Lukáš Rybka odhaluje veřejnosti tajná místa v královéhradeckém podzemí

Slavnostní premiéru Lukášovi na podzim zhatila epidemie koronaviru. Dokument Kryty CO se měl poprvé promítat v listopadu na festivalu Cinema Open v královéhradeckém Biu Central. S Lukášem proto pořadatelé počítají dodatečně letos. On se ale rozhodl nečekat další rok a naplánoval svou vlastní premiéru hned, jak to epidemická opatření umožnila. Peníze na pronájem sálu vybral na Startovači, což je web, na kterém lidé mohou podpořit projekty, které je zaujmou.   

„Byl jsem hodně překvapený, vyhlásil jsem sbírku a během jedenácti hodin se vybralo sedm tisíc, které jsem potřeboval na pronájem sálu. Za necelý měsíc se vybral dvojnásobek té částky, co jsem potřeboval,“ říká autor dokumentu Kryty CO Lukáš Rybka.

Film měl nakonec premiéru koncem května, v červnu dokument běžel také na východočeské televizi V1. Ti, kteří dokument zatím neviděli a na Cinema Open se nechystají, ale také nepřijdou zkrátka. „Plánuji zveřejnit film na Youtube, odhaduji to tak ke konci prázdnin, v září,“ říká mladý dokumentarista.

K tématu krytů se dostal díky sklepu u babičky

Dalo by se říct, že unikátní dokument vznikl díky Lukášově babičce, která bydlí na Gočárově třídě. „Taťka mi kdysi jako malému vyprávěl, že pod babiččiným domem jsou kryty. Na to jsem si pak vzpomněl zhruba před třemi, čtyřmi lety, kdy jsem to začal blíž zkoumat. Podařilo se mi do toho krytu dostat a postupně začal vznikat nápad na dokument,“ říká Lukáš.

Dnes už jsou na Gočárově třídě z původních krytů civilní obrany většinou sklepy. Všechny královéhradecké kryty byly totiž postupně převedeny do soukromých rukou, ty poslední v letech 2008 až 2009.

Většina domovních krytů zůstala zachovalá. „Vzhledem k tomu, že je to předělané na sklepy, tak ty jednotlivé prvky, ať už pancéřové dveře nebo vzduchoventilace, tam zůstaly. Bývá to zamčené a pohybuje se tam omezené množství lidí. Oproti tomu volně stojící kryty fabrik jsou většinou zchátralé, rozkradené, vyrabované, takže tyhle kryty jsou na tom o dost hůř,“ vysvětluje Lukáš.

Místnosti, kde by lidé mohli přečkat případný útok

Celkem Lukáš pod Hradcem Králové napočítal více než sto krytů civilní obrany. Většinou si jsou dost podobné. „Všude byla vzduchoventilace, aby se tam dal filtrovat vzduch v případě chemického nebezpečí, a jednalo se o místnosti, kde by lidé mohli přečkat případný útok,“ dodává dokumentarista. Zatímco v krytech byly uloženy například plynové masky nebo zdravotní pomůcky, základní zásoby jako léky nebo jídlo si lidé měli do krytů přinést sami.

„Kromě domovních krytů jsou ve městě ještě štábní kryty, kde byla velitelská stanoviště, tady byla navíc telefonní ústředna a další radiokomunikační prostředky. Tyto kryty ale nebyly určeny pro běžné obyvatelstvo,“ doplňuje Lukáš.

Jeden takový Lukáš Rybka objevil v areálu soukromé firmy. „Pustili mě sem s tím, že můžu kryt pro dokument natočit, když nebudu zmiňovat, kde se nachází. Mohli by se totiž bohužel najít lidi, kteří se tam budou chtít dostat, nebo hůř, budou tu rabovat. Koneckonců takhle dopadlo spoustu krytů. Tento kryt je totiž naprosto zachovalý, byl to velitelský úkryt, ve kterém zůstalo naprosto všechno nezměněno od roku 1989,“ říká nadšeně Lukáš. Ve zmíněném krytu jsou stále telefony, zásobníky na vodu, záchody. A křídou na tabuli je v krytu dodnes napsáno datum 17.10.1989. „To bylo poslední cvičení, které tam probíhalo,“ vysvětluje Lukáš.

Všechny kryty, které Lukáš navštívil, jsou dnes už v soukromém vlastnictví. Proto nebylo vždy úplně jednoduché dojednat v krytech natáčení. „Bylo pár krytů, kde jsem nedohledal majitele nebo se mi ho nepodařilo kontaktovat, případně mě odmítli dovnitř pustit. Ve většině případů byli ale lidé velmi vstřícní. U klasických domovních krytů jsem většinou jednal s předsedy SVJ, což bylo bez problémů. Složitější to bylo ve firmách a průmyslových provozech, kde běží výroba. Do jednoho krytu, o který jsem hodně stál a chtěl ho mít ve filmu, jsem se nedostal kvůli majetkoprávním problémům, tam se dodnes soudí o vlastnictví,“ říká autor snímku.

Dá se zvenčí poznat, že je poblíž kryt?

To, že se v naší blízkosti nachází kryt civilní obrany, lze poznat podle několika vodítek. „Kolem jsou výdechy, což jsou takové betonové nebo cihlové kvádry, které v sobě mají mřížku a nasávají vzduch dovnitř krytu. Kromě výdechů mohou být u krytů i nouzové východy, což je betonový kvádr s pancéřovými dvířky. Dnes už to ale nemusí být pravidlem, protože jak byly kryty zrušeny, tak bylo spousta takových výdechů a nouzových východů zbouráno,“ vysvětluje Lukáš Rybka. Samostatně stojící kryty v terénu se dají poznat ještě jednodušeji, protože na některých místech do země vede betonový vchod s pancéřovými dveřmi nebo se kryt se schovává pod nápadným kopcem zeminy.

Pokračování dokumentu nebude, ale bonusové záběry ano

„V dokumentu mají lidé možnost vidět to, co dosud nebylo zveřejněno. O krytech v Hradci Králové toho nikdo moc nevěděl. Dosud se o tom jen šuškalo,“ říká Lukáš jeden z důvodů, proč stojí za to jeho dokument vidět.

Další dokument na stejné téma neplánuje, přesto se krytům chce ještě věnovat. „Po zveřejnění dokumentu na internetu chci zveřejnit i další záběry, jako průchody jednotlivými kryty, aby si lidé mohli představit půdorys toho krytu, jak to tam vypadá. Zároveň mám v plánu vytvořit interaktivní mapu města, kde si budou moci lidé rozkliknout jednotlivé kryty a videa z nich,“ prozradil Lukáš.

Hlavní je teď bakalářka

Lukáš Rybka momentálně studuje Slezskou univerzitu v Opavě, program Multimediální techniky. „Není to umělecký obor, je to čistě technické studium. Každopádně když jsem natáčel dokument o krytech, tak jsem byl ještě na střední škole, proto je dokument pod hlavičkou amatérský – ne pod studentským,“ vysvětluje.  

Příští rok Lukáše čeká bakalářská práce, jejíž součástí musí být i dokument. Ten už ale nebude ani o krytech civilní obrany, ani o Hradci Králové. „Vzhledem k tomu, že studuji v Opavě, bude se dokument týkat Moravskoslezského kraje,“ plánuje Lukáš.