Současná ekonomická situace spěje k sebereflexi. Začít bychom měli u sebe, říkají ekonomové z UHK

Česko se dostává do čím dál větších dluhů. Jaký je výhled ekonomiky do budoucna?  

Stále mírně pozitivní, protože krize nás nezasáhla v pro HDP a platební bilanci klíčových oblastech. Poprvé v životě jsem rád, že nemáme moře. Přesto nezapomínejme na naše těsné vazby na země EU a doufejme v zotavení našich hlavních obchodních partnerů. Dluh k HDP je stále pod kontrolou, ale problém je v budoucnosti. Následující vláda zdědí po nynějším premiérovi nejen samotný deficit, ale hlavně deficitní nastavení systému. To zadělává na další zadlužování nebo na politickou sebevraždu budoucí vlády (při zvýšení příjmů a snížení výdajů státního rozpočtu). Pomohlo by nezhoršovat situaci, což se nedělo - důchodový pseudostimulus, neuvážené a parametricky pochybné snížení daní, zneužití kreditu rektorky MENDELU při ještě větším poškození důchodového systému a další.

Co by v této situaci pomohlo? Větší podpora lidem od státu, který by zažádal o dotace z Evropské unie?

Reálná pomoc mohla být jen v letech růstu. Když ekonomové obraceli oči v sloup při chronicky deficitních rozpočtech v letech růstu, nikdo ani netušil, jak moc se pak jednou budeme muset jednorázově zadlužit. Je rozdíl si oprávněně půjčit v jasné nouzi versus být závislý na dluhu a jednou za 15 let mít ve špičce růstu téměř omylem nějaký přebytek. Dotace ve formě stimulu EU přijdou, jenže v Čechách obvykle není otázka kolik peněz přijde, ale kam přijdou.

Jak by mohlo více pomoci město Hradec Králové nebo kraj tamním podnikatelům?

 Kraj a obce mají nyní svázané ruce, protože je hlídá PES.

Může dojít v průběhu tohoto roku k nějaké krizi?

Pokud se objeví ekonomická krize, její původ nebude u nás a ani v oblasti cen potravin a nájmů. Mnohem větší problém se chystá na finančních trzích. Inflace, kterou zmiňujete, je spotřebitelská a ta ještě vzhledem k situaci není tak špatná, jak mohla objektivně být. Mnohem větší inflace se objevuje na trhu aktiv. Mnoho akcií se dostalo na před covidové hodnoty i vyšší bez reálného návratu hospodářské výkonnosti dotčených firem, kryptoměny Bitcoin a Ethereum vystřelily skrz strop a už předtím se chvíli objevila i zlověstná inverzní výnosová křivka (pokud jsou krátkodobé dluhopisy výnosnější než dlouhodobé).

Zaměstnavatelé platy zvyšovat zřejmě nebudou, vše ostatní ale zdražuje. Týká se to potravin i nájmů.

Záleží i na zaměstnavateli, v některých oborech je stále chronický nedostatek lidí. Je pak na lidech, aby přizpůsobili svou kvalifikaci požadavkům pracovního trhu, jehož struktura se mění stále rychleji. Dále zmrazení platů bude vidět u těch nižších tříd. U středních a vyšších bude ze zrušení superhrubé mzdy i mírný růst.

K čemu to spěje?

K sebereflexi, že i šest let růstu mezd někdy skončí a je vystřídáno v lepším případě “jen” dočasným zmrazením. Těch minulých několik dobrých let růstu mezd nelze přehlížet a pokud chceme zodpovědné finanční chování od státu, začněme u sebe.

Jak to vypadá s vývojem cen nemovitostí? Mohly by klesat? Současné ceny jsou tak vysoké, že už snad ani vyšší být nemohou.

Ale mohou a také vyšší budou. Klesat mohou jen v určitých lokalitách, nějaký čas obtížně prodejné prémiové nemovitosti nebo dočasně nepoužitelné nemovitosti. Například pronajímané turistům.

Česká republika patří v mezinárodním srovnání mezi státy s vysokou rychlostí růstu cen nemovitostí. Nepomáhá tomu fakt, že řada lidí je vnímá jako jedinou spolehlivou investici (na rozdíl od ostatních finančních aktiv, jako např. akcie, které jsou vnímány jako „hazard“), případně jako nutnost mít vlastní bydlení. Jak nedávno řekl guvernér ČNB, Rusnok: “není náš problém, že lidé kupují předražené byty”. Starostí ČNB je mimo jiné solventnost a likvidita komerčních bank, které odpovídá nastavení podmínek pro udělení hypotečních úvěrů. Ceny nemovitostí žene nahoru nízká úroková míra, ovšem to samé nelze říct o nájmech, na které se půjčit rozumně nedá. Výše nájmů mohou další poptávku omezovat. Úrokové míry už navíc prakticky nemají kam klesat. Nemluvíme tu sice o housce se salámem, ale pokud je to drahé, nekupujte to. Peníze mají alternativní možnosti investičního použití – zahraniční realitní investiční fondy mají často vyšší dividendový výnos (jako podíl na nájmech), než lze v Česku aktuálně získat pronájmem zakoupeného bytu. Přístup na akciové trhy pro drobné investory navíc nebyl nikdy snazší než dnes. Astronomické ceny nemovitostí jsou pak otázkou městských aglomerací – mezi velkými městy vznikají šedé zóny s levnými cenami pozemků, což v kombinaci s rostoucí možností práce z domova otevírá pro řadu lidí možnost geografické arbitráže. Alternativní bydlení v podobě mobilního domu může být lepší řešení než se stát otrokem hypotéky. Co se týče samotného vývoje cen nemovitostí, nejsem si tak jistý jako kolega, zejména po minulém roce, kdy byly k vidění i věci dříve nepředstavitelné, jako záporné ceny ropy. Pandemie ještě neskončila.

Nemovitosti teď často skupují spekulanti, kteří je za nemalé peníze nabízí následně k pronájmu. Je to problém?

Ono se spekulanty to dnes již není jednoduché. Je spekulant ten, kdo nevěří fondům, koupí menší investiční byt a pronajímá? Ne, to je investor do hmotných aktiv. Pokud do toho bytu pak půjde bydlet a své 3+1 nechá dětem, pak je to příprava na stáří. Nehledejme původ jen na straně týmu vysoké poptávky nebo nízké nabídky, ale i u pravidel hry.

Na závěr se vyjádřil také vedoucí katedry Katedry ekonomie FIM UHK Václav Janeček. „Protože jsem životní optimista, podotkl bych, že se v historii téměř vždy potvrdilo, že po krizi došlo k akceleraci technologické, ekonomické a také sociální. Krize ze své podstaty urychlují, zintenzivňují pokrok se vším pozitivním, co přináší. Nemyslím, že by to po coronakrizi mělo být jinak.“