Tank Sherman je jednou z ikon druhé světové války a také právě s těmito stroji dorazili Američané v květnu 1945 do České republiky. Vlastnit takový tank je snem každého sběratele. V České republice jsou k vidění čtyři kusy, ale pouze jeden z nich je pojízdný. Jeho hrdým majitelem je Pavel Rogl z klubu 16. obrněné divize US Army. Svůj tank získal z Argentiny a přivézt ho do Čech trvalo přes tři roky. Další tisíce hodin strávil s kolegy v dílně. Nakonec se podařilo uvést tank do pohybu i stavu, jak byl vyroben. Nyní jezdí v čele konvoje při Slavnostech svobody a je hlavním tahákem řady dalších akcí.
Vojenské technice propadl Pavel Rogl už jako malý kluk. „Bylo mi nějakých osm let a viděl jsem tady při návštěvě Plzně velký americký jeep. Hned jsem si říkal, že bych si ho přál jednou mít. Časem se mi to opravdu podařilo. Začal jsem s ním jezdit po různých akcích a všímal si, že se kolem zelené techniky pohybuje spousta fajn lidí. Tato komunita se mi hrozně líbila a jezdil jsem s nimi víc a víc. Opravdu hodně mě to nadchlo a začal jsem tu techniku sbírat,“ popisuje Rogl své začátky.
„Každý chlap by měl mít doma tank,“ říká s oblibou a humorem Rogl. Shermana do své garáže zaparkoval v roce 2018. Cesta k tomuto kolosu ale nebyla vůbec jednoduchá. Jen vyřizování nutných papírů a převoz z Argentiny trval tři a půl roku!
„Byl to boj a neskutečné martyrium. Spolupracovala na tom ministerstva, musela s tím souhlasit také americká strana jako země původu a tak dále," líčí Rogl strastiplnou cestu jeho vysněného tanku. Kromě nutné administrativy byla složitá i samotná přeprava. Stroj o hmotnosti 32 tun nakládal na loď 70tunový jeřáb. Obrovský problém byl s proclením, protože i takto starý tank se v Argentině považuje za vojenský materiál, kdežto v Evropě vše vyrobené před rokem 1946 jím není, a tak nejsou třeba zbrojní licence. „Oslovil jsem 40 rejdařů a nikdo nechtěl vézt tank. Ukecal jsem jednoho, který mi to vezl na lodi Grande Nigeria. Když v Hamburku němečtí celníci zjistili, že je na lodi tank, tak nařídili celkovou prohlídku jeho lodi, která trvala dva dny," vzpomínal.
Do Čech se tank dostal v květnu 2018, foto: archiv Pavla Rogla.„Teď je konečně tady a doufáme, že nám ještě dlouho bude dělat radost. Prvně nastartoval zhruba po roce, co byl u nás. Musely se udělat pojezdy, motor jsme museli celý vyndat, rozebrat a dát zase dohromady. Zezačátku byl z venku hotový, ale uvnitř byla jen sedačka řidiče. Ale rychle se nám to podařilo doplnit. Teď je přesně ve stavu, jak byl vyrobený, tedy model M4A4 od firmy Chrysler v roce 1943,“ líčí Rogl. Celý proces renovace si můžete prohlédnout ve fotogalerii na sociálních sítích klubu vojenské historie.
Osádka tanku byla pětičlenná. V trupu seděli řidič s pomocníkem/kulometčíkem, ve věži velitel, střelec a nabíječ. „Jestli řídím? Já si tak hraju. Jednou řídím, jednou jsem ve věži. Jsme na to dva. Střídám se ještě s naším mechanikem Janem Šulcem, kterému říkáme Jelly. Jsme mu hodně vděční a patří mezi nejšikovnější tankové mechaniky v Evropě. Nikdo jiný s tím nejezdí jen my dva,“ říká.
Tank mohou v posledních letech spatřit návštěvníci plzeňských Slavností svobody. Davy lidí se s ním například fotí v Křižíkových sadech, kde jsou také dobové kempy. Vrcholem oslav je pak velkolepá vojenská přehlídka, kdy po Klatovské třídě projíždí stovky historických vozů. V čele konvoje jezdí právě Sherman. Loni dokonce mával z věže tanku tisícovkám lidí sedmadevadesátiletý George Thompson. Letošní oslavy však byly bez přítomnosti veteránů.
Válečnému veteránovi Georgi Thompsonovi se loni splnilo jeho velké přání.„Ještě, než jsme měli vlastního Shermana, tak jsme si od Vojenského historického ústavu půjčovali tanky Jackson a Stuart. George Thompson většinou jezdil v konvoji na jeepu, jenže pak uviděl, že jsme měli tank a projevil zájem, jestli by v konvoji nemohl jet na tanku. V podstatě to celé byl jeho nápad,“ prozradil Rogl. Thompsonova rodina se nicméně bála a také vedení města z toho bylo poněkud rozpačité.
„On si však sedl a napsal otevřený dopis. Stálo tam, že jestli má umřít na Klatovské v konvoji, tak je to ta nejlepší smrt, jakou si může přát. Tím vlastně všem řekl, ať si dělají, co chtějí, že on prostě na tom tanku pojede. Samozřejmě jsme se to snažili ošetřit, svařili jsme sedačku a postavili schody a tak dále. Udělali jsme maximum, aby se nic nestalo. Byl z toho nadšený a hrozně se těšil na Shermana, do kterého usedl loni. Kvůli covidu si musel počkat. Letos oslaví devětadevadesáté narozeniny a my mu přejeme hlavně pevné zdraví“ dodal Rogl. George Thompson sloužil právě u 16. obrněné divize, po které se klub nadšenců pojmenoval. Na počest válečného veterána po něm dokonce tank i pojmenovali.
„Na Slavnosti svobody jezdím už nějakých 18 let. S technikou v konvoji jezdíme odhadem 15 let a bojové čelo konvoje děláme deset let. Jsme velká parta lidí. Letos nás na slavnostech bylo nějakých 160, plus zhruba padesát kusů techniky. Přivezli jsme například obrněná vozidla Greyhound M8, half-tracky, těžké vyprošťovací vozidlo Ward LaFrance i motocykly Harley Davidson a spoustu ikonických jeepů a vozodel Dodge. Jde o průřez válečné techniky, kterou Američané nejvíce používali. Hlavní hvězdou je samozřejmě tank,“ vyjmenovává sběratel.
Rogl je zároveň velitelem klubu 16. obrněné divize US Army. Tento klub vojenské historie má kolem čtyřicítky stálých členů. Na velkých akcích jako jsou slavnosti spolupracují s dalšími nadšenci. „V klubech se trošku dělíme na lidi jako jsou reenactoři, což jsou nadšenci, kteří se snaží dělat vše autenticky. Například jejich auta nemají žádné nedobové doplňky, žádné vlaječky a chodí v dobovém oblečení, jak to má správně být. Druhou skupinou jsou jeepaři, kteří mají svá auta pěkná, ale jezdí v maskáčích a jsou to spíše trampové," přibližuje Rogl.
„Těch dobrých dobových klubů není v naší republice mnoho. Kdybych měl některé vyjmenovat, tak je to například klub vojenské historie KVH Tommy & Yankee, který na slavnostech představil polní nemocnici. Dále tu máme paragány, jimž velí Jan Kostečka, pak je ještě 26. pěší divize nebo 4. obrněná divize z Pelhřimova. Ještě bych nějaké dokázal najít, ale těch, kteří to dělají opravdu správě a autenticky opravdu až tak moc není,“ uvažuje.
Roglův úplně první vůz pocházel ze Švýcarska, kde sloužil pro potřeby hasičů. Postupně ho s kolegou přestavěli na válečný vůz a vrátili zpět do stavu, jak byl vyrobený. Drtivá většina techniky pochází od soukromých sběratelů z celého světa.
„Jak už jsem teď v té komunitě, tak mám také auta od lidí z Čech, kteří je už třeba nechtěli. Mnoho jich je z venku. Tank je z Argentiny, jeden half-track je z Holandska, jeepa máme z Itálie, Diamond je také z Itálie, něco je z Belgie nebo Francie. Když už něco hledám, tak mi jde o to, aby to bylo co nejvíc kompletní. Může to být staré, rezavé a nepojízdné, ale nám jde o kompletnost těch doplňků jako jsou budíky, světla a další cingrlátka. Doplnit auto právě tyto originální věci jsou pak nejdražší položkou,“ zdůrazňuje Rogl.
Podle jeho slov je dneska už velmi složité se k technice dostat a také ceny jdou do absurdních výšin. „V minulosti se dala sehnat tato technika i přímo od armády, ale tato doba je už dávno pryč. Dneska už to všechno pochází od soukromých majitelů. Jen jednu JMC mám z italského muzea, které končilo. Techniku jako klub ještě máme kam dávat,“ uzavřel Pavel Rogl.
Foto Zuzana Duzbabová, Pavel Rogl
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
