BLOG: Moje zkušenosti s koronavirem. Falešně negativní test a nefunkční chytrá karanténa

Prvně jsme na sebe narazili přes rádio. Muž si v práci půjčil pár drobných na kurýra od kolegyně, která se později ukázala jako pozitivní. Jakmile jsme se to dozvěděli, byli celá rodina v dobrovolné izolaci a čekali jsme, kdy manželovi zavolají z hygieny. Zavolali mu po týdnu od kontaktu, poslali ho na testy. Jenže mu karanténu nepočítali ode dne, kdy přišel do kontaktu s Covidem, ale nelogicky ode dne, kdy se mu hygiena ozvala. Test dopadl negativně, ale museli jsme čekat ještě na druhý negativní, po dalších deseti dnech. Objednávací lhůta byla celkem dlouhá, takže suma sumárum, muž byl v karanténně více jak tři týdny.

Skončila nám karanténa a my se těšili, že se s dcerou Ninuškou budeme aspoň trochu socializovat. Byly jsme domluvené s kamarádkou, která má stejně starou holčičku. A protože venku lilo jako z konve, domluvily jsme se, že nebudeme raději chodit do žádných heren a kaváren, ale raději zůstaneme u nás „v bezpečí“. Den na to mi kamarádka píše, že má vysoké horečky. Jede na testy. Je pozitivní...

A tady začíná to pravé znechucení

Obě jsme šokované, jaký kolotoč se spouští. Jak lidi lžou a zapírají, aby nemuseli do karantény. A taky jsme šokované, jak celý systém chytré karantény absolutně nefunguje. Já i kamarádka jsme měly po celou dobu aktivovanou e-roušku. Jakmile byla kamarádka určena jako pozitivní, měla dostat speciální kód, který by zadala do aplikace, a ta by pak upozornila všechny, se kterými přišla do kontaktu. Jenže nedostala, nikoho chytrá karanténa nezajímala. Musela se kódu sama pracně dožadovat. Nicméně, povedlo se.

Jasně, na hygieně nevědí, kde jim hlava stojí, asi prostě někdo zapomněl. Ale i tak jsem čekala, že mi od aplikace přijde upozornění, jakmile kamarádka zadá kód. Nestalo se tak. Upozornění se objevilo až pár dní na to - a nepřišlo samo, objevilo se, až když jsem aplikaci aktivně otevřela, protože mi už bylo vážně divné, že pořád nic (dodávám, že jsem měla aktuální verzi).

Mezitím se mi dost dramaticky přitížilo

Začaly mě šíleně bolet svaly na nohou. Tak, že jsem se nemohla skoro ani postavit. Pak se přidaly bolesti zad, třeštění hlavy a zimnice. To už jsem jela na testy. Byla jsem ráda, že v Hradci nedělají výtěr z nosu, ale z krku, a že se tak vyhnu nepříjemnému zasouvání tyčinky až někam do mozku. Jenže celý ten odběr mi přišel nějaký divný. Zatímco muž absolvoval skutečně doslova výtěr z krku, mně slečna medička strčila tyčinku do pusy a zase vytáhla – měla jsem pocit, že se mě s tou štětičkou ani nedotkla. Výsledek byl ještě ten den – NEGATIVNÍ. Ulevilo se nám, ale nemohla jsem si pomoct, nějak se mi to stále nezdálo.

Bylo mi opravdu zle, ale bylo to jiné, než co jsem kdy zažila. Nebolelo mě v krku, žádný kašel, žádná rýma. Ostatní kolem mě ujišťovali, že to bude psychosomatické. Do toho můj muž dostal vysoké horečky. Začaly ho bolet nohy tak, že se na ně skoro nemohl postavit. Třeštila mu hlava. Záda ho bolela tak, že nedokázal ležet. Včera jsme oba ztratili čich, já i chuť. Přitom vlastně už oficiálně nejsme ani v karanténě.

Je to celkem paradox, protože když jsme byli oba zdraví, museli jsme kvůli průtahům být doma přes tři týdny. A to je pro nás jako pro OSVČ opravdu nevítané. Ale daleko víc mi vadí to, jak jsou lidé sobečtí a jak kvůli Covidu lžou, aby náhodou nemuseli zůstat doma. A taky mi vadí, že systém, který se navenek tváří, jak děsně funguje, je ve skutečnosti úplně k ničemu – respektive, abych nepaušalizovala, byl k ničemu alespoň v našem případě.

V sobotu byl muž ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové na testech. Výtěr mu dělali tentokrát z nosu s tím, že ode dneška se to z krku už dělat nemá. Je pozitivní.