Eduard Bičiště má výjimečné nadání, díky kterému získal ocenění i stipendia
Eduard Bičiště je devatenáctiletý mladík z Hradce Králové, který nevychází z domu bez tužky a bloku. Rád totiž kreslí a kresbu si oblíbil natolik, že se stal už v šestnácti letech Talentem královéhradecké kultury. Před dvěma lety dokonce vyhrál se svojí prací v Národním kole mezinárodního bienále figurální kresby a malby dětí a mládeže. Dvakrát se mu podařilo získat stipendium v programu pro nadané umělce a učil se i od mistrů jakými jsou malíř Tomáš Císařovský nebo sochař Čestmír Suška. V současné době se podílí společně s dalšími stipendisty MenARTu na podobě nové lavičky pro město Litomyšl. V akademické kresbě 19. století je výjimečný natolik, že se jeho učitel ze ZUŠ učí od něj. I proto jsme ho zařadili mezi neobyčejné.
Eduard Bičiště se kresbě věnuje už od první třídy. Tehdy si ji oblíbil tak moc, že se z jeho koníčku stala obrovská vášeň doprovázená několika úspěchy. „Na základní uměleckou školu jsem chodil od první třídy na přání rodičů. Maminka učí technické kreslení na střední škole stavební a táta je sice programátor, ale k umění měl také vždy blízko. Když mi bylo 12 let, najednou jsem zjistil, že mě to moc baví, především studijní kresba. Kreslení figur a lidí jsem věnoval stále víc času,“ říká Eduard, který studoval na Základní umělecké škole Střezina v Hradci Králové. Na této škole se mu věnoval učitel a zkušený výtvarník Marek Bělohlávek. „Vždy se soustředil na to, co nás zajímá. V ničem nás neomezoval, byl citlivý a snažil se o individuální přístup. Výtvarný obor u něj na základní umělecké škole studuji dodnes,“ popisuje Eduard, který aktuálně dokončuje gymnázium v Hradci Králové.
Když bylo Eduardovi patnáct let, Marek Bělohlávek dostal nápad, že by se Eduard mohl ucházet o roční stipendijní program v akademii MenART. Ta podporuje mladé nadané umělce a díky ní se mohl dostat k výrazným osobnostem české umělecké scény. „Vůbec jsem neváhal a měl jsem radost, když jsem stipendium získal,“ říká s nadšením.
V roce 2019 začal spolupracovat s jedním z nejuznávanějších českých malířů, Tomášem Císařovským. Nejprve za ním jezdil do ateliéru. Covidová doba s sebou ale přinesla přísná opatření a v kontaktu s ním byl jen na dálku z domova. „Poskytl mi spoustu cenných rad. V ročníku jsme se tehdy zaměřovali na figurální tvorbu a vyvrcholením naší práce byla skupinová výstava na festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl, kde jsem měl pět svých děl. Jednalo se o velkoformátové kresby figur inkoustovou tužkou,“ vypráví Eduard.
Jelikož v té době spolupracoval stále s Markem Bělohlávkem, vznikl výtvarný projekt s názvem Výlety. V období lockdownu vystavili v jeho rámci vybraní studenti ZUŠ Střezina své obrazy na oblíbených místech v Hradci Králové a okolí, a proměnili je v malé galerie. „Pan učitel oslovil tenkrát i mě. Pro svou výstavu jsem si vybral alej poblíž obce Černilov, kam lidé chodí běhat a venčit pejsky. Mé obrazy tam visely několik měsíců,“ doplňuje Eduard.
Získání druhého stipendia
Před rokem se opět ucházel o stipendium v akademii a znovu uspěl. „Tentokrát studuji u Čestmíra Sušky, významného českého sochaře. Rozvíjí s námi umění ve veřejném prostoru. Jeden z našich letošních projektů se týká Prahy-Řeporyjí. Pracujeme také na návrhu nové lavičky pro město Litomyšl, která by tam měla být poprvé představena v létě, opět v rámci festivalu Smetanova Litomyšl,“ popisuje.
Po skončení gymnázia už má jasno v tom, kam povedou jeho kroky. Už má za sebou přijímací zkoušky na pražskou vysokou školu uměleckoprůmyslovou. „Vybral jsem si tam ateliér K.O.V. – koncept, objekt, význam, který vede studenty k hlubšímu pochopení prostorové tvorby. Právě tento směr mě teď nejvíc zajímá. Doufám, že mi to vyjde,“ zakončuje Eduard.
