Dva Rusové a jeden Čech u Hradce Králové roku 1945 odzbrojili celou německou kolonu

Jako první do Hradce Králové přijela americká armáda, a to už 7. května. Ve městě v tu dobu bylo stále ještě německé vojsko a místy probíhaly nepokoje při kterých došlo i ke ztrátám na životech. Americká kolona se přivítala s místními a pak dál pokračovala do Lázní Velichovky. K žádným střetům tak mezi Němci a Američany nedošlo. Důležitou roli hrála dohoda, která určovala hranice osvobozených oblastí mezi Sovětským svazem a západními spojenci. Hradec Králové se nacházel na východním okraji této linie a Američané nechtěli vyvolat incident s Rudou armádou.

V hradeckých závodech se v květnové dny roku 1945 už nepracovalo, obchody zůstaly zavřené. Situace byla velmi napjatá. Do města dokonce 7. května dorazily i posily Wehrmachtu.

Hradečtí vytvořili revoluční národní výbor, který vypracoval plány na převzetí města a odzbrojování německých jednotek. Také vyzval německého starostu Franze Hegera k odstoupení. Ten sice odmítl, ale v noci z města tajně uprchl.

„S ohledem na nedostatek zbraní a silnou koncentraci vojska ve městě se národní výbor snažil zabránit možnému krveprolití. Generál Janáček a škpt. Václav Branka připravili plány pro převzetí objektů a úřadů v posádce Hradec Králové a plány na odzbrojení a zajištění přítomných nebo projíždějících jednotek. Bylo dohodnuto, že od bojových akcí bude upuštěno,“ uvádí Jaroslava Pospíšilová ve Sborníku o životě v Hradci Králové v letech 1938-1945.

Městem však stále procházely ozbrojené hlídky. „Němečtí vojáci obsadili všechny zátarasy, vybudované ve městě na důležitých křižovatkách a mostech. V okrajových částech docházelo ke srážkám s německou brannou mocí, byli první ranění a mrtví. K přestřelkám došlo nedaleko továrny Petrof, u Gayerových kasáren, ve Vysoké nad Labem,“ píše Pospíšilová.

První sovětští průzkumníci přijeli do Hradce Králové ráno 9. května. Šlo o tři sověty v motocyklu, čelní hlídku průzkumné roty. 

Takto na tehdejší dění vzpomíná velitel průzkumného družstva Ivan Nikolajevič Kuroščepov: „Dostali jsme se až na křižovatku na Pospíšilově ulici, kde bylo pár lidí v civilních šatech a jeden měl na rukávě červenobílou pásku. Zastavili jsme, já jsem na toho člověka zamával rukou, aby šel k nám. Šel velmi pomalu a velice pozorně si nás prohlížel. Já jsem se jej zeptal: „Co je to za město a kudy se dostaneme do Prahy?“ Tento člověk v tmavém obleku se nás zeptal: „Vy jste vlasovci?“ Já jsem mu ihned odpověděl: „My jsme Rusové – Rudá armáda.“ Nato tento člověk radostně zakřičel na celou ulici: „Mládeži, Rusové jsou tady!“ Hned jsem jej zarazil: „Nekřičte, vždyť jsou zde Němci.“

V momentě k nám přiběhlo asi deset mužů. Zarazili jsme se, kdo to je, ale člověk s červenobílou páskou se představil jako Alexandr Haller a říkal, že to jsou jeho přátelé. Všichni ihned radili: „Sašo, doprovoď ruské vojáky do Prahy“. Poté se Saša ihned s naším svolením posadil na zadní sedadlo motocyklu s ujištěním, že nás do Prahy doprovodí. Tak se český vlastenec Alexandr Haller stal dalším průzkumníkem naší posádky,“ vypráví velitel průzkumného družstva Ivan Nikolajevič Kuroščepov ve Sborníku o životě v Hradci Králové v letech 1938-1945. Šlo o čelní hlídku Rudé armády, zbytek skupiny zůstal vpovzdálí.

Město však bylo stále plné německých vojáků a utečenců. Ve městě stále jezdily německé hlídky a jedna z nich zahlédla i motocykl ruských vojáků, přestože ti ještě před jízdou sundali poznávací znaky a přes hlavy měli natažené plátěné pokrývky. Po Hradci byly navíc rozmístěné barikády a překonat je nebylo jednoduché.

Po výjezdu z města začala ruské průzkumníky sledovat dvě německá vozidla. Průzkumníci přestavěli přední kulomet na zadní a díky palbě Němcům ujeli.

Nedojeli však daleko, v Roudnici vozidlu přestal fungovat motor, nejspíš kvůli silnému přehřátí. Když místní díky Alexandru Hallerovi zjistili, že jde o ruské vojáky, začali ihned nosit jídlo a pití a pomáhat s opravou motoru. Jenže brzy na to se na silnici objevila kolona Němců. Ačkoliv byli v jasné přesile, dva průzkumníci společně s Alexandrem Hallerem se jim vydali vstříc.

„Nestřílejte, je po kapitulaci, konec války! Odevzdejte zbraně, za chvíli zde budou ruské tanky! Rudá armáda vám zaručuje život!“ začal křičet Ivan Nikolajevič Kuroščepov a Haller slova vzápětí překládal do němčiny.

„Překvapení Němci začali ne příliš ochotně odhazovat své zbraně do příkopu, vedle silnice, a zvedají ruce. A. Haller běhá okolo kolony a křičí: „Je podepsaná kapitulace, nestřílejte, za chvíli zde budou ruské tanky!“ Já jsem byl vzniklou situací tak překvapen, že jsem si najednou uvědomil, že naše rychlá akce Němce taky překvapila a pokládali nás za parlamentáře,“ vypráví Kuroščepov, jak se Němci domnívali, že jde o speciální skupinu vyslanou k vyjednávání s nepřítelem.  

Na to obyvatelé Roudnice začali přibíhat ke koloně a zvedat odhozené zbraně. „Než se překvapení němečtí důstojníci trochu vzpamatovali a pokusili se německé vojáky přimět k odporu, bylo již pozdě. Většina německých zbraní byla již v rukách roudnických obyvatel. Za jejich pomoci se nám podařilo v podstatě odzbrojit celou německou kolonu. Za krátkou dobu se skutečně objevila první bojová vozidla čela naší rychlé průzkumné skupiny, která dokončila odzbrojení německé roty,“ pokračuje Kuroščepov.

Místní obyvatelé Sovětům poté pomohli s opravou motocyklu, aby průzkumníci mohli dál pokračovat v cestě na Prahu.

Zatímco někteří obyvatelé byli po osvobození města šťastní a plní naděje, jiní byli nervózní a bojácní. Ti, kteří měli nějakou spojitost s německými okupanty, se báli o život. Kvůli chaosu zůstalo mnoho obchodů v Hradci Králové zavřených. V mnoha případech bylo nutno obstarávat si náhradní zdroje potravin, což se týkalo především mléka a pečiva. Byly uzavřeny řeznictví, uzenářství a pekárny, pohostinství i pivnice. V průběhu několika dní se však situace začala uklidňovat a obchody začaly otevírat.