která se děje léta. Dělá se to v létě. Prostě na vás v práci někde ze střechy kdosi vylije kýbl s vodou jen tak pro zábavu. Pak se to samozřejmě ten politý snaží vracet,“ směje se a a z jeho očí je vidět, že mu tyto „kulišárny“ budou chybět. Na vesnici pak proběhlo rozloučení s oslavou, ani po ní nezůstal suchý.
Čtvrtek, 2. června 2022, 14:45
Robert Hypius z hasičské stanice Hradec Králové – Pražská odsloužil svoji poslední směnu. Za třiatřicet let ve službě byl velitelem zásahu u zhruba tisícovky výjezdů. Šlo především o dopravní nehody. I proto mu kolegové připravili takzvaný poslední...
„Na stýskání zatím nebyl moc čas. V důchodu jsem měsíc a zatím nebyl čas o tom přemýšlet. Myslím, že si na to člověk může i zvyknout,“ dodává žertovně.
Plány do budoucna má ale jasné. Určitě by se chtěl někam podívat. Ve dnech volna pomáhal na stavbách v interiérech a začalo ho to bavit. Některá místa ještě potřebuje dodělat. „Pak to chci umírnit a víc si užívat života než práce. Dále jsou tu ještě rodiče a vnoučátka, takže se budu věnovat i jim,“ doplňuje. Rozhodně by rád absolvoval i výlety po České republice na motorce, na které přijel i na náš rozhovor.
Foto
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
