CANN natočil nový klip Vzlítnout v Hradci Králové. Na YouTube je mezi nejsledovanějšími

Jak dlouho jsi měl v hlavě ten nápad. To že uděláš singl o tvém dětství, základní škole? Jak to vzniklo? 

No já jsem tohle téma nikdy dělat nechtěl. Píšu texty tak, že si pustím podklad a do toho začnu zpívat a mluvit. V tu chvíli ti padají slova… Je to jako takové to automatické psaní. No a když si to poslechnu zpětně, tak v tom najdu celé fráze těch songů a ty potom přepisuju. Ale ten základ vyjde z tohohle automatického zpívání… A všechny songy, které mám jsou napsané tímhle způsobem, úplně stejně. 

A když bylo hotovo. Co tě teda přesvědčilo k tomu, že to dáš ven? 

No, protože jsem s pihama úplně v pohodě. Už se tomu směju… Teď tady sedím, mám vyhrnuté rukávy a jsem v pohodě. Dřív bych měl mikinu a nechtěl bych, abys na mě koukal. Před nějakým časem jsem měl jednu holku a té jsem se po dvou letech přiznal, že mám tenhle problém. No a ona řekla… Na to nikdy nezapomenu. „Fakt? Ty máš pihy?“. No a já nemohl uvěřit, že něco, co každý den řeším někdo druhý ani nevidí. Postupně jsem to pak odboural. 

A máš teď nějaké reakce od lidí, kterých se to tenkrát přímo týkalo? Například od kamarádů a spolužáků ve škole?

Jo, psali mi. Třeba okomentovali video stylem „Jééé, takhle si tě pamatuju!“. 

No a teď se dostáváme k tomu videoklipu. Jak jsi vymýšlel ten? 

Řekl jsem si, že to udělám prostě tak, jak to bylo. Nejdřív jsem si vzal papír a napsal, co jsem dělal jako malej. Kdo byl můj kámoš, co jsme společně všichni dělali, kam jsme chodili… Pak jsem vzal fráze toho songu a napasoval je na jednotlivé části toho videa. V tom songu je moje kompletní dětství. Jsou tam pogy, psaní SMS zpráv, jsou tam skejty… Chodili jsme na Hvězdu na Moravském předměstí tady v Hradci Králové. A byl jsem i za ředitelem na Základní škole Štefánikova (kam jsem chodil), abychom tady mohli o víkendu natáčet. 

Bylo těžké najít lokace? Nebo jsou ty místa dneska stejná jako v devadesátých letech. 

Třeba Benešova třída v Hradci Králové je dneska komicky barevná. Tenkrát byla taková šedivá. Když jsme třeba hledali barák, který nemá vyměněná okna, tak jsme narazili jen na dům Harmonie. Každopádně. Ten stav Benešovky je (na některých místech) o dost horší než v devadesátých letech.  Například celý jeden blok má v barácích ty staré výtahy. 

Dokonce se ti do klipu podařilo sehnat starou koupelnu z těch panelákových bytů… 

To dostala kamarádka byt po svém dědovi. A tam to bylo totálně netknuté, ještě původní umakartové jádra. Přesně takovou koupelnu si pamatuju… Několikrát jsem kvůli pračce (jako dítě) vytopil sousedy.

Dost z toho klipu bylo natočeno na střeše paneláku. To znamená jedno povolení… Pak taky natáčení dronem. Povedlo se zařídit všechno?  

Třeba ta střecha… To je panelák na Benešově třídě. Od správce baráku tak bylo třeba sehnat povolení. To se povedlo. Poprvé jsem točil klip za pomocí dronů ve městě. Takže se šlo na magistrát, nahlásili se okruhy, kde budeme točit a připravil se zábor. 

Ty jsi do klipu hledal herce, který bude hrát tebe ve školním věku. To se ti nakonec povedlo. Našel jsi Kubu… To asi nebyla nejlehčí práce, co? 

Jsem rozjel největší pátračku v mém životě. To byla ta úplně nejtěžší část toho celého klipu. Procházel jsem všechny možné weby… Koukal jsem na hráče Mountfieldu HK, tam je celý ten tým dorostu vyfocený…. Pak jsem prošel fotbalové kluby, projel webovky základní škol v Hradci Králové. Ve finále jsem viděl fakt několik tisíc dětí, co jsem zkoušel. Navíc… A to byl hodně velký problém. Většina těch dětí jsou blonďáci. A já měl vlasy černé. 

No a tohohle Kubu jsem nakonec našel v BoniPueri, což mě na tom přijde vtipné. Sám jsem tam totiž 12 let chodil. Pihy jsme mu ale dodělávali. Maskérce do Prahy jsem poslal moje fotky z dětství a ona ho na základě toho nalíčila. 

Jedna věc je najít podobného člověka… Druhá pak natočit to s tím. Jak se ti s Kubou pracovalo? 

Podle mě je dobré nesnažit se, aby někdo něco hrál… Musíš mít taky dobrého režiséra a kameramana, který točí i když se zrovna nehraje a nenatáčí. To je občas dobrá věc, že točíš všechno. Nakonec pak tyhle záběry, můžeš použít.

A jsou tam? 

Jsou tam. Ten druhý kluk, který tam je sním, je jeho dobrý kámoš a to sedělo. Jsi v tělocvičně a řekneš jim „Hraj fotbal,“ tak oni hrajou fotbal. Řekneš „Jdi do školy,“ a oni jdou do školy… Neříkám jim, jak se tvářit. 

Hele… Ty na mě v tomhle působíš jako takový patriot Hradce Králové. Před rokem a půl jsi vydal song „Hradec“. Plánuješ něco dalšího? 

Čovečje... Já nevím co přijde. Všechna ta moje tvorba vzniká dost spontánně.

Koncert v Hradci Králové jsi vyprodal dost rychle. A teď tě čeká ještě jeden v Praze. Řekni nám o něm něco.

Bude to v Praze 5. června v Cargo Gallery. Má to jedinečnou atmosféru. Cargo je loď, která kotví u Náplavky. Můžeš tam chillovat s drinkem u vody, sednout na břeh a pak dát koncert na palubě lodi. Beru s sebou kapelu a stavíme speciální show. Půjde o můj největší koncet letošního roku.