Maryna s rodinou uprchla z Charkova a po náročné cestě do Lvova dorazila do Prahy. Díky pomoci dobrých lidí a spolku „Dětem Ukrajiny“ našla rodina nové příležitosti a naději. Cesta za adaptací však nebyla jednoduchá.

Tato otázka je jednou z klíčových, protože když se člověk s poruchou příjmu potravy rozhodne léčit, často je to pro něj velká neznámá a nemá moc představu, co si pod léčbou vlastně představit. Možností je přitom několik.

Vánoce mohou být pro člověka s poruchami příjmu potravy peklo, ať už trpí anorexií, bulimií nebo záchvatovitým přejídáním. Vánoce jsou zkrátka svátky spojené s jídlem – se spoustou jídla – a většinou se spoustou nezdravého jídla.

Anorexie se nemocným zažere do mozku, ovládne mysl a stává se jejich součástí. Nutí své hostitele říkat a dělat věci, které by jinak nikdy neřekli a neudělali. Ti se pak za sebe často stydí, ale nemohou si pomoci.

Každá nemoc, i anorexie, má svoje specifika. Ovšem definice anorexie přináší řadu stereotypů, které mohou, ale taky nemusí platit. Osobní zkušenost může být dost odlišná. Klasifikace nemocí používaná v Česku je totiž celkem zastaralá.

Vánoční svátky jsou časem rodinných setkání, radosti a tradic. Pro děti ukrajinských uprchlíků, kteří museli opustit své domovy a následkem konfliktu na Ukrajině nalezli útočiště v Praze, se však tento čas nese v duchu nostalgie i nových začátků. Spolek „Dětem Ukrajiny“ jim nabízí prostor k zachování jejich kulturní identity a sdílení tradic.

Jak poznám, že mám anorexii? Co šíleného se anorektičkám honí v hlavě? A proč není dobré anorektičku do jídla nutit? Uslyšíte v podcastu Stop anorexii, který si klade za cíl nahlížet na poruchy příjmu potravy jinak - bez klišé a stereotypů.

Ambice jsou důležitým hnacím motorem každého sportovce. Je ovšem potřeba myslet i na to, že se z vás nestane příští Ondra, Lehečka nebo Pastrňák. V tu chvíli by sportovec měl přemýšlet o vzdělání. Důležitou roli zde hrají hlavně rodiče.

Česká republika získala v nově navržené Evropské komisi portfolio, u nás bychom řekli rezort, mezinárodního partnerství. Pod tímto názvem si málokdo, snad kromě odborníků na evropskou integraci, představí, co to přesně znamená. Proto si rozeberme, jak konkrétně nominaci dosavadního českého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely číst.

Volby do Evropského parlamentu se z hlediska zájmu a volební účasti dost často označují za volby druhého řádu. Dost často české voliče v tom utvrzují samotná média, která tuto nálepku ráda využívají a samotný mýtus o nepříliš velké důležitosti umocňují. To je však chyba – evropská politika opravdu není o žárovkách, zahnutých banánech a dalších oblíbených klišé, kterými se někteří politici dodnes ohání. Naopak. Výsledky hlasování v Evropském parlamentu se naplno promítají do našeho každodenního života, a to zcela zásadním způsobem. V Bruselu se rozhoduje, a hlavně bude rozhodovat o věcech, které mohou náš dosavadní život změnit zcela od základu.