1. květen byl v éře komunismu jedním z nejviditelnějších svátků roku. Města zaplňovaly organizované průvody, do kterých byli často zapojováni zaměstnanci, školy i podniky, a účast na oslavách se brala jako samozřejmost. Dnešní volný den má přitom kořeny už v roce 1886, kdy v Chicagu vypukla dělnická stávka, která se stala symbolem boje za osmihodinovou pracovní dobu a odstartovala vznik mezinárodního Svátku práce.

A je to tu zase. Růžová a rudá srdce zaplavují výlohy, ceny růží dramaticky šplhají nahoru, a mezi tím se ozývá národní rozhořčení: „Je to blbost z Ameriky!“, „Akorát chtěj tahat lidem peníze z kapes!“, „My máme první máj, ne tohle!“

Ve velmi omezené podobě se letos s ohledem na vládní opatření kvůli nemoci covid-19 odehrají připomínky dnešního Svátku práce. Prvomájová shromáždění se nemohou konat s ohledem na rozhodnutí kabinetu, které umožňuje na veřejně dostupných místech pobývat nejvýše v počtu deseti osob. Politické strany tak místo obvyklých akcí chystají především příspěvky na internetu, na tradiční místa vyrazí maximálně jednotlivci