Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Pandemie covidu není jedna krize, ale mnoho krizí v jedné. Jednou z nich je krize důvěry v odborníky. Proč jsme jim přestali věřit? Proč je to špatně a co se s tím dá udělat?
Lidská společnost je tak složitá, že je v podstatě nemožné, aby se v ni někdo vyznal jako v celku. Proto spoléháme na odborníky, experty, kteří rozumí jednotlivostem našich problémů. Odborníci jsou lidé, kteří na rozdíl od nás mají čas a prostředky věnovat se právě jedné věci, zatímco my sami se věnujeme jiné. Lékař rozumí našemu tělu, protože to na rozdíl od nás studoval a udržuje si aktuální informace. Právník rozumí zákonům a vyhláškám a také ví, jak a proč se mění. IT specialista rozumí počítačům a když se ten náš pokazí, umí nám jej opravit. A tak podobně.
Je jasné, že složitý problém jako je pandemie nevyřeší jeden odborník, ale že k němu potřebujeme celou plejádu specialistů, kteří budou navzájem spolupracovat za společným cílem. Podmínkou toho, že problém vyřeší je, že jim budeme důvěřovat. A tady je problém.
Naše společnost totiž přestává věřit odborníkům. Stále častěji ignorujeme jejich doporučení, nerespektujeme kvalifikované rady, a dokonce i u věcí které jsou velmi komplikované a mimo rámec našeho poznání tvrdíme, že jim rozumíme více než oni. Příkladem budiž jedno z nejžhavějších témat, očkování. Zcela upřímně, drtivá většina z nás nemá nejmenší tušení, jak přesně fungují vakcíny, opravdu ne. A to ani kdybychom strávili zbytek života u videí a grafů, kterých je plný internet. Musíme tedy spoléhat na odborníky, kteří tuto problematiku na rozdíl od nás studovali a věřit jim. Bohužel, právě to se neděje.
Proč tomu tak je? Je třeba říct, že za to mohou z části experti sami. Pandemie poskytla nebývalý veřejný prostor celé řadě specialistů, o kterých bychom dříve netušili že existují. Do našich životů začali promlouvat molekulární a evoluční biologové, biochemici, imunologové a další lidé, které jinak jednoduše v takové míře nepotřebujeme. Řada z nich na to nebyla připravena a důsledkem tak bylo, že začali dělat chyby. Lidé očekávají jasné stanovisko, jenže, co když jednoduše není? Lidé chtějí jasný směr a perspektivu, ale co když jim není, co dát? Lidé chtějí pevný názor a to, že jej někdo změní považují za symbol nekompetence anebo zradu. Jenže problém – a i jeho řešení – se v čase vyvíjí, takže i názory na něj se musí měnit. To že odborník říká stále totéž tedy v situaci jako je pandemie nového viru neznamená, že měl od začátku pravdu, ale spíše to, že nemá aktuální informace. Jenže lidi to mate, protože pevnost v názoru potřebují a očekávají.
Úterý, 16. listopadu 2021, 14:00
Pandemie je objektivní problém. Nemůžeme ji vyřešit tím, že o ní budeme donekonečna diskutovat na internetu, a už vůbec ne tím, že si budeme hrát na odborníky, kterými nejsme. Je třeba svěřit se do rukou těch skutečných.
Důsledkem všech výše uvedených věcí je právě klesající důvěra v odborníky. A nejen to. Internet je zaplaven množstvím informací, které mají tendenci vytvářet v lidech dojem, že věcem jako je vakcinologie nebo klinická medicína sami rozumí. Zvláště nebezpečné jsou v tomto skupiny na Facebooku, které fungují tak, že členům zobrazují častěji ty příspěvky, se kterými hodnotově souhlasí ale věcně o nich mohou diskutovat. Tato tzv. psychologická gravitační past způsobuje, že máme pocit, že jsme v tématu daleko zběhlejší, než doopravdy jsme. Proč bychom tedy potřebovali lékaře, když jsme sami tak trochu lékaři, protože jsme se na tom s ostatními diskutujícímu shodli, a dokonce je přesvědčili o správnosti svého názoru? Tomuto velmi nebezpečnému omylu podléháme tím pravděpodobněji, čím delší čas diskusemi trávíme.
Jenže nejsme lékaři. A nejsme ani imunologové. Opravdu nevíme, co dělají vakcíny s našimi těly a už vůbec ne, co virus. Jsme laici, dokonce nepoučení laici. Laici unášeni změtí grafů a smyšlených zpráv. Pokud se tomu někdo směje, kdyby se uměl smát, je to jednoznačně virus.
Abychom jej překonali, potřebujeme přestat věci, které nám nepřísluší a spolehnout se na ty, kteří je na rozdíl od nás doopravdy studovali jinde než na Facebooku, kteří s nimi mají zkušenost a kteří je chápou. K tomu se ale oni sami musí přizpůsobit našim potřebám. Především přestat se hádat, přestat veřejnost záměrně strašit či znepokojovat, vždy říkat nejen obavy, ale také pozitivní informace, opustit akademický diskurs (rozsah, téma a styl komunikace), vždy respektovat ostatní a hlavně, nikdy neopouštět vlastní téma a nepouštět se do jiných. Pokud to zvládnou, najde si veřejnost opět cestu k nim a společný problém tak zvládneme.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
