Den, kdy byla zavražděna doktorka Milada Horáková, je také Dnem památky obětí komunistického režimu. Někteří tento režim naštěstí přežili, jako například Alois Hlavatý. Na něj zavzpomínal historik a proděkan Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové Tomáš Hradecký.
Otevřená odborná diskuse po roce 1989 otevřela široké pole pro interpretaci fenoménu politických procesů v Československu padesátých let. „Byly analyzovány jednotlivé procesy, vytvářely se četné odborné výzkumy a publikovaly historické texty. Souběžně toto téma mělo samozřejmě velký ohlas u veřejnosti, který v mnohém přetrvává dodnes,“ říká Tomáš Hradecký.
Den památky obětí komunistického režimu je sice stanoven na 27. červen, tedy na výročí popravy Milady Horákové, Záviše Kalandry, Oldřicha Pecla a Jana Buchala, má však za úkol připomínat všechny oběti politicky motivovaných soudních procesů, kterých byly stovky. „V tomto smyslu byly a jsou konány vzpomínkové akce, veřejné přednášky, muzejní výstavy a pietní setkání, které připomínají nejen osud politických obětí v procesu s dr. Horákovou, ale i všech dalších popravených a perzekvovaných osob,“ doplňuje historik.
V současné době jsou již velmi dobře historicky zdokumentovány i menší a regionální politické procesy v tehdejším Československu, které mohou připomenout konkrétní osudy a konkrétní místa, spojená s konáním bezpráví v padesátých letech. Nejen k tomu účelu slouží právě tento den.
Jak by se měl Den památky obětí komunistického režimu připomínat?
„Pokládám za velmi důležité, aby byla nejen v tento den připomínána historická realita 50. let v Československu. Svou roli v tomto mementu hrají nejen historici jako autoři vědeckých výzkumů o komunistickém režimu v ČSR, ale také ti, kteří odborné poznatky předávají širší veřejnosti. Jsou mezi nimi například pedagogové, pracovníci muzeí a dalších paměťových institucí,“ říká Hradecký.
V posledních letech je podle něj patrný trend k výkladu nezkreslené a reálné historie našeho státu a jeho osobností, bez politického patosu a ideologických zkreslení. To je trend, který je jistě velmi chvályhodný a pro historickou paměť společnosti velmi potřebný.
Jednou z výrazných osobností byl Alois Hlavatý
Osobností s kořeny ve východních Čechách, které byly souzeny komunistickým režimem, byla bezpochyby celá řada. Naštěstí ne všechny oběti zaplatily za svou činnost životem a mohly později vydat svědectví o svém životě a realitě politických procesů.
„Za všechny bych vzpomněl Aloise Hlavatého z Hořicka, účastníka protikomunistického i pronacistického odboje, důstojníka československé armády a vydavatele protikomunistických i protinacistických tiskovin, který byl v roce 1950 odsouzen ve vykonstruovaném procesu za zločiny velezrady a špionáže k trestu odnětí svobody na doživotí,“ zmiňuje Hradecký.
Propuštěn byl až po deseti letech věznění ve velmi špatném zdravotním stavu. To mu ale nezabránilo se dále občansky angažovat. Nejvíce to bylo patrné na jeho postoji k okupaci vojsky Varšavské smlouvy ČSSR v roce 1968. Ještě v roce 1989 nechyběl na žádné z protestních protirežimních akcí.
„Na rozdíl od mnoha jiných se dožil Sametové revoluce, dočkal se plné soudní i občanské rehabilitace a mnohých ocenění. Všechny peněžní náhrady, které mu byly vyplaceny jako kompenzace za léta věznění, věnoval na veřejné účely,“ zakončuje historik.
Foto horice.org
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
