Někteří by ženy raději viděli u plotny, říká Monika Ladmanová

Poprvé v historii Hradce Králové stojí v čele města žena. S Monikou Ladmanovou jsme mluvili o tom, proč jsou veřejně aktivní ženy stále pod větším drobnohledem než muži, proč jejich úspěchy často ztrácejí váhu a proč útoky na sociálních sítích míří spíše na osobní vlastnosti než na rozhodnutí. Rozebrali jsme také, jak česká společnost vnímá ženské politické vzory a jak předsudky ovlivňují i muže na rodičovské dovolené.

Hradec Králové má poprvé v historii primátorku. Je běžné, že veřejně aktivní ženy čelí jinému typu kritiky než muži?
Podle mého názoru ano. Ženy musí stále více prokazovat své schopnosti i přesto, že za sebou mají viditelnou práci. Jeden příklad z našeho prostředí – dřívější mužští představitelé Evropské komise byli novináři a často i veřejností označováni příjmením. Když se však podíváte na hodnocení kroků současné předsedkyně Ursuly von der Leyenové, často se setkáte s tím, že se o ní hovoří téměř výhradně křestním jménem. I v tom cítím sklon ke shazování žen ve veřejném prostoru. Přitom bez ohledu na politický názor bychom se k sobě všichni bez rozdílu měli chovat s respektem. Úspěšné ženy i muži by měli být zkrátka posuzováni stejně.

Jsou útoky na sociálních sítích vůči veřejně činným ženám častější nebo osobnější?
Ano. Mám pocit, že někteří by ženy stále viděli raději u plotny, než aby aktivně měnily svět kolem nás. To na sítích cítím ve velké míře.

Proč se u žen ve veřejných funkcích častěji hodnotí vzhled, emoce nebo „povaha“, zatímco u mužů spíše rozhodnutí?
Vidíte to i v médiích. Ženám je často pokládána otázka na jejich soukromí, domácnost apod. U mužů takové dotazy nezaznívají, a i média se více zaměřují na jejich práci a výsledky. Úspěch je úspěch, a je jedno, zda jde o úspěch ženy či muže.

Je to český problém, nebo obecný jev?
Troufám si tvrdit, že v České republice je to viditelnější.

Česko dosud nemělo prezidentku ani předsedkyni vlády. Právě proto si možná společnost nedokáže představit ženské vzory v těchto rolích. Stačí se podívat na sociální sítě, čemu tam političky čelí. Není se pak čemu divit, že z politiky odcházejí. Uvnitř evropských institucí se s „povyšováním“ ze strany mužů prakticky nesetkáte.

Předsudky zkrátka stále existují. Chtěla bych ale také zdůraznit, že ani muži na rodičovské to nemají jednoduché. I oni se setkávají například s tím, že se zaměstnavatelé diví, proč doma nezůstala žena.