V posledních týdnech se v reakci na nekompromisní konkurenci mezi maloobchodními prodejci potravin, kteří se snaží ukrojit každou desetinu procenta z tržního podílu ve svůj prospěch, opět rozvířila debata o slevách v maloobchodě. Že se ceny mění. Že je slev moc. Že jsou v různý čas v různých obchodech. Že jsou vázané na retenční zákaznické programy. A zaznívají různé nápady, jak slevy omezit, či dokonce zakázat. Mně osobně debata o omezování slev přijde absurdní, čímž se vracím k titulku článku. Důvod, proč slevy existují tisíce let, vás totiž skutečně nepřekvapí: Je to proto, že lidé slevy a slevové akce milují.

Přibrat kvůli kabelce? Zní to povrchně? Možná. Ale právě jednoduché, hmatatelné cíle mohou být tou nejlepší motivací nejen na cestě z poruch příjmu potravy. V dnešním článku se dozvíte, proč je lepší přestat snít o abstraktním zdraví a raději se soustředit na malé, konkrétní odměny.

Máte doma anorektičku? Tentokrát se ponoříme se do drtivých prvních momentů, kdy si rodiče nebo partneři uvědomí, že někdo z jejich blízkých bojuje s anorexií. Co dělat, když už nejde zavírat oči? Jak podporovat, aniž byste škodili? A hlavně, proč je důležité neztratit sami sebe?

Raději zemřít než přibrat. Jak silná musí být nemoc, když matka místo boje za život hledá novou mámu pro své dítě? Jak se člověk dostane do bodu, kdy ani mateřská láska nestačí, aby chtěl zůstat naživu? To je příběh Danky v dalším díle podcastu Stop anorexii.

Masopust a Masljana, tradiční svátky české a ukrajinské kultury, představuje oslavu konce zimy a příchod jara. Každý z těchto svátků je spojen s jedinečnými zvyky, veselím a výborným jídlem.

Zjištění, že váš blízký bojuje s anorexií, je šok a přináší mnoho otázek. Co jsme udělali špatně? Jak mu pomoci? V tomto díle rozebíráme nejčastější prvotní reakce, pravdu o rodinné vině, i to, co čeká partnera anorektičky – od pocitu bezmoci až po největší výzvy péče o někoho, kdo odmítá pomoc.

Hokej je v České republice asi nejoblíbenější divácký sport. Letošní mistrovství světa, které vyústilo v domácí zlatou pohádku, stmelilo na 17 dní jinak rozhádaný národ. Šampionát dospělých ale představuje jen pomyslnou třešničku na velkém českém hokejovém dortu. Ta třešeň sedí na krému umíchaném z domácí extraligy, evropských lig a zámořské NHL. Na dobrý korpus potřebujeme kvalitní juniorskou soutěž (a když se nám trochu připálí – což je již řadu let denní chleba – pomoc najdeme třeba v kanadské juniorce). Ale ty úplně prvotní ingredience hledejme v základnách a kurzech ledního hokeje.

Anorektičky mají pod čtyřicet kilo, jsou to chodící kostry – to je jeden z nejnebezpečnějších mýtů spojených s poruchami příjmu potravy. Kolik musí dívka/kluk vážit, aby měli potvrzenou diagnózu anorexie? Odpověď zní – váha není rozhodující.

Co vlastně znamená jíst normálně? Není to o tabulkách ani o dokonalosti, ale o osvobození od strachu z každého sousta. Jídlo nemusí být nepřítel a je v pořádku občas udělat ‚chybu‘. Zdravý vztah k jídlu se totiž automaticky nerovná zdravý životní styl.

Pojďme se vydat na exkurzi do místa, které pro většinu lidí zní spíš jako děsivý horor – na psychiatrii. Nečekejte ale žádné tajemné laboratoře plné ledových koupelí, elektrošoků nebo šílených doktorů s ostrým skalpelem v ruce. Dozvíte se, jak to v takovém ‚blázinci‘ skutečně chodí, a proč není třeba se bát hledat pomoc.