Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
PR článekPátek, 27. srpna 2021, 16:30
Co se skrývá pod názvem Motúčko? Jednoduchý a přitom geniálně praktický stroj: motorové kolečko. Pokud jste o něm nikdy předtím neslyšeli, nejspíš se usmíváte. Nejste sami. Smáli se všichni, říká Kvido Štěpánek. Než zjistili, že by se jim hodilo a teď na něj nedají dopustit, dodává sympatický vynálezce.
Jablonné nad Orlicí najdeme v malebném podhůří Orlických hor. Daň za krásnou okolní přírodu však místní platí po svém: za vším musí do kopce.
Není proto divu, že první sériově vyráběné motorové kolečko na světě vzniklo právě zde. V kopcovitém městečku, kde sídlí továrna se stoletou tradicí a v jejím čele stojí důvtipný a vynalézavý majitel.
Že je Kvido Štěpánek, majitel společnosti Isolit-Bravo, velmi zajímavou osobou a jeho továrna v Jablonném poměrně netradiční pohraniční fabrikou, napovídá už cedule tyčící se nad vjezdem do areálu firmy. Návštěvníky totiž vítá logo Isolit-Bravo a vlajka Evropské unie spolu s oznámením, že „při rozvoji této firmy nebyly využity prostředky Evropské unie ani žádné jiné dotace!”
Návštěvníky však vítá ještě jeden nápis: „Továrna, která má duši." O jeho významu se člověk přesvědčí o několik metrů dále v útrobách administrativní budovy. Stěny po celé délce jedné z chodeb jsou totiž až do posledního místečka pokryté desítkami děkovných dopisů, diplomů či certifikátů o pomoci.
„Dlouhodobě spolupracujeme s celou řadou českých i mezinárodních lidskoprávních organizací. Snažíme se pomáhat tam, kde je potřeba,” říká marketingový manažer Rostislav Cáb.
Nejde přitom pouze o pomoc finanční. Společnost v posledních letech například sama vypravila téměř čtyřicet kamionů s humanitární pomocí do válkou zasažených oblastí na východní Ukrajině nebo do řeckých uprchlických táborů.
„Minulý rok jsme takto vypravili do Řecka dva kamiony plné oblečení, bot, kočárků, hraček a hygieny,” popisuje. „Příspěvky jsou dobrovolné. Skládáme se mezi spolupracovníky ve firmě a pan Štěpánek často ještě částku znásobí vlastním vkladem,” doplňuje Cáb.
Organizací humanitárních misí do zahraničí však nevšednost jablonské továrny nekončí. „Je pravda, že nejsme úplně tradiční fabrika,” přiznává Cáb. „Například naše závodní jídelna Jablonský gurmán nabízí asijskou kuchyni, rozváží jídlo do okolí a vaří v ní indický kuchař, který dříve pracoval pro hotely Hilton,” dodává s úsměvem.
Za poměrně nekonvenční by se pak dal považovat i přístup Kvida Štěpánka k řešení problémů spojených s koronavirovou krizí. V dobách, kdy Českou republiku zužoval fatální nedostatek zdravotnického materiálu, se rozhodli v Jablonném vyrábět alespoň to, co bylo v technických možnostech továrny: odběrové výtěrové tyčinky.Kvůli administrativní neochotě úřadů však stát pomoc od Isolit-Bravo nepřijal.
Kvida Štěpánka navíc v tu chvíli trápil palčivější problém. Jablonský závod se nachází u hranic a část zaměstnanců tak dojíždí z nedalekého Polska.
„Kvůli lockdownu a uzavření hranic jsme se ze dne na den museli vypořádat s citelným nedostatkem pracovních sil. Pan Štěpánek tento problém vyřešil po svém: oblékl si montérky a vyrazil do výroby,” popisuje Cáb. „Všichni pracovníci z kanceláří jsme ho následovali. Než se situace uklidnila, pracovali jsme ve výrobě i dvanáct hodin denně. Byla to velmi cenná zkušenost,” dodává.
Do hovoru se mezitím přidá už i Kvido Štěpánek, neboli Táta Motúčka, jak sám sebe hrdě nazývá. „Jak jsem dostal nápad na sestrojení tůčka s motorem? Jednoduše. Každý den při práci na zahradě,” usmívá se Štěpánek. Při pohledu na okolní krajinu není divu. „Zkuste si představit, že jste v důchodu a potřebujete něco vynést do zahrady ve strmém kopci,” dodává podnikatel.
Ačkoliv se to nyní mezi obyvateli Jablonného motorovými kolečkami jenom hemží, lidé si v minulosti při prvních zmínkách o Motúčku klepali na čelo. „Pustili jsme se do vývoje Motúčka naplno, nešlo o žádné kutilské experimentování na koleni. Návrhům se od začátku věnovala parta profesionálů s plně vybavenou fabrikou za zády,” popisuje autor nápadu.
Jak se později ukázalo, Motúčko v mnohém předběhlo dobu. „Na startu jsme stáli před zásadním rozhodnutím: elektro nebo spalovací motor? Naštěstí jsme se rozhodli správně,” říká Štěpánek. Sázka na akumulátor vyšla perfektně. V dobách, kdy svět postupně opouští myšlenku spalovacích motorů, má za sebou totiž Isolit-Bravo deset let vývoje strojů s malými a zároveň velmi výkonnými elektromotory a k tomu propracované výrobní know-how.
Současné úspěchy však teprve vykupují původní ztrátovou výrobu. „S prvními Motúčkami jsme objížděli výstavy po republice prodávali je za třetinu výrobní ceny,” vypráví podnikatel. Díky tomu se podařilo dostat Motúčko do povědomí veřejnosti a zároveň ho udržet na přijatelné cenové hladině pro jednotlivce a domácnosti. „O smysluplným využití a s tím spojeném budoucím úspěchu Motúčka jsme byli naprosto přesvědčeni. Jen bylo potřeba, aby vůbec dostalo šanci,” dodává.
Povedlo se. Zájem o Motúčko totiž zejména v posledních dvou letech raketově roste. Zatímco v začátcích v jablonském závodě vyrobili a prodali pár desítek Motúček ročně, nedávno překonali hranici třiceti tisíc vyrobených kusů. „Zákazníci dnes na svá Motúčka nedají dopustit,” usmívá se Štěpánek.
Z původní myšlenky pomocného nástroje pro chalupáře a chataře se klientská základna přirozeně rozrostla i na dělnické profese. „Zhruba polovinu Motúček dnes prodáváme do domácností, druhou do stavebních firem,” doplňuje Rostislav Cáb. „Je to logické. S přihlédnutím k dlouhé životnosti Motúčka je cena lidské práce daleko dražší, než je pořizovací cena stroje,” vysvětluje.
Právě dlouhá životnost byla jednou z hlavních vlastností, kterou si tvůrci při konstrukci stroje určili jako prioritu. „Motúčko jsme sestrojili tak, aby se z něho stal generační pomocník. Chceme, aby se dědilo z otce na syna, z děda na vnuka,” přesvědčuje Štěpánek. A daří se. „Ještě jsme se nikdy nesetkali s něčím, co bychom mohli nazvat výkonovou reklamací. Nikdy se nám nestalo, že by si zákazník sliboval od Motúčka určitý výkon a poté byl nespokojen, že to není ono. To se ještě nikdy nestalo," dodává.
Samotná konstrukce Motúčka je podle tvůrců maximálně jednoduchá, díky čemuž se dá i snadno servisovat. „Po letech používání se může stát, že bude potřeba vyměnit některý díl. V takových případech je posíláme i s návodem a běžný zákazník je sám schopen vyměnit díl řádově během několika minut,” vysvětluje autor stroje.
Hlavní doménou motorového kolečka je však přirozeně jeho výkon. Základní verze stroje nabízí elektromotor o výkonu 250W, jež podle výrobce snadno utáhne stokilový náklad do kopce o sklonu černé sjezdovky, tedy do svahu, kam už se jenom s námahou leze po dvou. „Nabízíme ale i výkonnější verze. Ta nejsilnější s výkonem 400 W utáhne prakticky jakýkoliv náklad, jež se do korby vejde. Je to zvíře,” slibuje Cáb. Motúčko lze navíc dovybavit také elektrickou brzdou nebo regulátorem rychlosti.
Úspěch Motúčka odstartoval v Jablonném vývoj celé řady dalších akumulátorových produktů. „S našim zázemím a zkušenostmi by byla škoda zůstat pouze u motorového kolečka. Lidských činností, kde by mohl elektrický pomocník usnadnit spoustu práce, je mnoho,” říká přesvědčeně Štěpánek.
V portfoliu Isolit-Bravo jsou tak vedle Motúček k dispozici i motorové trakaře, posuvné plošiny různých velikostí, výkonná čtyřkolová koňačka pro převoz objemného nákladu nebo poslední projekt z dílny Kvida Štěpánka - Živá kláda. „Jde o účinného pomocníka pro lesnické práce. K vyvláčení spadlých stromů z lesa se totiž běžně používá traktor nebo kočí s tažným koněm,” popisuje podnikatel. „Napadlo mě, že by to mohlo jít jednodušeji,” dodává.
S kolegy proto začal pracovat na vývoji elektrického pomocníka, díky němuž je jediný dělník schopen bez cizí pomoci vyvážet z náročného terénu hustého lesa kmeny o hmotnosti až jedné tuny. „Manipulace se Živou kládou je jednoduchá. Stroj je zároveň mnohonásobně lehčí než traktor nebo tažný kůň, takže při práci nedochází k ničení lesa,” vysvětluje Štěpánek.
Stejně jako Živá kláda, koncept většiny nových výrobků od Isolit-Bravo vznikl na základě zkušeností z praxe a finální testování se uskutečnilo opět v terénu. „Uvedení každého nového produktu na trh předchází velmi důkladná fáze testování,” popisuje Cáb. „Do lesa nebo na pole navíc vyrážíme i v rámci firemních teambuildingů, kde si hrajeme a zkoušíme, co vlastně naše firma vyrábí,” dodává.
Ačkoliv je portfolio pomocných nástrojů se značkou Bravo už nyní poměrně široké, prostoru pro nové nápady je stále dostatek. Cíl je totiž podle Štěpánka jednoduchý: elektrifikovat veškerou drobnou mechanizaci, která je při práci kolem domu, zahrady, v lese či na stavbě potřeba.
„Máme prostředky, máme výsledky a stále nás to baví,” shrnuje Štěpánek. Zákazníky to očividně baví taktéž. „Dnes už se našim nápadům nikdo nesměje. Naopak se lidé těší, s čím přijdeme zítra,” uzavírá s úsměvem Táta Motúčka.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
