Úterý 3. 2. 2026 | Svátek má Blažej
Dnes, 05:40
Soukromá škola Sion se před několika lety dostala do vážného sporu s rodiči studentů kvůli školnému. Někteří z nich se jen pár dní před maturitou dozvěděli, že jejich děti nemusí být ke zkoušce vůbec připuštěny kvůli údajným nedoplatkům. Jak tuto situaci prožívala jedna z rodin a co jí předcházelo, popisuje matka bývalé studentky Jana Křížová.
Proč jste si jako střední školu vybrali právě High School Sion?
Dcera byla na základní škole šikanovaná, takže jsme vybírali opravdu velmi opatrně. Chtěla se věnovat práci s malými dětmi, předškolnímu vzdělávání, a ve výběru nám nakonec zůstaly dvě možnosti – Litomyšl a Sion. Jenže zatímco v Litomyšli vyžadovali talentové zkoušky na hudební nástroje, v Sionu byly talentové zkoušky bez omezení.
Byli jsme se tam podívat na dni otevřených dveří a škola nám učarovala. Pan Doksanský to umí velmi dobře „prodat“.
Na talentové zkoušky pak dcera přivezla fotoknihu své práce a pan Doksanský byl nadšený, že tam ještě nic podobného neměli. Uměl na nás zapůsobit.
Středa, 28. ledna 2026, 05:40
Rodiče bývalých studentů soukromé školy Sion se ozývají kvůli sporům o školné. Upozorňují, že přestože měli písemně dojednanou slevu, škola po nich těsně před maturitou žádala doplatky v řádech desítek tisíc korun – jinak nebude student připuštěn k...
Se školou jste byli v průběhu let spokojení?
Ano, učitelé byli skvělí. Sice mi přišlo zvláštní, že se tam docela často střídali, ale jinak jsme byli spokojení.
Kolik tedy bylo školné a kolik jste platila?
Plné školné bylo nejprve asi 30 tisíc za rok, poté ho zvedli na 39 tisíc korun. Pan Doksanský nám ale opakoval, že peníze nesmí být překážkou ve vzdělávání dětí a že se na všem dohodneme, že škola poskytne slevu.
První rok jsem platila 19 tisíc, další dva roky 22 tisíc. V posledním ročníku to bylo 25 tisíc korun. Každý nový školní rok jsem ale musela o slevu žádat znovu, tak to pan Doksanský vyžadoval.
Podle pana Doksanského jste si slevu na školném vy a další rodiče odsouhlasili sami, ačkoli jste na ni neměli nárok. Vy ale říkáte, že máte všechno podložené?
Ano. Mám k dispozici dohody i řadu e-mailů, ve kterých jsme se na sníženém školném domlouvali. Ty dohody jsem si samozřejmě schovala.
Právě v posledním, čtvrtém ročníku jsme vedli debatu o výši školného – já navrhovala 22 tisíc, pan Doksanský tvrdil, že je to už opravdu málo, ale že bychom se mohli domluvit na 25 tisících. Souhlasila jsem, že to ještě zvládnu, přestože byl covid a nebyla práce.
Co se tedy stalo před maturitou?
Celé období bylo hodně stresující. Byl covid, studenti dlouho nevěděli, jestli bude úřednická maturita, kolik bude předmětů… Teprve asi měsíc před maturitou se pravidla konečně vyjasnila.
A pak 26. května přišla dceři Sáře zpráva přes třídního učitele, že máme u školy nedoplatky a že se máme co nejdříve spojit s vedením. Jinak prý hrozí, že nebude připuštěna k maturitě, případně že může být i vyloučena ze školy. Bylo to čtrnáct dní před maturitou. Dcera se z toho úplně zhroutila.
Jak jste tu situaci řešila?
Dlouho jsem věřila, že jde jen o nedorozumění a že se všechno vysvětlí. Snažila jsem se se školou komunikovat a Sáru nakonec k maturitě pustili.
Řešila jsem to i s panem Doksanským, který měl ty svoje klasické řeči – „nic není problém, nebojte se, vyřešíme to“. Poslala jsem mu všechny podklady, dohody, potvrzení o platbách. A pak se mnou úplně přestal komunikovat. Přestal reagovat.
Až zpětně jsem se dozvěděla, že podobnou zprávu o nedoplatcích dostala zhruba polovina třídy a že pan Doksanský takto postupoval už několik let. Já jsem ale byla jediná ze Sářiny třídy, kdo nezaplatil. Ostatní rodiče dostali strach a peníze poslali, někteří si na to dokonce brali půjčku.
Dcera byla strašně vystresovaná, prosila mě, ať peníze seženeme a zaplatíme taky. Já jsem ale měla v ruce dokumenty, že je všechno zaplacené. Dokonce jsem jí ukazovala výpisy z banky, aby mi věřila.
Co následovalo po maturitě?
Snažila jsem se se školou dál komunikovat a chtěla jsem to celé dořešit. Nakonec jsem se obrátila na právníka.
Zhruba po půl roce se mi ozvali další rodiče, kteří měli s panem Doksanským stejnou zkušenost. Nakonec jsme se rozhodli celou věc medializovat. Krátce poté nám všem přišly předžalobní výzvy.
Několik soudů proběhlo, ale pokaždé vyhráli rodiče – soudy potvrdily, že žádné peníze doplácet nemusíme. Zbytek žalob pak pan Doksanský stáhl a snažil se s námi vyrovnat mimosoudně. Nejdřív po nás chtěl polovinu částky, ale to jsem odmítla. I kdybych ty peníze měla, proč bych je měla platit, když jsme měli písemnou dohodu? To by bylo její porušení. Nakonec nás nechal být.
Co vás vedlo k tomu, že jste kauzu znovu medializovala?
Myslela jsem si, že už je to uzavřené a že je po všem. Jenže pak jsem ho začala vídat v televizi, jak mluví o tom, že chce pracovat pro lidi. A ve mně, upřímně řečeno, bouchly saze.
Začala jsem o své zkušenosti s Denisem Doksanským psát na síti X a chytila se toho média. Nejdřív Forum24, pak i Deník N.
Zmínila jste, že jste po zveřejnění kauzy čelila vulgárním zprávám a dalším nepříjemnostem. Co se dělo?
Ano. Například mi do e-mailu přišla smlouva se školou Sion – bez předmětu, bez oslovení, adresát neznámý. Nechápala jsem to.
Ve schránce jsem pak našla několik vulgárních vzkazů a dokonce mi někdo poničil auto. Jenže pokud někoho nechytíte přímo za ruku, můžete se jen domnívat, že to má souvislost s kauzou kolem Sionu. Může to být i náhoda, jenže za celých šest let, co bydlím na stejném místě, se mi nikdy nic podobného nestalo. Začalo se to dít až poté, co vyšly články o Sionu. Ale nemám to jak dokázat.
Vyjádření Denise Doksanského, ředitele a majitele školy Sion
„Sion školami za 25 let prošlo tisíce žáků a studentů, kteří díky nim mohli prožít zcela jiné školní prostředí, kde zažívali, že jsou respektováni, učitelé jsou jim vždy k dispozici a podporují je. Školní prostředí bez zbytečného strachu a stresu, s přátelskou atmosférou bez šikany, kde je prostor pro individualitu a rozvoj osobnosti každého z nich.
Sion školy nezištně poskytly výraznou finanční podporu stovkám žáků a jejich rodin v řádu milionů korun. Oproti tomu několik málo rodičů nerespektovalo nastavená pravidla podpory ze strany školy a požadovalo poskytnutí podpory navzdory pravidlům a následně z této záležitosti vytvořilo mediální kauzu, což je smutné. Ovšem vedle tisíců spokojených dětí, jde jen o několik málo příběhů. Pokud by byla pravda co ti, kteří je vypráví tvrdí, Sion školy by nepůsobily úspěšně přes 25 let a neměly by stále stovky zájemců o umístění jejich dětí.
Osobně jsem v důsledku nepravdivých obvinění, která byla prezentována v médiích, obdržel velké množství nenávistných komentářů, vedle vulgarit vyhrožujících fyzickým násilím a dokonce i likvidací. Tento způsob komunikace považuji za velmi nešťastný.
Další medializace této několik let staré záležitosti, zbytečně očerňuje práci SŠ Sion High School a pedagogů, kteří na ní působí, přestože se jedná o školu, kde narozdíl od mnoha jiných, středoškolští studenti zažívají vstřícné a pozitivní školní prostředí a jistě by vám potvrdili, že se každý den do školy těší."
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
