Přesně před třemi lety se v hradeckých Jiráskových sadech otevřel veřejnosti zrekonstruovaný unikátní dřevěný kostel svatého Mikuláše. Opravy stály více než 14 milionů korun. Kostelík se stěhoval za svoji existenci hned několikrát. Původně vyrostl v Habuře na východním Slovensku. Následně byl prodán do sousední Malé Polany, odkud si ho v roce 1935 koupilo město Hradec Králové. Z něj už se nikdy stěhovat nebude.
Kostely z východního Slovenska nebo Zakarpatské Ukrajiny nabízel v roce 1935 aktivně bardějovský stavitel Alois Matulík. „Bylo to většinou z toho důvodu, že povětšinou si v obcích postavili kostel kamenný. Dřevěné kostely se už nepoužívaly a hrozil jejich zánik. K tomu se připojila hospodářská krize na Slovensku, a také zájem Československa o východní země, jakými bylo Slovensko a Zakarpatská Ukrajina,“ řekl vedoucí odboru památkové péče hradeckého magistrátu Jan Falta.
České země byly rozvinutější. Měly trochu jinou kulturu než země východní. Tento zájem se objevil hned po roce 1918. Právě Alois Matulík oslovil město s tím, že má v nabídce dva až tři kostely, jehož odprodej by městu zprostředkoval.
Město poměrně rychle odsouhlasilo služební cestu a vyrazilo se na Slovensko. Cestou se skupina zastavila v Muzeu v Košicích, kde už jeden takto přesunutý kostelík byl, aby se podívali, že takovou stavbu lze přesunout a zachránit.
„Bez vědomí pana Matulíka navštívili hradečtí některé kostely, které on nabídl. Ty se jim nelíbily. Poté jim někdo přímo na místě dohodl Malou Polanu. Odjeli s tím, že si vybrali tento kostelík. Pan Matulík byl kvůli tomu silně nespokojen. Psal radě, že ho to stálo finanční prostředky, obešli ho a bez jeho součinnosti si vybrali kostelík jiný. Město se s ním nakonec vyrovnalo, že to byl on, kdo zorganizoval rozebrání a převoz do Hradce Králové,“ dodal Falta.
„Transport kostela byl sice náročný, ale vše proběhlo to tak rychle, že bychom jim mohli závidět,“ říká Falta. Městská rada musela ze všeho nejdříve rozhodnout o tom, že kostelík chce. Tehdy se financoval z nevyplacené odměny starosty Josefa Pilnáčka, která byla ve výši dvanáct tisíc korun československých. Poté rada získala jak povolení řeckokatolické farnosti v Malé Polaně, tak i řeckokatolického biskubství. Zároveň získala i povolení od památkového úřadu na Slovensku.
O převozu kostela byly podepsány smlouvy a byla provedena historická analýza o tom, že v místě, kde byl kostel postaven, probíhaly boje. „Jednalo se i s armádou o tom, že kostel může být umístěn v Jiráskových sadech, protože to byl důstojnický park. Současně byla vyjednána i sleva na železnici,“ prozradil Falta. Kostel měl také rozhodnutí o umístění od stavebního úřadu.
Slovenští tesaři na místě kostel rozebrali. Věci, které byly movitého charakteru nebo drobnější věci se zabalily do beden. „K tomu existuje i inventář o tom, kolik bylo beden a co v nich bylo. Zpětně si to můžeme zkontrolovat. Naložili ho na vozy a odvezli do Medzilaborců. Zde byl naložen na vlak a dovezen do Hradce Králové. Zkoumal jsem, jakou trasou mohli jet, ale není to úplně zřejmé. Těch variant bylo několik,“ doplňuje Falta.
Když byl kostelík přivezen do Hradce Králové, ti samí tesaři, kteří ho rozebrali, začali kostel hned stavět. „Oplocení se nedováželo. Stejně tak v Malé Polaně nebyla branka a kříž, který je vedle kostela. Město si kostelík pořídilo ne jako kostel, ale jako památník padlým československým legionářům v první světové válce. Existovala totiž zpráva o tom, že v Malé Polaně probíhaly boje a v roce 1915 se tam nějaké jednotky z českými vojáky pohybovaly a bojovaly. To byl i jeden z důvodů, proč ho zakoupilo,“ vysvětluje Falta.
Kostel prošel před třemi lety nákladnou rekonstrukcí, která vyšla na 14,5 milionů korun bez daně a trvala tři roky. Teď ho chrání před požárem samohasicí zařízení. Na boční straně jsou umístěny dvě nádrže s plynem, V případě, že se vyhlásí požární poplach, vyřine se z nich plyn, který by měl požár uhasit hned v počátku. „S tím souvisí i poměrně citlivé zařízení na detekci požáru, které funguje tím způsobem, že 24 hodin nasává z kostela vzduch a pokud by došlo k nějakému požáru, vše je napojeno na centrální hasičský pult, upřesňuje Falta.
Napojen je tedy přímo na hasiče. V tomto případě jde o ochranu zevnitř. Zvenku je provedena ochrana perimetru. V rámci ohrady jsou rozmístěna pohybová čidla a když je park uzavřen, je napojen na Městskou policii. „Ten, kdo by chtěl přelézt ohradu, by měl být zachycen. Proti požáru má kostel ještě hromosvod. Na každé věži je jeden vodič,“ upřesňuje.
Foto: Město Hradec Králové
V kostelíku najdeme malby ikony. Těch je přibližně šest. Jsou tu také ikony na ikonostasu, na dvou oltářích a malby na stěnách. „Jejich počet nemůžeme úplně přesně stanovit. Jsou různě zpřeházeny. K jejich rozházení došlo zřejmě po cestě z Habury do Malé Polany. Výjevy se rozložily. Horní poloviny od dolních polovin jsou někde jinde. Dokonce i na rubové straně kostela. Myslím si, že když stavěli kostelík v Malé Polaně, tak to použili jako dříví a moc nehleděli na malby. Jsou třeba i vzhůru nohama,“ říká Falta.
„My jsme se snažili ty obrazy sestavit. Vše se naskenovalo, v počítači rozřezalo a pootáčelo. Když jsme dali horní poloviny ke spodním, tak nám z toho vyšlo, že kostel musel být větší. Trámy se proti sobě posunuly a z toho našeho kostela by vykukovaly,“ doplnil.
Další převoz kostela už je podle Falty vyloučen. Má historickou hodnotu, kterou tvoří stáří a příběh. To, že se stěhoval z Habury do Malé Polany a odtud do Hradce Králové. Tvoří to i příběh, jak ve třicátých letech dokázali transport vyřídit od rozebrání po znovupostavení.
„Vše fungovalo jednodušeji. Je tu i spousta uměleckých věcí, kterými jsou jsou ikony a oltáře. Je tu i příběh restaurování Bohumilem Liznerem, jak z jedné ikony udělal dvě. Krom toho si město si pořídilo kostelík jako památník padlým v 1. světové válce. Já si myslím, že památník padlým nelze předávat. Hradec Králové předtím neměl centrální pietní místo. Teď ho má,“ zakončuje Falta.
Foto kostelsvatehomikulase,
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
