Výchova budoucích asistenčních psů musí být hra, která je bude bavit, říká zkušená dobrovolnice
Výchova asistenčního psa začíná už od štěněte, které si musí zvykat například na ruch v nákupních centrech nebo chůzi po různých typech povrchu jako je trávník nebo eskalátory. Poctivou přípravou na výcvik u Pomocných tlapek absolvovala i labradoří fenka Faty. Té teď trenéři podle jejích schopností vyberou nejvhodnější druh práce a najdou jí nového pána. Když si vzájemně padnou do oka, budou Faty cvičit dalších až pět měsíců přímo na míru potřebám nového páníčka.
Výcvik asistenčního psa stojí až 330 tisíc korun, přičemž klienti dostávají psy bezplatně. Peníze na výcvik psů shánějí Pomocné tlapky samy. Zájemci mohou organizaci podpořit darem na účet nebo nakoupit drobnosti na eshopu. Další způsoby, jak organizaci pomoci, nebo informace, jak se třeba stát vychovatelem štěněte, najdete na pomocnetlapky.cz
Magdalena Smolová se výchově štěňátek věnuje už 18 let. Její poslední svěřenkyní byla fenka labradora.
„Faty chodí všude se mnou. Do práce, do restaurací, byla na koncertu Čechomoru, který Pomocné tlapky velmi podporuje. Celou dobu spořádaně spinkala pod židlí. Učí se poznávat běžné situace, zvládnout jízdu výtahem i na eskalátoru, chodí po různých površích od trávníku až třeba po dlažbu v jednom obchodním centru, která pejskům poměrně dost klouže. Dvakrát jsme byly v zoo. Poprvé byla hodně vyčerpaná z toho, jak se musela ovládat, při druhé návštěvě už ji nerozhodily ani vřeštící opice,“ vypráví Smolová.
Předvýchova štěňátka má pevně daná pravidla. Dočasný páníček musí ohlídat, aby se pes zbytečně nerozptyloval a například si nechtěl na potkání hrát s každým psem, kterého uvidí. Spaní v posteli je pro asistenčního psa také tabu, stejně jako krmení od stolu. Postupně se štěně učí trpělivosti a základním povelům, aby umělo třeba stáhnout majiteli ponožky.
Faty se učila trpělivosti i pohybu v obchodních centrech, foto: Město Rokycany„Takový pes si nesmí všímat okolí, jiných lidí nebo psů. Jediný jeho zájem musí být člověk na konci vodítka. Mezi lidmi panuje představa, že asistenční psi se nemazlí, protože už mají zažito, že je sami nemají hladit, mluvit na ně nebo mlaskat. Se svým pánem ale mívají pejsci velmi blízký vztah a jsou velcí mazlové,“ popisuje štěněčí vychovatelka a dodává, že výchova a práce musí být pro štěně hra, kterou má rádo.
Faty je po měsících výchovy připravená na další trénink a má předpoklady být skvělým vodicím, nebo asistenčním či canisterapeutickým psem. Vychovatelku teď čeká nejtěžší krok, a to loučení. „Smutek můžu projevit až potom, co se rozloučíme, abych na Faty nepřenesla negativní emoce,“ říká Smolová.
Šikovnou labradorku teď čekají měsíce, kdy trenéři podle jejích schopností rozhodnou, jaký druh práce by pro ni byl nejvhodnější a vyberou jí nového pána. Když si vzájemně padnou do oka, budou Faty cvičit dalších až pět měsíců přímo na míru jeho potřebám. Následovat bude secvičení v klientově domácnosti a pak už bude mít Faty nový stálý domov.
