Neděle 13. 4. 2025 | Svátek má Aleš
Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Zjištění, že váš blízký bojuje s anorexií, je šok a přináší mnoho otázek. Co jsme udělali špatně? Jak mu pomoci? V tomto díle rozebíráme nejčastější prvotní reakce, pravdu o rodinné vině, i to, co čeká partnera anorektičky – od pocitu bezmoci až po největší výzvy péče o někoho, kdo odmítá pomoc.
„Ve chvíli, kdy porucha příjmu potravy vstoupí do života, ovlivní nejen život daného člověka, ale i životy jeho blízkých. Pro partnery – muže je mnohdy boj s neviditelným nepřítelem uvnitř jejich partnerky nepochopitelný a velmi vyčerpávající. Přináší pocity bezmoci, neschopnosti, frustrace, vzteku i rezignace,“ uvádí psycholožka Eliška Nehybková v knize Jídlo není nepřítel.
„Partnerský vztah je v takovém případě vždy vystaven velké zkoušce, ve které mnohdy neobstojí. A nutno říci, že ani nemusí. Na vztah vždy musí být dva. Pokud jeden z partnerů dá přednost své anorektické nebo bulimické strategii před prací na sobě i na partnerském vztahu, je to otázka jeho volby, nikoliv důsledek selhání pomoci toho druhého,“ upozorňuje psycholožka.
Pro člověka, který má doma anorektika/anorektičku, je důležité nezapomínat na ostatní témata a bavit se o každodenních radostech a starostech, nezapomínat na ně, nedopustit, aby je anorexie zastínila. Zároveň to ale neznamená ignorovat potíže, což bývá velmi náročné vybalancovat.
Rodiče dětí, které trpí poruchami příjmu potravy, se kromě problémů s nemocí musí často vyrovnávat s nepochopením okolí, které v poruše nevidí duševní nemoc, ale pouhý rozmar.
„Samozřejmě znám názor „dala bych jí na zadek a byla by v tu ránu zdravá“ nebo „jsi na ni moc měkká, ty se s ní moc pářeš, to já bych jí dala“. Pak mám snahu vysvětlovat, ale je to zbytečné. Kdo si to nezažil, nepochopí. Prožívám strašnou smršť pocitů beznaděje, strachu, bezmoci a někdy pocit na zhroucení, že už dál nemůžu,“ svěřuje se Romana, matka patnáctileté anorektičky, v knize Jídlo není nepřítel.
Když vyplave napovrch, že máte doma anorektičku, nebo anorektika, často se rodiny snaží najít viníka. Vracejí se do minulosti, vzájemně se obviňují a trpí pocity viny.
„Je pravda, že v rodinách pacientek často najdeme vliv nesprávných nebo chaotických jídelních návyků, někteří členové rodiny nedodržují jídelní řád spojený s jiným onemocněním (např. cukrovou), někteří se přejídají nebo také celoživotně drží více či méně úspěšné diety. V rodinách se častěji vyskytují depresivní problémy a závislosti (například alkoholismus, i různé zraňující zážitky z dětství, z období před vznikem onemocnění). Ale žádný výzkum zatím nenašel podstatné rozdíly mezi rodinami nemocných a zdravých,“ uvádí doktorka Hana Papežová, jedna z předních českých odbornic na poruchy příjmu potravy, ve svých odborných publikacích.
Takže – pokud máte doma anorektičku – ještě to nutně nemusí znamenat, že jste něco udělali špatně.
Celý díl podcastu Stop anorexii s názvem Pomoc, mám doma anorektičku najdete na Spotify, Apple Podcasts, YouTube nebo na www.stopanorexii.cz. Další kontent k tématu je na Instagramu, TikToku a Facebooku.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
