Středa 18. 6. 2025 | Svátek má Milan
Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
„Nepřeháněj, vždyť nejsi tak hubená.“ „Čím jsme si to zasloužili?!“ A nebo ticho. Jaké jsou nejhorší reakce rodičů, když se jim dítě svěří s poruchou příjmu potravy? A proč některé věty dokážou zlomit víc než nemoc sama? Co říct a co raději nikdy neříkat? Nikdy není pozdě to zkusit jinak.
Poruchy příjmu potravy si často jako první všimnou rodiče – a právě oni bývají ti, kdo dítě konfrontují a snaží se ho motivovat k léčbě. Existuje ale i opačný scénář: rodiče před problémem zavírají oči a zůstává na samotném člověku, aby si pomoc vybojoval sám. Přestože to zní krutě, i tohle je bohužel častá realita.
„Náš malý průzkum na sociálních sítích ukázal, že 40 procent pacientů s poruchami příjmu potravy konfrontovali přímo rodiče, takže se jim svěřovat nemuseli. 37 procent dotazovaných našlo tu odvahu a svěřili se rodičům a co je děsivé – 27 procent respondentů napsalo, že rodiče o jejich problému dodnes nic netuší. Samozřejmě, nejedná se o reprezentativní vzorek, přesto jsou ta čísla alarmující,“ říká Markéta Hamerníková, autorka projektu Stop anorexii.
Řada posluchaček se také svěřila se svojí vlastní zkušeností po rozhovoru s rodiči.
„Řeki mi, že si za to můžu sama, že oni špatně nic neudělali, přitom mě roky ponižovali s tím, že jsem tlusté prase,“ napsala jedna z dívek.
„Uklidňovali mě, že mi nic není, že to tak má spousta holek a že to samo přejde. Zrazovali mě od návštěvy odborníků s tím, že nejsem přece blázen,“ píše další.
„Dostala jsem rodičů maximální podporu, ptali se, co s tím mohou dělat a jak mi mohou pomoc,“ svěřila se se svojí pozitivní zkušeností další z posluchaček podcastu Stop anorexii.
„Když se dítě odhodlá svěřit rodičům, že trpí poruchou příjmu potravy, nejde o žádnou „drobnost“. Většinou za tím stojí týdny, měsíce nebo dokonce roky vnitřního boje. Přiznání je projevem důvěry a obrovské odvahy. O to víc může zabolet, pokud reakce rodičů není podpůrná, ale naopak zraňující,“ upozorňuje Markéta Hamerníková s tím, že v některých rodičích téma poruch příjmu potravy vyvolává strach ze stigmatizace, nebo téma nechápou a jsou neinformovaní.
Jaké jsou ty nejčastější negativní reakce rodičů? Jak naopak vhodně reagovat? A jak celou situaci narovnat, pokud první reakce nebyla ideální? Uslyšíte v dalším díle podcastu Stop anorexii. Další kontent projektu najdete také na Instagramu a Tik Toku jako stop.anorexii.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
