Celník vytáhl z ledového Labe v Hradci devítiletého kluka, pod kterým praskl led

U řeky Labe spatřil asi devítiletého chlapce, který se propadl do ledové vody. Bez váhání se rozběhl k místu nehody, srdce mu bušilo adrenalinovým tempem. „Drž se, nepouštěj se!“ křičel na vystrašeného chlapce, zatímco se brodil kluzkým břehem. Jediným rychlým pohybem jej vytáhl z ledové tříště zpět na pevnou zem. Chlapcovy promodralé rty a třesoucí se tělo mluvily za vše – každá další sekunda mohla být fatální.

Celník neváhal ani pak, s naprostou jistotou a klidem, mu svlékl promočené oblečení a zabalil ho do deky, kterou měl náhodou v kočárku. Přitom mu tiše šeptal slova útěchy, zatímco v duchu stále bojoval se strachem, co by se stalo, kdyby přišel o chvilku později. Na místo dorazili policisté s termofolií a záchranáři, kteří si malého nešťastníka převzali. Emoce dolehly až později. Hrdina dne však skromně říká: „Udělalo by to každý. Jsem jen rád, že se chlapec vrátil domů.“ Možná ano. Ale tentokrát tam byl právě on ve správnou chvíli, na správném místě. A díky jeho duchapřítomnosti bije jedno malé srdce dál.