Do hradeckého muzea se nastěhovaly hračky dvacátého století

Nostalgická výstava představí hračky z převážně 2. poloviny 20. století z rodinné sbírky Věry Dvořáčkové a potěší děti i dospělé návštěvníky, kteří jistě rádi zavzpomínají, s čím si jako malí hráli. Kromě panenek, plyšových zvířátek, vláčků, autíček, deskových her i dětských leporel a knížek budou k vidění i unikátní hračky z 1. poloviny 20. století. „Výstava neukazuje nejstarší plyšovou hračku, nejvzácnější panenku, ale hračky, které byly dříve běžně dostupné, a hrála si s nimi většina z nás. Nechybí samozřejmě ikoničtí igráčci, mončičáci, stavebnice Merkur nebo plechové hračky na klíček.“ říká k výstavě vedoucí výstavního oddělení Stanislav Hrbatý.

Nejstarší nálezy předmětů sloužících k hraní a zábavě pochází z pravěkého období. U nich však nelze s jistotou říci, zda se primárně používaly k hraní, nebo plnily i kultovní funkci. Konkrétní typy hraček z různých materiálů dokládají starověké nálezy. Děti si hrály s jednoduchými figurkami zvířat, vojáčky, panenkami, vozíky, znaly hry s míčem nebo jojo.

Od středověku do 18. století se podoba hraček moc nezměnila. Se změnou pohledu na vnímání dětství, respektování potřeb dětí a přijímání jejich vlastností se hračky s hrami diferencovaly a odrážely dobový technický pokrok. Děti z vyšších společenských vrstev si hrály s hračkami z dražších materiálů, přičemž převažoval dovoz převážně z rakouských a německých oblastí. Nejchudší obyvatelstvo však bylo odkázáno na vlastní výrobu hraček z běžně dostupných materiálů. Průmyslová revoluce sebou přinesla masovou produkci hraček za nižší cenu. Hračky se staly dostupnějšími a rozšířila se i jejich nabídka. Vyráběly se miniatury parních strojů, mechanických vláčků, autíček, panenky, kuchyňky, pokojíčky, cínoví vojáčci, děti si hrály s míči, zvířátky, skládaly abecedu, domino, stavěly stavebnice.

Na přelomu 19. a 20. století hračky představovaly zmenšený dospělý svět a měly dětem pomoci ho pochopit a orientovat se v něm. Ve 20. století se výrazně proměnil životní styl a s ním i vnímání dětství ve společnosti, která více reflektovala výchovu, vzdělání, péči i potřeby dětí. Hračky se v tomto období stávají výnosným zbožím. Nabídku ovlivnilo využívání nových materiálů, zejména plastických hmot, a také dovoz hraček ze zahraničí, který byl výrazný hlavně po roce 1989. Trh sice nabízel široký sortiment hraček, ale mnohdy různé kvality. Tradiční čeští výrobci hraček čelili silné konkurenci a byli nuceni hledat jiné možnosti, jak uspět.