Překvapuje mě, jak málo prostoru ve veřejné debatě získávají některá témata. Aktuálně se třeba jedná o směrnici o autorských právech na sociálních sítích, o které bude v příštím týdnu hlasovat Evropský parlament. Ta přináší zásadní otázku: Jsou racionálně neznalí voliči připraveni na důkladné ověřování informací, které budou nalézat na internetu?
Je to poměrně jednoduché. Směrnice přinese do šíření obsahu na internetu zásadní bariéry: Nově nebude nikdo moci šířit ani zobrazovat nic, u čeho si nezjistí vlastníka a tohoto vlastníka nepožádá o poskytnutí licence a za tuto licenci nezaplatí. To je sice ctnostná myšlenka, ale fakticky to znemožní používání informací na internetu k vyhledávání tak, jak jsme zvyklí.
Například když si do vyhledávače zadáte slova „politik XY“ a „volební preference“, vyhledávač Vám nezobrazí náhled článků podle relevance tak, jako dnes, ale podle toho, jak se s těmi kterými médii dohodne na přejímání licencovaného a placeného obsahu. Takže se na prvních stránkách nezobrazí veřejnoprávní média nebo respektované deníky, ale třeba různé alternativní weby s nejasnou majetkovou strukturou a vazbami na zahraničí.
Autor je advokát, působí jako předseda správní rady Liberálního institutu.
Je zde ale zásadní otázkou, nakolik si budou voliči uvědomovat, že vyhledávání na internetu má nová pravidla, která je třeba respektovat. Voliči, kteří jsou z většinové podstaty racionálně neznalí (vysvětlení: po zvážení potenciálních vysokých nákladů z důkladného získávání informací a nejasných výnosů z těchto informací se rozhodnou zůstat neinformovaní), budou podléhat populistickým vlnám a dezinformačním kampaním ještě snáze. Aby se pak politické strany při příštích volbách nedivily, jací kandidáti jakých uskupení získávají na popularitě.
