Mám rád výzvy a stát se policistou je jednou z nich, říká youtuber Ondřej Havlíček

Už během studia na základní škole mě práce policistů a vojáků zajímala. Vzpomínám si, že určitým zlomem pro mě byla návštěva Dnů NATO v Ostravě, kde jsem je viděl v akci. To mě motivovalo k rozhodnutí vydat se v jejich šlépějích. Poslední rok na “základce” jsem se zaměřil na zlepšení fyzičky. Tenkrát se mi povedlo shodit 25 kilogramů a mým denním chlebem se stal běh a posilování. Odměnou mi byla možnost vybrat si mezi studiem na Střední policejní škole v Holešově a Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole Ministerstva obrany v Moravské Třebové. Rozhodování nebylo snadné. Nakonec jsem si v 15 letech vybral cestu vojáka.

Během čtyřletého studia na vojenské škole jsem pochopil, že služba v armádě není jen o sportu, jak jsem si jako dítě naivně myslel. Uvědomil jsem si, že je spojena především s uvědoměním si zodpovědnosti, osobním nasazením a obětavostí - za životy a zdraví lidí, za bezpečí našich blízkých i celé země. Je to ale také určitá prestiž a především hrdost nosit uniformu s vědomím, že jste jedním z těch, kteří se aktivně na bezpečnosti podílejí. 

Tuto myšlenku se snažím vysvětlit prostřednictvím svých videí. Ve své tvorbě představuji práci vojáků, policistů, hasičů a příslušníků Vězeňské služby, abych co nejvíce přiblížil jejich práci veřejnosti a vyvrátil některé mýty a nepravdy, které o těchto profesích kolují. Zároveň se snažím usnadnit cestu těm, kteří uvažují o kariéře v bezpečnostních sborech, a poskytnout jim co nejvíce informací. I proto, aby pro ně byl start snazší, než jak tomu bylo například v mém případě, kdy tolik dostupných a snadno dohledatelných informací nebylo k dispozici.

Bez ohledu na to, zda máme na sobě vojenskou nebo policejní uniformu, sdílíme společný cíl: zajistit bezpečí občanům naší země a poskytnout jim ujištění, že v krizových momentech, kdy je ohrožen jejich život či zdraví, mohou vždy počítat s naší pomocí.

Spolupráce mezi bezpečnostními sbory je zcela běžnou záležitostí. Armáda a složky IZS navzájem dlouhodobě spolupracují, ať už při pravidelných cvičeních nebo v reálných situacích. Byly to například nedávná spolupráce při eliminaci škod způsobených povodněmi či tornádem na Jižní Moravě v roce 2021, boj proti koronaviru nebo smíšené hlídky policistů a vojáků během vyhlášení prvního stupně ohrožení terorismem v roce 2016. Tyto případy nám jasně ukázaly, že společně můžeme lépe čelit jakémukoli nebezpečí. Proto také i já velice rád s ostatními sbory spolupracuji.

V předchozí otázce jsem zmiňoval, že nás spojuje společný cíl – zajištění bezpečnosti našich občanů a naší země. Je ovšem pravdou, že obě složky tento cíl naplňují odlišně. 

Zatímco Policie České republiky zajišťuje bezpečnost vnitrostátní, Armáda České republiky především bezpečnost vnější. Z toho také vyplývá četnost ostrého nasazení. Policisté jsou v ostrém nasazení na denní bázi. Zajišťují bezpečnost v ulicích, v provozu. Také jsou ve stálé pohotovosti, například zásahové jednotky i Útvar rychlého nasazení, pro ty nejhorší situace, které mohou nastat.

Naproti tomu se vojáci věnují především výcviku a připravují se na obranu vlasti a plnění úkolů vyplývajících z našich mezinárodních závazků.  Neustále prochází intenzivním výcvikem v tuzemsku i v zahraničí, aby na tu nejhorší situaci byli připraveni. Vojáci jsou také pravidelně vysíláni do zahraničních operací, kde prohlubují spolupráci s armádami NATO.

Jedno ale mají armáda i policie společné - obě složky do svých řad hledají profesionály, kteří se na zajištění bezpečnosti naší země chtějí podílet.

Na policii jsem se poprvé obrátil před dvěma lety, když jsem potřeboval co nejpřesnější informace do videí, které jsem o policistech natáčel.

Vzájemná spolupráce se výrazně prohloubila, když jsem začal spolupracovat s Krajským ředitelstvím policie Královéhradeckého kraje na konceptu projektu, který měl veřejnosti představit průběh výběrového řízení k zásahové jednotce. Natáčení tohoto projektu proběhlo v únoru 2024 a video bylo následující měsíc zveřejněno na mém YouTube kanálu. Veřejnost s nadšením přijala celých 40 minut videa, což se projevilo výhradně pozitivními ohlasy.

Tento úspěch nás inspiroval k vytvoření dalšího videa v červnu letošního roku. Bylo zaměřeno na základní odbornou přípravu, kterou musí absolvovat každý nováček před vstupem do "ostré" služby k policii. I toto video sklidilo po zveřejnění pozitivní ohlasy.

Jsem velmi vděčný za tuto spolupráci, protože vidím, že se naši občané zajímají o téma bezpečnosti a naše videa s radostí sledují. To je pro mě tou největší odměnou.

Myslím si, že naše spolupráce probíhá velmi dobře. Cením si skvělé komunikace před natáčením i organizaci během natáčení. Velmi jednoduše řečeno, vše nám krásně “klape”. Všichni policisté, kteří se na projektu podíleli, byli velmi ochotní. Bylo znát jejich zapálení pro věc. To vše mi dodává energii a motivaci do dalších podobných projektů v budoucnu. Osobně si práce policistů nesmírně vážím.

Jak jsem již zmínil, většina reakcí na má videa je pozitivní, což dokládají i komentáře pod videi. Diváci oceňují zejména tvrdou práci policistů, jejich náročný výcvik a každodenní výzvy, jimž čelí. A to je právě můj cíl – představit práci policistů takovou, jaká skutečně je a vyvracet často šířené mýty a nepravdy.

Největší radost mi ale přináší zprávy od fanoušků, kteří mi sdělují, že díky mým videím začali uvažovat o službě u policie, nebo dokonce už byli do služby k policii přijati. To je pro mě jasná zpráva, že má moje práce smysl.

O službě policistů jsem měl  určité představy, ale až během natáčení jsem pochopil, jak je jejich práce komplexní, a kolik toho policisté musí znát a zvládat.

Už během základního odborného kurzu nováčci navštěvují celou řadu teoretických i praktických předmětů, ze kterých posléze skládají zkoušky. Ta pravá policejní práce na ně však teprve čeká v ulicích nebo v dopravě. A právě při výuce “dopravky”, kde jsem si zahrál neukázněného řidiče, jsem byl překvapen, jak policisté umí zachovat profesionalitu, i když se řidič nechová zrovna dvakrát slušně. Byl jsem tedy překvapen, jak dobře tyto situace umí policisté řešit, a přitom zachovat ledový klid.

Překvapili mne i členové zásahové jednotky, když jsem během natáčení nahlédl pod pokličku jejich služby. Tito policisté disponují, řekl bych, až nadlidskou fyzickou zdatností, kdy jim slaňování, překonávání překážek vysoko nad zemí, nedělá žádný problém. Viděl jsem také, jak u nich funguje týmový duch, na který kladou opravdu velký důraz. V krizové situaci, kdy vyjíždí k ostrému zásahu, se totiž musí spolehnout jeden na druhého.

U mě si policisté i policistky rozhodně vysloužili velký respekt za to, jakým situacím musí denně čelit, a jak profesionálně je umí řešit.

Velmi mě láká služba u dopravní policie a rád bych si ji prohlédl zblízka. Zajímá mě, jak probíhá dozor nad dopravní situací na dálnici, jak vypadá speciální vozidlo dopravní policie, včetně jeho speciální výbavy a ovládání signalizačních světel.

Rovněž by mě zajímalo, jak vypadá práce pořádkové jednotky, která zasahuje při rozsáhlých demonstracích a jiných nepokojích. Chtěl bych na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je čelit rozbouřenému davu.

Rozhodně ano. Práce policistů a jiných bezpečnostních sborů je zapotřebí nadále přibližovat veřejnosti. Aby lidé věděli, že o jejich bezpečnost se starají profesionálové, kteří jsou školeni a připravováni na veškeré krizové situace. Těm totiž může jednoho dne čelit i každý z nás. Myslím si, že práci policistů nejlépe vystihuje policejní motto “Pomáhat a chránit”.