Kampaň Chci znát pravdu pořádaná sdružením Zvířata nejíme má jeden hlavní cíl. Prosadit zavedení kamerového systému na českých jatkách. Chce tak zlepšit podmínky zacházení se zvířaty a limitovat jejich týrání. Je to ale reálné?
Koukat se na usmrcování zvířat, tedy bourání masa, není asi to, o co většina společnosti stojí. Pohled na krvavá, kvičící a třesoucí se těla není pro slabé povahy. A přesto právě takové záběry mohou uchránit zvířata před ještě větším násilím, než je nutné. Zároveň by kamerový systém poskytl finálním spotřebitelům náhled do toho, odkud jejich řízek, kotleta nebo stehýnko pocházejí.
„Hlavním cílem kampaně je určitě zavést způsob, jak ochránit spotřebitele, aby viděli, co se se zvířaty, které konzumují, děje. Jak vypadají, že to nejsou pouze kusy nějakých potravin, ale že to byly živé bytosti. Dalším důvodem je hlavně ochrana samotných zvířat,“ říká Lukáš Vincour ze sdružení Zvířata nejíme.
Česká republika není prvním místem, kde se ochránci zvířat snaží zavést kamerový systém. Ten funguje například ve Francii nebo Velké Británii.
Jelikož by takový kamerový systém dohlížel nepřetržitě na konkrétní úseky jatek, eliminovalo by se případné týrání ze strany zaměstnanců. „Díky kamerám by nemohli zvířatům znepříjemňovat poslední chvíle života,“ komentuje autor.
Organizátoři kampaně Chci znát pravdu věří, že právě kamery mohou zlepšit podmínky a hlavně ukázat, jak to na jatkách chodí a co předchází tomu, že si lidé v supermarketu koupí v igelitu zabalený kus masa. „Myslíme si, že většina lidí nemá tušení, jak to na jatkách chodí a ani to vědět nechtějí. Protože kdyby to věděli, jsme přesvědčeni, že by si rozmysleli konzumaci masa v takové míře, v jaké je nyní běžná,“ přiznává Vincour.
Do boje se sdružení pustilo formou petice, a to jak v internetové, tak tradiční papírové formě. „Kamery požadujeme na místech vykládání či vyhánění zvířat z transportního vozu, předporážkového ustájení zvířat a na místech usmrcování, vykrvení a následného stahování z kůže, vyvrhování a zbavování se jednotlivých částí těla. Požadujeme, aby byl celý tento proces živě vysílán na webových stránkách jednotlivých jatek tak, aby se na něj kdokoliv mohl kdykoliv podívat,“ zní v petici.
Podle Ministerstva zemědělství ale v nejbližší době na zavedení kamer nedojde. „V České republice jsou porážky pod stálým veterinárním dozorem. O zavádění kamerového systému v tuto chvíli neuvažujeme,“ uvádí mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.
Sami aktivisté se na jatka vydávají. Málokdy se jim ale podaří natočit záběry transportovaných zvířat, nebo přímo jejich porážku. Majitelé jatek si totiž přísně střeží své soukromí. Na zážitky z podobných akcí nejde jen tak zapomenout. Svou zkušenost popisuje i nejmenovaný aktivista: „Stojíte tam, díváte se jim do očí a vidíte v nich naději, která trvá až do poslední vteřiny. Potom se díváte na ta mrtvá těla a víte, že to nemůžete zastavit. Ten pocit se prostě asi nedá vyjádřit slovy.“
Zvířata nejíme pořádá pod záštitou celosvětové organizace The Save Movement pietní akce před českými jatkami. Snaží se tak o zachycení záběrů z živočišné výroby a jejich následné šíření.
Videa a fotografie sdílí sdružení na sociálních sítích, kde vyvolávají bouřlivé diskuze. Podle Lukáše Vincoura je o natáčení „svědectví“ z jatek stále větší zájem, i když průmyslové podniky o to vůbec nestojí. „Z jakého důvodu se bojí, abychom zveřejnili záběry zvířat, které lidstvo konzumuje?“
Jak uvádí Petr Majer z tiskového oddělení Státní veterinární správy, ani zde o kamerách na jatkách neuvažuje. „Shodujeme se se stanoviskem Ministerstva zemědělství. Na českých jatkách samozřejmě probíhá veterinární dohled,“ informuje Majer.
Podle Informačního centra bezpečnosti potravin zahrnuje dohled na jatkách mimo jiné prohlídku každého jatečního zvířete veterinářem, a to před porážkou i po ní. Zda tedy budou česká jatka někdy monitorována, zůstává otázkou budoucnosti. Elektronická petice zatím nasbírala necelé čtyři tisíce podpisů.
