Přečtěte si příběh Milady Horákové, ženy, kterou nezlomila válka, nacisté, ani komunisté

Vyloučená z gymnázia a studium práv

Už jako mladá dívka byla Milada vyloučena z gymnázia kvůli účasti na protiválečných demonstracích. Přestoupila tedy na dívčí lyceum vyššího reálného gymnázia v pražské Slezské ulici, kde posléze úspěšně odmaturovala a pokračovala ve studiu práv na Univerzitě Karlově. Milada pak promovala v roce 1926 a nastoupila k pražskému městskému soudu. Byla politicky aktivní, angažovala se v Československé národní socialistické straně.

Krátce po dokončení studií 15. února 1927 se mladá právnička provdala za zemědělského inženýra a doktora technických věd Bohuslava Horáka. Následovalo spokojené období, v roce 1933 se manželům narodila dcera Jana. Když jí bylo šest let, zapojila se Milada Horáková do protinacistického odboje. Figurovala ve vedení odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme.

Zatčena gestapem

Působení Milady Horákové v odboji neušlo pozornosti gestapa, které ji v roce 1940 zatklo. Za svou činnost byla odsouzena k smrti, ale později jí trest změnili na doživotí. Věznili ji v Terezíně, později na různých místech v Německu.

Po konci druhé světové války v roce 1945 byla Milada Horáková propuštěna na svobodu, vrátila se do Prahy a zapojila se do obnoveného politického uskupení Česká strana národně sociální. Byla zvolena do parlamentu, ve kterém působila až do komunistického převratu v únoru 1948.

Oběšena na Pankráci

Miladě Horákové se nestala osudnou válka a nacistická totalita, o život ji připravil právě komunistický režim. V úterý 27. září 1949 Miladu zatkli a označili za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout komunisty. Spolu s dalšími odsouzenými byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena k trestu smrti. Dne 27. června 1949 byla Milada Horáková popravena oběšením v pankrácké věznici.