Stavba obřího trpaslíka z pískovcových kvádrů vedle silnice číslo 35 u Hořic trvá už od roku 1995. Projíždějící řidiči mohou zatím vidět pouze jeho hody a část těla. Jeho autoři však věří, že letos dostane hlavu. Stejně jako například slona u Trutnova zbrzdila přípravu pandemie.
„Stavba vlastního Obřího trpaslíka začala v roce 2017 a Okrášlovací spolek Rašín věří, že dílo by mohlo být dokončeno v roce 2020,“ potvrdil člen Okrašlovacího spolu Rašín jeho zakladatel František Kozel. Zároveň však přiznává, že pandemie celou přípravu pozdržela.
Spolek však věří, že do letních prázdnin usadí další tři pískovcové kameny. „Tím budeme mít osazeny všechny největší bloky a na konci roku, po osazení dalších kamenů, bude zbývat již jen třetina menších bloků (kromě čepice),“ dodává Kozel.
Stavba a dodělání trpaslíka u Hořic se odvíjí od peněz, které spolek získá. „Naprostá většina všech soch a pomníků v Hořicích byla vždy financována soukromými mecenáši a Okrášlovací spolek Rašín na tuto tradici navázal,“ vysvětluje předseda spolku. Například pozemek pro trpaslíka si zaplatili členové z vlastní kapsy.
Do dnešního dne se náklady na jeho stavbu vyšplhaly na jeden milion korun. Vše z peněz, které spolek sám získal. Nepomohla ani žádná z forem dotace.
„Nápad postavit Obřího trpaslíka vznikl, jako ostatně většina velkých věcí, v restauraci. Přesněji řečeno, před restaurací Doubravka v Hořicích, na asfaltu u stolu bez ubrusu a u piva. Bylo to v létě roku 1994,“ vzpomíná Kozel.
Právě ten den se v hospodě objevil i sochař Kurt Gebauer, který v Hořicích na sochařském symposiu. „A tak došlo k tomu, že tu později večer, mezi sklenicemi piva a preclíky vznikla myšlenka na zbudování monumentální pískovcové sochy Obřího trpaslíka. Jak jinak než podle návrhu Kurta Gebauera,“ doplňuje zakladatel spolku. Ještě ten samí rok vznikl spolek a v roce 1995 se poprvé koplo do země.
Následující období nazývá spolek jako léta klidu, stavba se tak prakticky úplně zastavila. Znovu se naplno rozjela až v roce 2018. „Celkem tedy bylo v roce 2018 osazeno pět kamenů, které vážily více než 50 tun,“ vzpomíná František Kozel.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.