Evženie Věsniková-Němečková byla jednou ze čtyř českých vězenkyň brutálního ženského lágru v Akmolinsku. Nejdřív dostala od Stalina medaili, pak jí popravili manžela, odebrali syna a poslali přímo do pekla. Z nadšené komunistky se tak ze dne na den stala vězenkyně Gulagu.
„Evženie byla moje babička. Pamatuju si, jak mi v dětství v Moskvě po návratu z vyhnanství v 60. letech zpívala české písničky, třeba Tancuj, tancuj, vykrúcaj,“ vyprávěl Anton Věsnik členům expedice Gulag.cz. Tato organizace zkoumá fenomén systému Gulag, a to za použití klasického archeologického a archivního výzkumu, ale i nových IT technologií. Organizují expedice, mapují bývalé tábory, natáčí filmy.
Evženie byla manželkou Jakova Věsnika, vysoce postaveného bolševického funkcionáře, který se však stal obětí tzv. Velkého teroru, čistky, kterou rozpoutal Josif Stalin ve většině vrstev společnosti za účelem likvidace opozice a získání neomezené moci. Součástí byla i „předem secvičená a rozhodnutá soudní přelíčení proti vedoucím funkcionářům komunistické strany, končící drakonickými rozsudky,“ jak uvádí Wikipedie.
„Brutální represe se ovšem nezastavily jen u přímo postižených, režim se zaměřil i na jejich rodiny, nejčastěji manželky a děti. Ti všichni byli oficiálně označeni za zrádce vlasti, což stačilo k odsouzení do Gulagu. Tak se do akmolinského tábora dostaly tisíce žen - manželek do té doby významných sovětských činovníků. Evženie byla jednou z nich,“ vysvětluje Štěpán Černoušek z organizace Gulag.cz, který příběh Evženie zmapoval.
Kořeny rodiny přitom sahají až do Hradce Králové. Tady se totiž narodil Emanuel Němeček, otec Evženie. Bratrancem Evženie byl navíc Zdeněk Němeček, známý legionářský spisovatel a diplomat, který se narodil v Josefově.
„Po studiu na Karlově univerzitě odešel Emanuel Němeček s manželkou do carského Ruska, kde spolu s dalšími českými osadníky osidloval ukrajinské pláně kolem Žitomíru. Přijal pravoslaví a angažoval se například také v ruské sbírce na stavbu pravoslavného kostela Petra a Pavla v Karlových Varech. Později se stal dokonce duchovním a s manželkou Annou přivedl na svět pět dětí.“ Mezi nimi i Evženii.
Jakov Věsnik se se svou ženou seznámil v lazaretu, kde pracovala jako ošetřovatelka. Jakov v občanské válce velel bolševickým vojskům, v roce 1921 byl však těžce raněn. „Podle rodinné pověsti Jakovovi hrozilo, že mu amputují obě nohy, ona mu však přísahala lásku za všech okolností,“ dozvěděli se od příbuzných Evženie členové expedice.
Jakovovy nohy se nakonec podařilo zachránit, dál ale trpěl velkými bolestmi. Postupně se z něj přesto stal významný bolševický funkcionář. „Ve 20. letech pobýval coby představitel sovětského obchodu i s manželkou Evženií ve Spojených státech, Německu a Švédsku. V New Yorku prý v době velké hospodářské krize kupovali pro Sovětský svaz celé vybavení továren a lákali tam i mnohé americké pracovníky. Většina z těch, co souhlasili, později skončila v Gulagu či na popravišti,“ vypráví Štěpán Černoušek.
V roce 1923 se rodina rozrostla o syna Jevgenije a v roce 1931 byli převeleni na sovětskou Ukrajinu, kde Věsnik dostal za úkol řídit stavbu obří slévárny a ocelárny. Ta je dodnes největším podnikem svého druhu na Ukrajině - zaměstnává na 30 tisíc lidí.
Velmi úspěšná byla i Evženie. „Jako manželka vysoce postaveného bolševického kádru si sice mohla dovolit nepracovat, místo toho se ale coby zdatná organizátorka angažovala například při stavbě drůbežárny v Krivém Rohu. Významně se také zasloužila o výstavbu sítě dětských ozdravných táborů a získala tak věhlas po celém Sovětském svazu.“
Za svoji práci dostala v roce 1936 vyznamenání z rukou samotného Stalina. Ani čestná medaile z Kremlu jí však nezajistila bezpečí, když se o rok později v Sovětském svazu rozpoutalo peklo známé jako Velká čistka.
Jakov Věsnik byl v roce 1937 obviněný z přípravy atentátu na předního gruzínského bolševika Sergo Ordžonikidzeho. Je přitom velmi pravděpodobné, že Ordžonikidzeho smrt nařídil sám Stalin. Nikita Chruščov později v jednom svém projevu kritizujícím stalinismus uvedl, že se Ordžonikidze zastřelil sám ze stresu ze Stalinových čistek, které kritizoval.
Stejně jako další případy Velké čistky byl i tento předem vykonstruovaný. Jakov byl odsouzen a krátce na to popraven. Rodina však o ničem nevěděla. Evženie se synem se vydali Jakova hledat. „Když otec zmizel, máma a já jsme se také vypravili do Moskvy, kde jsme měli na Donské ulici čtyřpokojový byt. Hledali jsme otce, snažili jsme se najít jakoukoli jeho stopu. Marně,“ popsal syn Jevgenij v roce 1996 ruskému deníku Express.
Informace o osudu otce se rodina dozvěděla až po několika desítkách let. Sovětské orgány celou kauzu důsledně tajily.
Rozsáhlé brutální represe se ovšem netýkaly jen těch, proti kterým byly vykonstruované politické procesy, Velká čistka ničila celé rodiny, nejčastěji manželky a děti. Zrádci vlasti se tak stali i novorozenci, děti. Proto byla zatčena i Evženie s Jevgenijem. Synovi se však naštěstí podařilo utéct.
Ještě téhož roku 1937 Evženie skončila v nechvalně proslulé moskevské věznici Butyrka, „V té době jí bylo již 40 let a čekalo ji několik měsíců krutých výslechů a vězeňského strádání. Pravidelné ponižující prohlídky všech tělesných otvorů, celé dny strávené na samotce, kde se dalo jen stát a nátlak vyšetřovatelů, aby se vzdala svého muže, vlastizrádce Jakova Věsnika.“
Evženie se však svého manžela nevzdala a byla odsouzena k osmi letům v Gulagu a následným deseti letům vyhnanstvím z Moskvy. Sama si přitom podle svědectví stále udržovala dobrou náladu, dodávala odvahu ostatním a komentovala svůj osud slovy „sperva orděn, potom orděr“ – nejdřív metál, potom zatykač.
O životě Evženie v Gulagu a osudu dalších žen, které sem přišly i se svými dětmi, se dozvíte v pokračování tohoto článku, který vyjde na Hradecké Drbně příští pondělí 3. června.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
