úterý 14. července 2020 Karolína

(NE)OBYČEJNÍ: Na lékařské fakultě v Hradci byl jediným studentem z Jižní Ameriky, zpátky do Ekvádoru se ale vrátit nemohl. V Hradci tak zůstal

Miguel Cevallos se narodil v Ekvádoru, kde vystudoval stomatologii a když končil studium rozhodl se, že si udělá specializaci. Tehdy v jeho zemi ještě postgraduální studia nebyla a tak získal stipendium do České republiky, konkrétně do Hradce Králové. Sem se dostal v roce 1999 a už tu zůstal. Teď operuje zubní implantáty na soukromé klinice v Hradci a ve volném čase prodává klobouky.

Jak dlouho, že se Miguel učil česky? Jen dva roky! „Když jsem přijel, součástí programu byl intenzivní kurz češtiny v Poděbradech. Měl trvat půl roku, ale ve skutečnosti trval jen 4 měsíce. I když jsme přijeli, neměli jsme vyhráno,“ říká Miguel Cevallos. Před ním byly hned tři překážky. Jistý návrat zpátky by byl pokud by se nenaučil česky, nedostal se na fakultu, nebo neukončil studium.

Na fakultu se ale dostal. Za čtyři měsíce byl schopný pozdravit, koupit si rohlík. Za necelé dva roky už byl schopný rozumět všemu. „ Začal jsem se učit pozdě, v šestadvaceti, takže vždycky budu mít ten přízvuk. Když přednáším, tak se hlídám. Snažím se mluvit pomaleji, lépe vyslovovat a dělat intonaci. Španělština je ale rychlejší, než čeština. My nemáme dlouhé a krátké samohlásky. Takže pro mě je to dodržování strašně těžký. Psychicky mě to deptá, protože mě to zpomaluje. Ale naučil jsem se Česky, protože tady žiju,“ doplňuje Miguel.

,,Když jsem mezi lidmi, mám tendenci mluvit krátce. Dělám si z toho srandu a říkám, že jsem se to naučil v Ostravě."

Tenkrát byl v Hradci na fakultě (na stomatologické klinice v nemocnici) jako jediný student z postgraduálního studia, cizinec a vůbec z Jižní Ameriky. „To tu tehdy ještě nikdy neviděli, takže jsem byl pro ostatní taková atrakce,“ říká s úsměvem. Vždy se snažil do společnosti zapadnout. Všichni na něj byli milí a otevření. „Tehdy jsem šel i na úplně první ples. V naší kultuře nejsou, tak jsem to bral jako zkušenost a šel jsem se podívat. Byla tam jedna holka, my jsme povídali a vtipkovali a najednou ji v té konverzaci říkám: ,,Prosím Tě nebuď na mě krůta." Naštěstí brala ohled na to, že jsem cizinec. Opravila mě a říká mi. ,,Říká se , nebuď na mě krutá,“ vypravuje zážitek se smíchem.

Po studiu v České republice už zůstal, protože musel. Jeho stát se dostal do nepohodlné situace a bylo složité se vrátit zpět. Do státu, který nebyl stabilní. Tak se rozhodl, že zůstane a zkusí zkoušky ministerstva. „Protože jsem byl tady už dlouho, naučil jsem se Česky. Zkoušky na to aby uznali můj diplom a mohl tu pracovat, vyšly. Kdyby to nedopadlo, tak bych zkusil Chille nebo Mexiko,“ říká Miguel, který dodává, že ho práce baví. „Je to hlavní vášeň a to mě naplňuje.“

Miguel má rád práci, sport a klobouky

,,Mám doma 4 klobouky. Nejstarší má za sebou více než 15 let."

Je docela možné, že jste ho na procházce míjeli a ani o tom nevíte. Ucítili jste zřejmě jen vítr. Miguela totiž dost často potkáte v běžeckém oblečení v Hradeckých městských lesích. Kromě sportu ale má rád i klobouky a rád je také nosí. „Dal jsem si za cíl to, že když hodně beru od této společnosti, chtěl bych jí taky něco přinést. V naší rodině dlouhodobě obchodujeme s panamskými klobouky, které jsou z Ekvádoru. Firmu vede můj strýc, který si mě váží. Byl jsem s ním ve společnosti od samého začátku. Chodil jsem k němu na brigády a za vydělané peníze jsem si kupoval knížky pro studium a nástroje. Jezdil jsem mu pomáhat i v době studia v Česku na různé veletrhy v Evropě “ říká Miguel. Jeho strýc ho ale do obchodu v Česku nenutil. Má pobočky v 35 státech po celém světě, ale až Miguel byl tím, který se ho zeptal, jestli by ji nechtěl otevřít i tady.

Miguel už tehdy viděl, jak náročná práce výroba klobouků je. A nejde jen o samotnou výrobu, ale i o proces a jen díky tomu se nedají padělat. „Klobouky odjakživa nevyrábí jedna osoba. Na to je tým deseti lidí z různých rodin a malých vesnic, které jsou od sebe vzdálené i několik hodin.  Je vesnice, která se specializuje jen na pěstování palem, v jiné pak vlákna češou, v další je ručně pletou,“ vysvětluje Miguel.

Panamský klobouk byl zapsán v roce 2012 na seznam světového dědictví UNESCO

Pletení standardních klobouků zabere až 8 hodin. Čím je ale vlákno hustší, tím náročnější je na výrobu. Pletení takového klobouku, může trvat 10 měsíců až rok. ,,Řeč je jen o čisté práci. Lidé to ale mají jako koníček. Jsou to zemědělci, kteří se po práci věnují pletení.," říká Miguel.  

V Česku by ale zůstat na stálo nechtěl. „ Až půjdu do důchodu, tak bych se chtěl do Ekvádoru vrátit,“ zakončuje rozhovor pro Hradeckou Drbnu Miguel.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo3 čtenářů

Autoři | Foto sbírka fotografií Miguela, Kateřina Malá

Štítky (NE)OBYČEJNÍ, rozhovor, Miguel Cevallos, stomatolog, Ekvádor, Hradec Králové, Panamský klobouk

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.