Úterý, 4. června 2019, 10:05
Expedici Monoxylon III, která po moři zdolává trasu mezi pevninským Řeckem a Krétou, v pondělí zastihl silný vítr, neumožnil další cestu. Výprava se nacházela na konci ostrova Folegandros mezi ostrovy Milos (starořecky Mélos) a Santorini, významnými body trasy expedice. Jakmile se vítr uklidní, bude pokračovat. Plavba v replice pravěkého plavidla z Attiky přes řetězec ostrovů v Egejském moři na Krétu začala 25. května a měla by trvat do poloviny června.
Námořní trasa expedice měří téměř 400 kilometrů. Experimentální archeologové převážně z východních Čech chtějí přispět k poznání o šíření raných zemědělských kultur ve Středomoří.
„Vyzkoušet člun v různých podmínkách je jedním z cílů expedice a součástí takových podmínek je i vítr a vlny představující limity pro další postup," uvedl královéhradecký archeolog a organizátor plavby Radomír Tichý.
Expedici dosud provázelo příznivé počasí, často lepší, než předpovědi uváděly. Když to podmínky umožňují, posádka si vypomáhá jednoduchou plachtou. Posádka plavidla, které je vydlabané z jednoho kusu dubového kmene, je podle Tichého v dobré kondici.
Významnou zastávkou byl ostrov Milos, kde expedice naložila do devítimetrové lodi obsidian, tedy přírodní sopečné sklo, které se v době kamenné až do doby bronzové na ostrově získávalo a vyváželo. Vyráběly se z něho různé nástroje. „Přítomnost obsidianu na různých ostrovech Egejského moře dokládá velmi časnou námořní plavbu," uvedl Tichý. Experimentální archeologové použili dovezený obsidian, protože z ostrova nelze místní odvážet. „Naložili jsme repliky sedmi jader a 14 čepelí z obsidianu z Mexika," sdělil dnes SMS zprávou člen výpravy, kameraman a fotograf Jan Bartoň.
Další ostrov Santorini je pro expedici důležitý také tím, že představuje výchozí bod pro závěrečnou nejdelší etapu expedice o délce asi 100 kilometrů. Sopečný výbuch na tomto ostrově v době bronzové zničil tamní vyspělé osídlení. Oba ostrovy jsou důležité pro historický kontext expedice.
Expedice je za polovinou své mořské trasy, má za sebou vzdálenost po moři 220 kilometrů, kterou urazila za 50 hodin. Před sebou mají cestovatelé dvě nejobtížnější etapy v celkové délce kolem 165 kilometrů. „Náročnost se stupňuje díky jejich délce. Také změna kurzu na trase expedice představuje přesun mezi oblastmi s různými směry větru. Účel expedice je odborný, přestože její součástí je fyzický výkon," uvedl Tichý.
Expedici tvoří 20 pádlařů, kapitán, dokumentarista. Posádky jsou dvě, každá s osmi pádlaři a kormidelníkem, které se střídají. Část posádek jsou archeologové ze Slovenska a Slovinska, z Univerzity Hradec Králové, ale i členové předchozích dvou expedic. Výpravu doprovází moderní plavidlo s lodivodem.
Expedice navazuje na námořní výpravy hradeckých experimentálních archeologů v dlabaných člunech z let 1995 a 1998. Předlohou současného člunu je 8000 let staré neolitické plavidlo, které bylo v roce 1994 objeveno v jezeře Bracciano u Říma. Člun, na kterém expedice plula ve Středomoří před dvaceti lety, doznal značných změn. Po odebrání dřevní hmoty je lehčí a rychlejší.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
