Předposlední místo v druhé nejvyšší soutěži, tristní návštěva a rozpadající se stadión. Hradečtí fotbalisté prožívají hrůzostrašné období.
Bagry, které vyjely na stadión u lízatek před dvěmi lety daly mnoha fanouškům naději, že se konečně něco děje. Ano, bagry zbouraly severní tribunu, jenže to bylo vše. Od té doby stojí a na kýžený nový stadión se stále čeká.
Fanoušci jsou netrpělíví. Přeci jen stadión se jim slibuje už několik let. Ačkoliv se začíná blýskat na lepší časy a pokud vše půjde jak má, tak za dva roky by nová aréna mohl stát.
Jenže zatím tomu tak není a hrůzostrašné aréně odpovídá i komorná atmosféra a výkony hráčů, kteří to na svých bedrech pociťují. Na první domácí utkání Votroků přišlo pouze 1193 diváků.
Vedení klubu je, co se týče ambic, skromné. Netouží se hned vrátit do nejvyšší soutěže, ale chce vybudovat kádr, který bude konkurenceschopný. Nicméně, fanoušci klubu jsou čím dál tím víc pobouřenější a svým způsobem se není čemu divit.
Chtějí mít pocit, že fandí týmu, který má budoucnost, jenže vše stojí právě na té nové aréně. Hrát a zároveň fandit na "staveništi" nikdo nechce. Všichni se ale rozhodně shodnou na jednom.
Až bude stát aréna, vše se posune tím správným směrem. Do té doby musí Hradec snášet nelichotivou nálepku jakožto "Nejošklivější fotbalový stadión v Evropě".
Pokud ale vše půjde dobře, tak by do dvou let mohli mít Votroci svatostánek, na který by mohli být po dlouhých letech pyšní. Celková cena se může vyšplhat až na hrozivých 700 miliónů korun.
