Do sauny ve svetru a s pivem v ruce? V Hradci Králové žádný problém… S nápadem sauny, která se přizpůsobí tomu, co lidé chtějí, přišla Aneta Kohoutová a Natálie Kratochvíle. Na břehu Labe zaparkovaly starou maringotku. Hned poté začala vznikat sauna. Po pěti letech se z projektu NUUK stala kulturní záležitost. Nebýt pandemie, tak se i letos po zasněžené louce prohánějí nazí lidé při koncertě hudební skupiny.
Nápad na kulturní saunu nepřišel z čistého nebe. Vznikl při návštěvě jedné finské sauny nedaleko Helsinek. Anetu s Natálií překvapilo, že k ní musely dojít pěšky. Byla postavená u krásného jezera a hned vedle bylo bistro s nekonečným kafem. „Cesta byla hodně dlouhá… Se zatáčkami, odpočívadly, kocháním i úseky, kde bylo třeba sprintovat,“ směje se Aneta Kohoutová.
Po týdnech přemýšlení a návratu do České republiky začal vznikat konkrétní plán. Minimálně na Hradecku nic podobného nefungovalo. „V našich prvotních vizích byla sauna postavena svépomocí asi za pět minut s rukama v kapsách. V realitě jsme ale naštěstí potkaly Karla Dyntara, který se věnuje saunařské stavební magii a jednu prima potírnu na podvozku pro nás vyčaroval,“ vzpomíná Natálie Kratochvíle. Práci s ním si slečny dodnes pochvalují. Technické věci nechaly na něm, ale o tom, jak má sauna vypadat, měly velice jasnou představu. A tu bylo třeba splnit.
Původně do sauny chodilo jen pár kamarádů, ale postupně nabíral projekt na velikosti. V současné době je maringotka se saunou na břehu Labe považována za kulturní saunu Hradce Králové. „Přišlo nám skvělé, že si člověk zabalený v ručníku může poslechnout koncert nebo autorské čtení a pak si skočit do řeky nebo znovu do potírny,“ dodává Natálie.
Majitelky sauny nám vysvětlují, že se NUUK na peníze neměří. Nejde tak o projekt, který by měl vydělávat velké peníze. Aneta ani Natálie na něm určitě nezbohatnou. „Měly jsme hodně štěstí na náhody, takže se to obešlo bez nějaké větší prvotní investice. Finančně nás občas propíchly různé kulturní a komunitní výzvy,“ dodávají. Provoz je prý soběstačný. Když peníze chybí, snaží se je získat výměnou za permanenty do sauny.
Letos oslaví toto netradiční saunování v Hradci Králové pět let svého fungování. Majitelky tak doufají, že to budou moct oslavit. „Ideálně nějakým mastným buřtem u ohně za zvuků koncertu hodného této události,“ říkají.
Už od samého začátku měly Aneta s Natálií jasno – chceme saunu, která se přizpůsobí tomu, co si člověk přeje a co mu je příjemné. Občas se u maringotky sejde parta, která se cítí bez ručníku a plavek dobře. Kolemjdoucím se tak občas naskytne pohled na nahou lékařku, která popijí kávu s hlídačem parkoviště.
„Naše sauna funguje v tomhle dost odlišně než ty jiné. Normálně se v ní smí mluvit nebo si dát plechovku piva. Je to spíš takový potní společenský klub,“ dodává Aneta. Podle jejích slov si tak každý užívá saunování podle toho, jak mu to zrovna vyhovuje. Jeden z nápisů dokonce povoluje vchod do sauny ve svetru.
Jednoduše se dá říct, že si lidé v sauně vytvářejí svoje vlastní pravidla. Může se zde mluvit a není zde stanovená žádná maximální délka pocení. „Nechceme, aby se lidi hecovali nebo naopak pořád kontrolovali hodinky. Chceme, aby poslouchali své tělo a svoji škálu příjemnosti. A v tom jsme tedy až superindividuální,“ směje se Natálie.
Stejně jako všechen ostatní kulturní život, i NUUK dostal od vlády stopku. Naposledy se zde lidé potili v prosinci. „Aktuálně břehům vládnou nutrie a vstup do řeky občas rozčísne nějaký Wim Hof z Polabí. Nahoře na louce je spoustu běžců a psi se tam střídají rychleji než pod rukama vlády,“ říkají majitelky.
Majitelky přiznávají, že život kolem sauny aktuálně sledují spíše z povzdálí. Občas se tu zastaví, uvaří čaj a naštípou dříví. Přirovnávají to k rychlé návštěvě chalupy. „Taková ta běžná rutinní práce, je ale naštěstí v tomhle bezčasí příjemným vytržením z každodenního karanténního stereotypu. Navíc tím udržujeme sebe i NUUK v bdělém stavu,“ dodávají.
Nezasvěceným se atmosféra zimního saunování na břehu Labe velice špatně vysvětluje. Jak říkají holky, má to svůj spirit. „Ta cesta, kdy člověk pátrá s čelovkou po maringotce u řeky, jde mu pára od pusy a najednou se před ním otevře louka a po ní běhají lidé mávající ručníkem nad hlavou. Ty další pak číhají na svoji nekonečnou katarzi v pruhovaným lehátku s hrnkem čaje,“ vysvětlují.
Autorky nápadu však upozorňují na to, že nejde jenom o pocení se v sauně a následném vysedávání na lehátku. Podle jejich slov jde o ucelený koncept, který má nabudit pocit pohody. I proto je saunování často spojováno s kulturním programem. Kromě hudebních koncertů se zde pořádají i workshopy nebo například autorské čtení.
V současné době je však těžké plánovat další program. Stále se totiž neví, kdy bude možné opět zatopit v kamnech a rozpálit saunu. „My se vlastně nejvíc těšíme na ten normální provoz, na táborák a na spokojený lidi. Určitě se s něčím vytasíme, ale teď svou pozornost dost upíráme na začátek října, na kdy chystáme třídenní luční saunový festival,“ říká Aneta.
Sauna NUUK na břehu Labe je projekt, který vznikl přesně před pěti lety. V tu dobu o něm moc lidí nevědělo a v České republice šlo o něco mimořádného. V současné době se Anetě a Natálii občas ozvou lidé s nabídkou na franšízu. „Občas někdo napíše i o radu, jak podobný projekt rozjet. Rády poradíme,“ dodávají.
V současnosti je pro Anetu a Natálii saunování pouze koníčkem a volnočasovou aktivitou. Rozjet více poboček i v dalších městech je pro ně časově nepředstavitelné. Avšak… Ani jedna z nich nepopírá, že jednou k nějakému dalšímu rozšíření dojde. „Nyní se nacházíme ve fázi, kdy lavírujeme nad představami nějakého rozvoje. Stejně jako se to stalo s NUUKem, tušíme, že na to přijde správná chvíle, u které pocítíme v zátylku, že by to za nejeden propocený ručník stálo,“ smějí se holky na závěr našeho rozhovoru.
Foto NUUK Hradec Králové
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
