Haškův konec je nutný. Ale ještě horší jsou neználkové nad ním

Faerské ostrovy mají pouhých 55 tisíc obyvatel, aktivních fotbalistů ještě méně. Za reprezentační áčko hrají i borci z druhé slovinské či dánské ligy. Přesto vyslanci téhle zemičky dokázali zdolat první mužstvo Česka. Toho Česka, ve kterém žije 10 milionů lidí, má mnohem větší fotbalovou základnu než Faeřané, více hřišť i výhodnější klima pro trénink a zápasy.

Co je však ještě varovnější signál?!

Že mix profesionálů s poloprofesionály přehrál Součka, borce z Premier League a jeho spoluhráče oblékající dresy v bundeslize nebo v Lique 1, tedy v top evropských soutěžích, ve všech atributech moderního fotbalu.

Seveřané byli kompaktnější, drželi víc pohromadě v obraně a v útoku než rozladěná dechovka Ivana Haška. Vyplavalo to na povrch nejen při inkasovaných gólech českého týmu, nýbrž i při rychlých kontrech domácího celku, které mohly, a měly, skončit také brankou.

Co blesková kombinace na jeden dva doteky podmíněná sladěným pohybem všech hráčů bez míče? Opět převaha na straně Faeřanů.

A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Jak je to možné? Jednoduše.

Na Faerských ostrovech odpovědní lidé pochopili, kam se ubírá fotbal. A přizpůsobili trendům trénink.  O Česku se to už dlouho říct nedá. Takže tuzemská reprezentace už logicky nepřehraje ani trpaslíky.  Když nevidíte a nedokážete si správně vyhodnotit, co je v aktuálním mezinárodním fotbale nejdůležitější, abyste byli konkurenceschopní, nelze očekávat nic jiného než bolavá zklamání.

Fotbalová asociace České republiky nemá dodnes jasno, jaký fotbal chce vyrábět. Neví, jestli má národní tým a jeho mladší sourozenci vyznávat celoplošný presink nebo hlubší obranný blok. Když ale nemáte páru o tom, co chcete stavět, nemůžete vybrat ani toho nejlepšího stavbyvedoucího.

Vize? Veskrze žádná

A tak se u národního celku objeví trenér, který strávil kariéru v Arábii, daleko od top lig, a neprokázal, že by uměl dodat týmu šmrncovní herní tvář. Ovšem je zrovna k mání a pro veřejnost stravitelný, proto může zaujmout místo nejdůležitějšího trenéra v zemi. Trenéra- vizionáře, který má určovat směr tak, aby Češi předběhli dobu, jako tomu bylo v první etapě Karla Brücknera u reprezentačního áčka.  

Ivan Hašek takovým koučem nebyl a není. Jak by mohl, když konkurz leží na bedrech členů výkonného výboru, kteří jsou sice politicky zdatní, ale na zákonitosti současného fotbalu experty nejsou.

Pak se nedá žasnout nad tím, že se hvězdy české reprezentace před zraky kouče nevracejí zpátky sprintem, což si nikdo už ani v průměrných evropských klubech nemůže dovolit, a trenér se na to nečině dívá se zadumanou grimasou.

Po utkání se poté opakovaně schovává za nesmyslné alibi, že nemáme v Česku kvalitní hráče a už vůbec ne ty kreativní. Ve skutečnosti se přitom sám usvědčuje z neznalosti. Kreativita je totiž v aktuálním fotbale výsledkem souhry skupiny hráčů, nejlépe celého mužstva. Když Šulcovi nikdo nenaběhne za obranu, nemůže chytrou průnikovou přihrávkou nachystat šanci. A tudíž nemůže být kreativní. V Lyonu mu (nebo Karabcovi) tenhle servis spoluhráči musejí povinně udělat, proto můžou být Češi kreativní.  

Jenže, proč by se tím Hašek neoháněl, když mu na to nadřízení z neznalosti skáčou.

Takže než by mu řekli, ať s tímhle na ně vůbec nechodí, radši vytáhnou z klobouku spasitele Pavla Nedvěda, který má národní tým uzdravit. Je přece majitelem Zlatého míče France Footballu a pomáhal řídit slavný Juventus Turín.

Ale právě za práci ve Staré dámě byl Nedvěd společně s tehdejším vedením klubu v Itálii pravomocně odsouzen za prohřešky proti zákonům. V českém prostředí však může být pasován generálním manažerem reprezentací, aniž by to těm, kteří o tom rozhodli, nepřišlo nepřípustné.

Nezdravé teplíčko

Tohle všechno se samozřejmě promítá do atmosféry.

V národním A mužstvu si všichni pochvalují, jaká je tam pohodička, jak si hráči výborně rozumí s trenérem a s realizačním týmem.

Opravdu je tomu tak ve skutečnosti? Pokud ano, jde o nezdravé teplíčko.

Jeden z důkazů poskytl televizní rozhovor Václava Černého. Když se ho reportér zeptal na inkasovaný gól, k němuž tím, že se zastavil a nepokračoval v bránění, fatálně přispěl, jen kysele odsekl: „Tak to na mě hoďte!“ Poté naštvaně utekl.

Choval by se tak, kdyby v týmu opravdu panovala zdravá atmosféra?

Určitě ne! Z kabiny by v předstihu dobře věděl, že i ofenzivní šikulové dnes musejí příkladně přepínat z útoku do obrany a nemůžou se na nic vykašlat. A když na to zapomenou, trenér a spoluhráči mu to patřičně připomenou. Je to pro jeho dobro i pro dobro týmu. On i mužstvo se přece chtějí zlepšovat a nehodlají se dobrovolně zařadit mezi podprůměrné ansámbly, které jsou ostatním pro smích.

Že dny Ivana Haška na reprezentační střídačce jsou sečteny, o tom nepochybujme. Odstartuje to však kýženou resuscitaci?

Sotva.

To by museli začít českému fotbalu velet opravdoví odborníci, kteří vědí, co je a není pro budoucí fotbalový rozkvět důležité. Podle toho by nastavili program i kritéria pro hledání Haškova nástupce. Ještě předtím by však našli co možná nejchytřejšího sportovního ředitele FAČR, za kterým už něco stojí a je tedy prověřený. Ten by měl rozhodující slovo v konkurzu na post hlavního reprezentačního trenéra.

Buďte si jistí, že by si pořádně proklepával adepty. Určitě by ho zajímalo, proč Slavia byla při první účasti v Lize mistrů pod Jindřichem Trpišovským rovnocenným soupeřem evropským velkoklubům a proč to nyní už neplatí. Viz prohra 0:3 na Interu Milán po fotbalu, který zdaleka neměl špičkové mezinárodní parametry.     

Nebo by se pídil potom, proč byl Miroslav Koubek předčasně ukončen v Plzni a zda ještě může dodat reprezentaci nadstandardní know-how. Realita však vypadá i po severské facce zcela jinak.

Přitom neexistuje jediný objektivní důvod, aby český fotbal byl na mezinárodním poli za ubohého otloukánka. Muselo by však dojít k prozření a masivním změnám.

Chce to ale vůbec někdo?