Na návštěvě v iQlandii. Jeden den nestačí, musíte se sem vrátit

Už před vchodem do iQLANDIE se tatínek stává hrdinou, jednou rukou totiž dokáže zvednout auto. Pak už nás ale místní rozhlas upozorňuje, že za chvíli začne science show. A ta prý stojí za to. Kluci na výbuchy a vědecká kouzla slyší, a tak se přes nástrahy, jako je vodní stěna, dostáváme do auditoria, kde už science show začíná.

A je to velká zábava, lektor přirozeně zaujme diváky od dvou do devadesáti let a všichni se dobře baví. Náš starší syn se jen jednou v panice schová pod lavice, když má dojít k odpálení rakety vyrobené z barelu na vodu, celé je to ale jen vtip, a tak z pod lavice opět vylézá a dokonce se hlásí jako dobrovolník na další pokusy. Když ale lektor dalšímu dobrovolníkovi zapálí ruce, jeho odvaha opět mizí.

Nabitý program ale pokračuje, ještě jsme nestihli ani žádné exponáty a je tu planetárium. Rodiče se těší, že si odpočinou u zábavně vzdělávacího programu, jenže chyba, zvídavé dítě chce znát odpovědi na otázky, které lektorka pokládá, aby mohlo triumfálně hlásit odpovědi. Šeptat mu ještě moc nejde, a tak celé planetárium ví, co všechno tatínek s maminkou o vesmíru neví. A že toho je.

Planetko přece jen opouštíme trochu dříve, pro malé děti je hodina pořád trošku moc. Konečně ale přichází na řadu exponáty. Za celý den stíháme vlastně jen necelá dvě patra, exponátů je tu tolik, že se zkrátka musíte do iQLANDIE vrátit. Až mi to připomíná jeden český film, kde se říká, že „až bude víc klidu, rád si to poslechnu ještě jednou“.

Trošku jsem se bál, že náš dvouletý, nebo vlastně dvouapůlletý syn se bude rychle nudit, několik exponátů ho ale zaujme natolik, že ho nemůžeme dostat dál. Část expozice Člověk o lidských smyslech je pro oba kluky hodně přitažlivá. Zkouší si, jak rychle umí běhat, jakou mají sílu a vyzkouší si i postřeh. Tatínek samozřejmě nezůstává pozadu a to je na iQLANDII to nejlepší, i když už jste dospělí, zabavíte a poučíte se tu úplně stejně, jako děti.

Trochu zklidnit se můžete v relaxačních prostorech. Jsou tu různé hlavolamy a taky lego. Lego je zkrátka nejvíc a trávíme tu dost času. A zde také najdeme exponát, jehož partnerem je Liberecká Drbna. A je super. Jde o dvě paraboly vzdálené od sebe několik metrů. Pokud si ke každé stoupne člověk, je krásně slyšet i přes velkou vzdálenost.

Už teď jsme v iQLANDII několik hodin a to jsme nestihli projít snad ani třetinu celé budovy. Lákají nás i další expozice, rádi bychom zašli i na překonané vynálezy, ale únava, tedy především u rodičů, je vysoká. Teď ještě musíme do Vodního světa, myslím, že tohle je nejoblíbenější expozice pro děti. Dostat je odsud? Prakticky nemožné. Šikovně je ale odlákáme na tobogán a pak už míříme k východu. Nebo ne?

Více o iQLANDII najdete na webu www.iqlandia.cz.