Na Jaroměřsku skončil největší záchranný archeologický průzkum v historii ČR

Na 300 lidí tu čelilo horku, prachu, blátu i do hloubky zmrzlé půdě

Na výzkumu v terénu pracovalo na každém z 15 úseků zároveň 30–50 lidí podle četnosti nálezů, z toho 2 archeologové a až 15 techniků, většinou z řad studentů archeologie, kteří dokázali samostatně identifikovat objekt v terénu. K tomu jim všude pomáhalo 25–30 dělníků. Archeologický tým zde nosil žluté reflexní vesty a dělníci oranžové. „Tento typ zakázky byl pro nás výzvou ohledně dobré organizace a jsem rád, že vše probíhalo plynule a bez problémů. Zpevňovali jsme mimo jiné cesty, vytvářeli buňkoviště včetně zpevněných ploch, přistavovali jsme kontejnery s nářadím nebo jsme třeba zajiťovali pitný režim. Pracovníci museli mít také každých 100 m k dispozici toalety pro obě pohlaví v předepsaném vzájemném rozestupu,“ říká Milan Švábl z firmy Sovis.

Po celé ploše se objevovaly velké bílé stany buď nad právě zkoumanými objekty nebo jako sklady bezprostředně nalezených artefaktů.  Dobře propouštěly světlo, umožňovaly práci i v dešti a v parném létě poskytovali pracovníkům stín. Během roku zde čelili několika klimatickým komplikacím. V dubnu 2017 ležel na polích déle sníh, mnohokrát byl terén rozblácený a několikrát bylo velmi prašno a horko. V únoru 2018 mrzlo a mrazová setrvačnost půdy trvala ještě dalších 14 dnů – zamrzlá byla do hloubky. Cepín se tehdy stal běžným pracovním nástrojem. Vystřídaly se tu rovněž 3 vichřice, které rozházely zázemí, včetně stanů. 

Nalezené předměty zaplnili stovky banánovek

Už v počátku průzkumu bylo jasné, že by se v daném území mohla najít celá řada historických cenností, protože oblast Královehradecka patřila k velmi urbanizovaným oblastem již od středověku. Mezi královskými městy Hradcem Králové, Jaroměří a Dvorem Králové existovaly spojnice.

K prvním terénním pracím patří geofyzikální měření, které podobně jako sken určí pravděpodobnou četnost budoucích nálezů v zemi: „Jedná se o sofistikovaný přístroj, který svým vzhledem připomíná starou obracečku na seno, jen trochu delší. Je na velkých kolech na dřevěném oji, aby se nepřenášelo magnetické vlnění od zdroje pohybu. Zařízení umí zaznamenat jednotlivé anomálie v zemi, například překop, střep nebo kus železa a přiřadí jim GPS bod. Na mapě se pak ukáží tisíce bodů,“ říká Milan Švábl z firmy Sovis a dodává, že shoda se skutečností je zhruba 60 %.

Po opatrném odstranění vrchní vrstvy půdy, tzv. skrývky, se povrch začistí širokými motykami do roviny, poté se nakropí a zkušené oko odborníka zde podle změněné barvy určitých ploch identifikuje třeba základ kulovité stavby – rondelu, který byl objeven například u Předměřic. V těchto kulovitých stavbách o rozměrech 150–200 m žili lidé dohromady se zvířaty. Některé mohly sloužit jako svatyně. Ovšem ať je nález sebezajímavější, jsou archeologové limitováni záborem půdy k dálnici a na celou stavbu se tím pádem vždy podívat nemohou. Také do hloubky se nekope hlouběji, než jsou například základy budovy nebo mostu, aby se nález nedestabilizoval.

Nalezeny zde byly základy domů dlouhých od 10 do 50 m, jejichž dřevěné konstrukce bývaly vyplněné hlínou. Střepy objevené keramiky odkazují ke kultuře lidu s vypíchanou keramikou, který sem přišel z Karpatské kotliny před 7,5 tisíci lety. K dalším častým nálezům patřily pazourkové nože a škrabky a také kamenné broušené sekery z mladší doby kamenné. Ze zbraní se našly jak kamenné sekeromlaty, tak spousta novodobé munice z prusko-rakouské války. Mezi nalezenými objekty byly jednak předměty denní potřeby, kostry zvířat, která sloužila k jídlu, i předměty mimořádné jako například obsidián – druh sopečného skla, který svědčí o kontaktech se vzdálenými oblastmi. Velkou výpovědní hodnotu mívají i nalezené hroby.

Nyní bude výzkum pokračovat tzv. posteskavační fází, kdy budou nálezy zkoumány v laboratořích hradecké univerzity a ve Správčicích. Odhaduje se, že zabere ještě další dva roky, během nichž může ještě skutečná hodnota nalezených předmětů předčít očekávání.