Před 133 lety se narodil „šarlatán“ Mikolášek. Léčil i na východě Čech

Jan Mikolášek se bylinám věnoval celý svůj život. Narodil se v rodině zahradníků, řadu znalostí získal od kořenářky Josefy Mühlbacherové a složil zkoušku úřední znalec bylin. Žádné odborné lékařské vzdělání však Mikolášek neměl. Přesto před jeho domem na vyšetření neustále čekaly davy lidí. Čekání mnohdy trvalo i několik dní. Mikolášek totiž z barvy moči dokázal diagnostikovat a pomocí bylin pak léčit i ty nemoci, se kterými si tehdejší doktoři nevěděli rady. Naopak ale, pokud věděl, že byliny nepomohou, posílal pacienty za studovanými lékaři.

Mezi jeho pacienty patřil například herec komik Saša Rašilov, malíř Max Švabinský, ale například i tajemník Adolfa Hitlera a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP Martin Bormann nebo prezident Antonín Zápotocký. Právě Zápotocký byl přesvědčený, že Mikoláškovi vděčí za záchranu nohy před amputací, kterou navrhovali lékaři. Znalec bylin se tak stal jeho chráněncem. To však skončilo roku 1957, kdy prezident Zápotocký zemřel.

Mikolášek v Dobrušce a v Třebechovicích pod Orebem

Jan Mikolášek léčil i na východě Čech – v Dobrušce a v Třebechovicích pod Orebem. Do Dobrušky přišel Mikolášek na inzerát vdovy Boženy Tomkové, která hledala nového manžela, otce pro své děti a zároveň nového spolumajitele povodní zničeného zahradnictví.

„Svůj obor zahradnický ovládám dokonale. Věnoval jsem se svojí matce v zahradnictví a vedu též květinovou síň. Moje matka jest ještě svěží a vede společně zahradnictví s mým mladším bratrem nevlastním. A jak dnes vidím, hodlá mazánkovi zahradu předati... Umínil jsem si při vhodné příležitosti se oženiti a rád se ujmu vší práce. Jsem 40 roků stár, katolík, německé řeči mocný, nekuřák a nemiluji hostinců,“ uvedl Mikolášek v odpovědi na inzerát, který zveřejnily noviny Třebechovické Haló. Následovala svatba. Jak však Mikolášek později uvedl ve svých vzpomínkách, „nebyl to sňatek z lásky, ale z nerozumné touhy po klidném a plodném životě.“

Mikoláškovo léčitelství však mezi manželi vyvolávalo velké spory. Zatímco žena toužila po klidu, její muž neustále čelil trestnímu stíháni. „Udání stíhalo udání, četníci byli u mne denními hosty, zkrátka lékaři v kraji nebyli ochotni strpět takovou konkurenci a snažili se mně a celou moji léčitelskou činnost znemožnit,“ uvádí Mikolášek ve svých pamětech.

Roku 1935 se Mikolášek (už bez ženy) přestěhoval z Dobrušky do Třebechovic pod Orebem. Místo pobytu změnil kvůli neustálému pronásledování od úřadů, ale i kvůli rozpadajícímu se manželství. Ordinaci si tu zařídil v bývalém hostinci v Třebechovicích pod Orebem – Bědovicích. Vydržel tu dva roky, poté se přestěhoval do pražských Dejvic.

Podle svých slov Mikolášek za své vyšetření nebral žádné honoráře, pacienti platili pouze byliny. Zároveň však mohli vyjádřit svůj vděk i dobrovolným příspěvkem do pokladny, kterou měl bylinkář na stole. Přestože díky léčitelství Mikolášek zbohatl, nenechával si peníze pouze pro sebe. Přispíval například Červenému kříži nebo obci.

Vykonstruovaný proces

Po smrti prezidenta Zápotockého, který nad Mikoláškem držel ochrannou ruku, došlo ke zmanipulovanému soudnímu procesu, ve kterém byl léčitel odsouzen k zabavení veškerého majetku a pěti letům vězení. Trest mu byl nakonec o rok zkrácen. Po pěti letech na svobodě Jan Mikolášek opět obnovil svoji léčitelskou činnost, údajně však diagnostikoval pouze korespondenčně na dálku, protože se bál. Po dalších pěti letech, roku 1973, zemřel na následky mozkové mrtvice.

O životě Jana Mikoláška byl v roce 2020 natočen film Šarlatán. Režírovala ho Agnieszka Holland, v hlavní roli se objevil Ivan Trojan. Snímek získal ocenění Nejlepší film na 28. Českých lvech. Agniezska Holland si zároveň odnesla cenu za nejlepší režii a Ivan Trojan za nejlepší hlavní roli.