Před týdnem opustil brány pražské pankrácké věznice známý podvodník, mystifikátor a samozvaný politik Lukáš Kohout. Jeho jméno svého času plnilo přední stránky všech novin a to nejen v tuzemsku, když se vydával za asistenta bývalého předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana a létal za státní peníze do exotických zemí. Luxusní destinace na posledních šest let a čtyři měsíce musel vyměnit za vězení, kde si odpykával nepodmíněný trest. Podle svých slov teď plánuje nástup do práce. Rád by se uplatnil jako IT specialista. O své podvodnické kariéře se rozpovídal v rozhovoru pro Drbnu.
Jste týden venku z vězení, jak jste trávil první dny na svobodě?
Upřímně, první den byl vážně kritický. První dny jsem trávil převážně s rodinou, kamarády a přáteli. Dá se říct, že jsme oslavovali.
Kam směřovaly vaše první kroky z vězení?
Šel jsem se najíst. To bylo první, co jsem udělal.
Co bude následovat v nejbližších dnech?
Člověk si musí oběhat všechny možné úřady. Pak nastoupím do práce. Teď už plánuji vzorný život.
Ve vězení jste strávil více než šest let. Jak jste to zvládal? Tohle ubytování se asi moc nepodobalo tomu, na které jste byl zvyklý při cestách po světě.
Šok to svým způsobem nebyl. Věděl jsem, do čeho jdu. Před tím, než jsem nastupoval, tak jsem dělal asistenta jednomu ze zastupitelů v Ústeckém kraji, se kterým jsem navštívil několik věznic. Shodou okolností pár dní před tím, než jsem skončil ve vazbě, tak jsme byli na návštěvě v litoměřické věznici. Takže jsem ve výsledku věděl, do čeho jdu. Rozhodně to není nějaká tortura na lámání lidí, jak vypráví třeba David Rath. Podmínky ve vězení nejsou bůh ví na jaké úrovni, ale myslím si, že se to dá přežít.
Jak dnes nahlížíte na všechny ty vaše cesty po světe, kdy jste se vydával například za asistenta Jana Kavana. Berete to jako přešlap, ke kterému se nechcete vracet?
Určitě ne. Není důvod. Je spíš otázkou, proč se to všechno povedlo. Proč se nikdo nezabýval tím, že dvacetiletý kluk si pobíhá po Sněmovně a dělá si tam co chce. Co dělala ochranná služba? Od čeho tam jsou tyhle pracovníci? Řekněte mi, jak je možné, že si dvacetiletý kluk sedne do letadla a odletí s kamarády například na Kypr, aniž by cokoliv zaplatil? Nezlobte se na mě, ale tohle by mělo být to, co se má prioritně řešit. I proto jsem se rozhodl, že všechny tyhle věci budeme postupně odhalovat na mém youtubovém kanále. Spoustu lidí to stále zajímá.
Máte spočítáno, kolik letů jste za peníze ze státní kasy absolvoval?
Přesně to spočítáno nemám, ale čtyřicet jich určitě bylo.
Měl jste někdy strach, že se to všechno provalí?
Ten strach byl vážně asi jen v moment, kdy jsme odlétali poprvé. To jsme si říkali, že to nemůže projít. V moment, kdy se letadlo zvedalo z runwaye, tak strach opadl. Při cestě zpět jsme si říkali, jestli na nás náhodou nebude čekat třeba policie na letišti. A jelikož tam nikdo nečíhal tak jsme za dva dny letěli znovu.
Je nějaký moment spojený s vašimi cestami, na který asi nezapomenete?
Extrém byla cesta na Kubu. Na letišti na nás čekali místní pionýři a kvůli naší návštěvě tam pak odpalovali starý most. Mělo to být nějaké velkolepé gesto a přivítání. V ten moment jsem si v duchu říkal, že tohle asi nic nepřekoná.
Váš příběh mírně inspiroval tvůrce filmu Bobule při vykreslování hlavní postavy. Jak byste se tvářil na to, kdyby měl vzniknout film kompletně mapující vaše podvody?
Adam Dvořák, který je producentem Bobulí, při tvorbě tohohle filmu odvedl skvělou práci. Myslím si, že cokoliv dalšího by nemělo smysl. Navíc bych řekl, že natočit to tak, jak to všechno bylo, by stejně nešlo. Nebylo by to asi moc divácky zajímavé.
Pojďme si to shrnout. Neoprávněně jste vystupoval například jako vedoucí kanceláře a mluvčí Jana Kavana. Sám jste se také účastnil mnoha výletů, například do Thajska, na Maledivy a do Jihoafrické republiky a tak dále. Jménem předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana jste si objednal také cestu VIP tryskového letadla na Srí Lanku. Letadlo ale nedostalo povolení k přeletu nad Indií a následně byl podvod odhalen. Po vypuknutí skandálu se objevily spekulace, že bylo vaší motivací Kavana zdiskreditovat. Jak to bylo?
Není to vůbec pravda. Byl to výplod médií. Bude to znít divně, ale choval jsem k němu respekt. Jediným důvodem, proč jsem to dělal, bylo právě to, že byl šéfem shromáždění. To je všechno. Byla to vyloženě moje samostatná „hra“ s kamarády.
V médiích se hodně mluvilo o tom, co se vám povedlo. Neříkejte mi, že se někdy nevyskytly nějaké komplikace, které vám vaše plány zhatily. Cesta na Srí Lanku byla jedinou nepovedenou cestou?
Určitě toho bylo víc. Spousta věcí zůstala „pod pokličkou“. Do dneška si pamatuji, když jsme plánovali cestu do USA. Vždycky jsme před takovou cestou museli pro diplomatickou nótu na ministerstvo zahraničí nebo na ambasádu. Když jsme tam přišli, tak nám řekli, že si to budou muset ověřit ve Sněmovně. V ten moment jsme jim odpověděli, že nám vlastně chybí ještě jeden papír a že se vrátíme, až ho budeme mít. Už jsme se tam pak radši neukázali.
Přeci jen vám většina podvodů vyšla. Čím jste vzbuzoval takovou důvěru?
Připisuji to tomu, že v Poslanecké sněmovně nikdo neví, co kdo dělá. Pokud člověk zná ty prostory a pohybuje se tam pravidelně, což já jsem tam chodil od nějakých patnácti let, tak se úředníci ani nepozastaví nad tím, jestli jim říkáte pravdu. Stačí se chovat suverénně. Ve Sněmovně je 200 poslanců a každý má dva až tři asistenty. Pokud tedy řeknete, že jste od toho nebo toho, nikdo se nad tím nepozastaví.
Jak jste zjišťoval, kam a kdy někdo letí?
Jeden ze současných novinářů dělal v té době poradce místopředsedovi Sněmovny a ten je ze zákona členem organizačního výboru, který rozhoduje o cestách. Díky informacím, které nám dával, jsme měli dokonalý přehled o tom, kdo co plánuje a kam letí.
Všechno to, o čem mluvíme, jste nerealizoval sám. Podíleli se na tom také vaši kamarádi. Jste s nimi v kontaktu?
Ano, jsme. Dohromady se nás na tom podílelo šest. Nikdy nikdo nic neprovalil, toho si vážím. Nikdy se nikdo neprokecl u piva a podobně. Byli jsme v kontaktu i během mého pobytu ve vězení a hned po propuštění jsme se potkali. Všichni na to vzpomínáme a víceméně z toho máme srandu.
Během vašich cest ale vznikla velká škoda. Jak to nakonec dopadlo s několikamilionovou částkou, o kterou se s vámi měl stát soudit?
Stát se zachoval jako „správný“ hospodář. Soud do rozsudku uvedl, že jsem povinen škodu uhradit a v roce 2006 odkázal obnovené řízení na civilní soud, kam se mohl stát obrátit s nárokem na uhrazení škody. Stát se ale zachoval velkoryse a ani se na soud neobrátil. Všechny cesty tak „zůstaly“ u daňového poplatníka.
Neříkejte mi, že vaše rodina nevěděla, co děláte. Utajit čtyřicet cest do zahraničí nemůže jít. Nebo se pletu?
Rodina tušila, že lítám, ale o důvodech neměla tucha. Vlastně doma se to provalilo, až když jsem lítal v průseru. Do dneška si pamatuji, jak to všechno prasklo a jak se na to doma přišlo.
Vrátili jsme se z té nepovedené cesty a dělal jsem, jako že nic. Bylo 22. prosince a při cestě na nákup mi volal novinář z Lidovek, který mi říkal, že se mnou potřebuje mluvit. Řekl jsem mu, že nemám čas a záměrně jsem mu zavolal až kolem deváté večer, kdy by mělo být v novinách po uzávěrce. Věděl jsem, proč volá a tušil jsem, že ukecávat ho, aby se tím nezabýval, je zbytečné. Alespoň jsem to chtěl oddálit, aby to vyšlo po Vánocích. Odpověděl jsem mu na jeho otázky a druhý den jsem si koupil noviny. Když jsem to viděl na titulní straně, bylo mi špatně. Přišel jsem domů a už mezi dveřmi mi mamka říkala: „Ty pako, cos to udělal.“
V té době se ještě nevědělo o všem, jen o té zpackané Srí Lance. Potom jsme spolu jeli do města a volala mi babička, že má před barákem televizi a že s ní chtějí mluvit. Řekl jsem jí, ať hlavně nevychází. V ten moment už bylo zbytečné zapírat. Všechno se postupně provalilo.
Teď už rodina zná celý ten příběh. Jak na to koukají s odstupem času?
Už se s tím sžili. Nijak to neprožívají.
Sám jste se jako řečník zúčastnil také několika demonstrací. Na podzim 2002 jste při komunistických demonstracích proti NATO podle médií vyvolával konflikty s demonstranty i s policisty. Obdobně tomu mělo být téhož roku i na demonstraci anarchistů proti NATO. Později jste se objevil také například na protiromských demonstracích na severu Čech. Upřímně, účastnil jste se z přesvědčení nebo jste jen exhiboval?
Všichni jsme trochu exhibicionisti. Co se týče toho NATO, tak tam jsem spíše prosazoval svůj názor. Tenkrát jsem nebyl příznivcem NATO. U těch demonstrací ve Šluknovském výběžku to bylo trochu jinak. Těch jsem se účastnil poté, co jsem se s krajským radním panem Jakubcem, se kterým jsem velmi úzce spolupracoval, rozhodl svrhnout radnici. Vymysleli jsme plán. Pokud vzniknou ve Varnsdorfu podobné nepokoje jako v Novém Boru, tak bychom mohli převzít radnici a tam dosadit své lidi. Tam vůbec nešlo o to, jestli je někdo černý nebo bílý. Bylo to prostě jen téma, které se hodilo a mohlo ukázat, jak je radnice neschopná. Jenže to se nepovedlo, po demonstracích odstoupil pouze jeden zastupitel a tak nějak se to minulo účinkem.
V tomto období jste měl politické ambice. Máte je pořád?
Mám, ale není to na pořadu dne. Dostal jsem o víkendu jednu nabídku kandidovat v podzimních volbách. Jméno subjektu nebudu prozrazovat, protože si nechávám čas na rozmyšlenou. V tuhle chvíli ale řeším jiné věci. I tak nevylučuji, že budu jednou kandidovat.
Byl jste mladým sociálním demokratem. Máte tedy blíže k levici?
Určitě ne, nikdy jsem nebyl levicově přemýšlející. K mladým sociálním demokratům jsem vstoupil jen kvůli tomu, abych se mohl trochu v politice realizovat. Vždycky jsem ale volil ODS nebo TOP 09.
Vystupoval jste také jako tiskový mluvčí CzechTeku. Jak vznikla tahle myšlenka?
Už ani nevím, kde jsem byl. Nejspíš v Poděbradech. Tam jsme se s kamarády nudili a tohle byl spontánní nápad. Opět dodám, nešlo o účastníky, byla to jen další taková výzva. A taky nás bavilo tahat za nos policisty.
Co plánuje Lukáš Kohout v roce 2021?
Mám trošku jiné starosti, než jsem měl dříve. Můžu vás ujistit, že si neplánuji koupit drahé brýle a vystřídat pana Ovčáčka. Ani jeho, ani pana Zemana nemusím, takže bych se tam nehrnul. Mimochodem, nějakou animozitu k panu Zemanovi mám od doby, co mě seřval, že jsem mu vzal cigaretu, když byl premiérem. Co vy víte, možná bych ale mohl vystřídat pana Blatného. Tam se nikdo moc nehrne.
Ne, teď vážně. Kromě běhání po úřadech a nástupu do práce se chci věnovat také zmíněnému youtubovému kanálu. Máme už vymyšlenou nějakou osu, čímž se dostávám k tomu, že z veřejného života asi jen tak neodejdu.
Foto Michael Daněk, Ivo Spisar
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
