Herec Milan Hajn se dostal k herectví náhodou v sedmi letech. Začal hrát v Klicperově divadle v Hradci Králové a minulý rok se stal historicky prvním laureátem Ceny Thálie v kategorii loutkové a alternativní divadlo. V rozhovoru pro Hradeckou Drbnu jsme probrali například to, jak rozbil Thálii své kolegyni v Plzni a jeho vášeň k létání ve větroni.
To, že je Milan Hajn ze sportovní rodiny se potvrdilo ještě před tím, než jsem ho stihl pozdravit. Do divadelního baru v Divadle Drak v Hradci Králové přišel s lyžáky v ruce, a ještě před rozhovorem se stihl domluvit s kolegou na večerním lyžování. Moje první otázka tak byla pochopitelná. Zajímalo mě, jak se člověk ze sportovní rodiny dostane k divadlu. „Byla to náhoda. V sedmi letech mě hlídala prateta a v rádiu slyšela, že v Klicperově divadle hledají herce do role Káje v pohádce Sněhová Královna. No a jelikož jsem byl hyperaktivní, šel jsem do toho,“ říká loutkový herec Divadla Drak Milan Hajn.
Nakonec konkurz vyhrál a začal s Vladimírem Morávkem nacvičovat hru. Teprve v sedmi letech tak odstartoval kariéru přímo v Klicperově divadle v Hradci Králové. „V divadle jsem trávil spoustu času, takže mi přišlo přirozené jít to studovat. Přihlásil jsem se na DAMU,“ říká Milan. To byl ten moment, kdy se z klasického herce v činoherním divadle stal herec loutkového divadla. Rozhodnout se o tom, čemu se bude věnovat, opět pomohla náhoda. „Byla možnost jít na katedru činoherního divadla nebo na katedru alternativního a loutkového divadla. Nakonec jsem se dostal jenom na tu loutkárnu,“ říká s úsměvem Milan.
Na nepříjemnou situaci v Plzni dnes Milan vzpomíná s úsměvem. Na jednom večírku, své herecké kolegyni Blance Josephové Luňákové rozbil její Cenu Thálie. „Takhle začíná každá dobrá historka,“ říká vysmátý Milan a dál vzpomíná, jak jí shodil. „Byla tam postavená na nějaké reprobedně – nerozumně na ráně. Každopádně, tu chvíli už si nepamatuji úplně do detailu, bylo to v nějaké pokročilé hodině toho večera. Nedopatřením jsem jí shodil, “ vzpomíná Milan.
Pochopitelně se tak ptám, zda to byla „totálka“. Zda jí ještě nešlo zachránit. „No pamatuji si, jak jsme jí dávali na lopatku, to už nešlo slepit. Svoji cenu jsem tak Blance dal. Ona mě prý pošle ucho se střepem, které zbylo z té její,“ dodává Milan.
Když jsem se Milana zeptal na osobní život, vyrazil mi dech. Sám dělá to, co já bych velice rád. „Udělal jsem si pilotní průkaz na větroně,“ říká pyšně Milan. Ihned tak zapomínám na připravené otázky ohledně divadla a hraní a ptám se na to, jaké to je. „Je to krása, nádhera. Už mám absťák. Naposledy jsem létal někdy v září. Letos bych chtěl létat daleko častěji, někoho povozit a tak… Ale určitě nemám sportovní ambice,“ popisuje Milan.
Pilotní licenci má Milan zhruba rok. Má tak v čerstvé paměti svůj první sólo let. S trémou na jevišti se to ale porovnávat nedá. „Jako samozřejmě jsem měl trochu strach a cítil napětí, ale jak jsem se rozletěl, už to bylo pěkné. Člověk se přitom soustředí, aby udělal všechno správně, a tu trému úplně odbourá. S divadlem se to moc srovnat nedá, tady nejde o život,“ řekl Milan.
Pochopitelně jsem se musel zeptat i na to, zda nemá chuť herectví pověsit na hřebík a stát se profesionálním pilotem velkých letadel. Z počátku se na to moc netvářil. „Já bych si říkal, že jsme na to starej. Většina kluků začíná dělat pilotní licenci ve čtrnácti letech a v šestnácti už jí mají. A mě už je přes třicet,“ vysvětluje Milan. Po chvilce přemýšlení ale uznává, že nic není nemožné. „Třeba by to byla cesta. Až vyhořím… Létání je fakt super,“ směje se Milan Hajn.
Závěrem našeho rozhovoru se pochopitelně dostáváme ke klasickým otázkám. Zajímalo mě tak, zda by chtěl Thálii získat znovu, když tu svojí předal do Plzně. „Asi ne… Já budu šťastný, když se bude dařit Divadlu Drak a když nám tady bude dobře. To je podle mě zásadní,“ dodává s prázdným šálkem kávy Milan Hajn, herec Divadla Drak v Hradci Králové.
Foto Milan Hajn
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
