Tvořivost má rodačka z Hradce Králové Anny Veverka v sobě. Prostě se s ní narodila a postupně v sobě tento dar objevovala. Vše začalo v ranném dětství, kdy začala vyrábět různé výrobky. Na prvním stupni se věnovala fotografování, později se dostala i k malování obrazů a před nedávnem i k tvorbě květin z papíru. Během pár let ušla velký kus cesty a za sebou má již několik výstav. I proto jsme ji zařadili mezi (ne)obyčejné.

Willy Fog zvládl cestu kolem světa za osmdesát dní, Michal Čimera z Náchoda ji musel stihnout za osmadvacet. Jako manager a producent hudební skupiny Elán, s ní obletěl v rámci turné v takto krátkém čase celou zeměkouli. Zařizoval i koncert na Letné, která byla zcela zaplněna, ale také v newyorské Carnegie Hall, kde bylo vyprodáno. Nejen proto je naším (ne)obyčejným.

Byla by škoda, kdyby Michal Švec nevyužil své příjmení pro obor, který ho teď živí. Stal se ševcem a šije boty na míru. Než ale zjistil, co by ho v životě mohlo naplňovat, ušel kus cesty, na které se věnoval informačním technologiím. I proto, že se z oboru IT pustil do tak náročného řemesla, jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.

Michal Čuřík má hodně pestrý životní příběh. Díky jeho zálibě v hudbě, měl možnost pracovat v několika rádiích, tvoří vlastní muziku a jako DJ hrál na mnoha místech v Evropě. Zavítal dokonce i do Číny. Celou dobu spojoval příjemné s užitečným až zjistil, že by se mohlo stát jeho koníčkem i létání. Ne v pozici pasažéra, ale rovnou pilota. Už vlastní pilotní průkaz na menší letadla. V letošním roce by se rád stal obchodním pilotem. I proto je naším dalším (ne)obyčejným.

Kateřina Šotolová je rodačkou z Náchoda. Životní osud ji zavál do Anglie, a následně i do Spojených států, kde strávila dlouhých dvacet let. Za tu dobu se z ní stala oceňovaná malířka, která ze všeho nejraději maluje psy a různá zvířata. Obrazům dává duši, aby vypadaly realisticky. Zpátky do svého rodného města se vrátila před třemi lety. Starosta Jan Birke si od ní nechal namalovat „českou buchtu pro českého Honzu“. Kromě malířky je Kateřina i loutkoherečkou a lektorkou angličtiny. Je prostě (ne)obyčejná.

Jako každý malý kluk si hrál s hasičskými auty. Teď mu je podle jeho slov dává stát ve velikosti jedna ku jedné. Jan Jahelka ale není jen profesionální hasič z Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje. Je to hasič potápěč a zároveň i hasič na pozici strojník, který má tu čest řídit cisternu při výjezdech, se kterou vyjíždí jako první. I proto jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.

Architekt Karel Schmied je autorem oceňované stavby digitálního planetária v Hradci Králové. Významným architektem byl i jeho otec, který je autorem hned několika kultovních hradeckých staveb. Zajímalo nás proto, jak Karel Schmied mladší hodnotí dnešní podobu města, kterým projektům fandí a co se naopak podle něj úplně nepodařilo. Architekt Karel Schmied je proto (ne)obyčejným pro tento měsíc.

Do kovárny vzal Pavla Vágnera otec v jeho deseti letech. Od té doby se kovářského řemesla nevzdal a věnuje se mu naplno. Dokonce získal jako jeden z mála v České republice licenci A na restaurátorství. Dává tak památkám nový život. A nejen jim. I díky němu stojí ve Dvoře Králové u oční školy nosorožec Sudán. Dovolili jsme si ho tedy zařadit mezi (ne)obyčejné.

Petr Hruša pochází původně z malé vesnice Vyšehněvice v Pardubickém kraji. V Hradci Králové studoval střední i vysokou školu, a po ní začal vyučovat na Univerzitě Hradec Králové. Kromě toho, že je propagátorem sportu, sám se v něm také angažuje. Od svého mládí hrál basketbal. Nakonec se mu naskytla příležitost si vyzkoušet roli rozhodčího a v ní také zůstal. Díky náročným školením patří v republice mezi sedmičku mezinárodních rozhodčích. Díky tomu jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.

Jeho dokument odhaluje to, co zatím zůstávalo Hradečákům skryto. Třiadvacetiletý Lukáš Rybka natočil dokument o krytech civilní obrany v Hradci Králové. V blízké době chystá zveřejnění dokumentu i na platformě Youtube. Lukáš se tak stává (ne)obyčejným pro tento měsíc.