Kromě toho, že je Pavlína Špatenková učitelkou na základní škole, je také vzdělavatelkou TJ Sokol Dvůr Králové nad Labem. Podílela se na tvorbě knihy „Nebylo jim souzeno žít“, jenž mapuje osudy sokolů, kteří položili životy v odboji za druhé světové války. Kniha získala řadu cen. V těchto dnech je v tisku další kniha, kterou napsala s Karlem Raichem. Díky paní Špatenkové už byly odhaleny i desítky „Kamenů zmizelých“ a letos budou odhaleny další. I proto jsme ji zařadili mezi neobyčejné.

Studium na vysoké škole a následně i zaměstnání, přilákaly Helenu Jeřábkovou z její rodné Třebíče do Hradce Králové. V něm žije téměř třicet let. Je jednou z dvaceti tisíc lidí z celé republiky, kteří se věnují Postcrossingu. Díky tomuto netradičnímu koníčku jsme ji zařadili mezi neobyčejné.

Martin Matějíček studuje na Univerzitě Hradec Králové Informační a znalostní management. Asi málokdo by do něj řekl, že je vášnivým jezdcem moto trialu. Po několik ročníků zazářil jako mezinárodní mistr České republiky v třídě Junior a od roku 2016 i jako mezinárodní mistr. V loňské sezóně získal první místo na Trialu národů. V neposlední řadě jsme ho mohli vidět, jak svůj um předvádí i v soutěži Česko Slovensko má talent, kde se se svým kamarádem probojoval do finále. Je proto naším prvním neobyčejným pro tento rok.

V letošním roce jsme na Hradecké Drbně přinášeli pravidelnou rubriku, kde se objevovali ti, kteří jsou něčím (ne)obyčejní. Zpovídali jsme hned tři malířky. Každá se specializuje na něco jiného, ale k malování se dostaly velkým obloukem. Přinesli jsme i příběh mladé atletky, která se blýskla na olympiádě v Tokiu, ševce, který byl dříve ajťákem. Nahlédli jsme i do života hudebního manažera, pilota a DJ, nebo hasiče, který byl velitelem neuvěřitelných třicet let.

Petra Volenec Němečková se narodila v Hradci Králové, kde také studovala. Její kroky vedly na Univerzitu Hradec Králové. Celým jejím životem ji provází umění. Tvoří energetické mandaly a obrazy La Petien, které dělají radost lidem na řadě míst i ve světě. Kromě toho je také firemní koučkou a lektorkou a nyní i (ne)obyčejnou.

Lada Vondrová se dostala od fotbalu k atletice, kde se jí nesmírně daří. Z Mistrovství Evropy, Evropských her a z Mistrovství České republiky už má ve sbírce celkem dvaatřicet medailí. Velký úspěch sklidila také před rokem na letní Olympiádě v Tokiu. Na ní se probojovala do semifinále. Lada studuje v současné době na Univerzitě Hradec Králové a pro její úspěchy jsme se rozhodli i jí zařadit mezi (ne)obyčejné.

Miloš Jirman se narodil v roce 1945. Jeho rodiče vybudovali vlastním přičiněním malou tkalcovnu na dluh a s pomocí rodiny ji postupně oddlužili. Po roce 1948, je za to režim zcela deklasoval. Škola, na kterou chtěl pan Jirman jít, proto pro něj tehdy byla pasé. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo. Vystudoval dvě vysoké školy, stal se zástupcem ředitele školy, ředitelem, učitelem, hokejovým kapitánem, nastoupil do loutkového divadla, ve kterém má hned několik funkcí, a co víc? Jezdí s tahací harmonikou a s partou přátel na vlastní náklady po zařízeních pro seniory, kde rozdávají radost. Pana Jirmana se proto naše redakce rozhodla zařadit mezi (ne)obyčejné.

Kristýně Gilarové je teprve dvaadvacet let a už komponuje vlastní hudbu. První píseň napsala ve svých čtrnácti. Hraje na tři hudební nástroje, vytváří aranže pro orchestr, v anglickém Chichesteru vede pěvecký univerzitní sbor a vystupuje jako sólistka, která zpívá a doprovází na kytaru nebo na piano. Nyní se chystá na studium filmových melodií. Redakce Hradecké Drbny ji proto zařadila mezi (ne)obyčejné.

Zarytý archeolog, čerstvý doktorand a autor knihy, za kterou dostal před pár týdny od Ministerstva obrany ocenění. To je v bodech náchodský rodák Matouš Holas. V roce 2019 vedl pracovníky z Centra terénní archeologie při katedře archeologie filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, se kterým prozkoumával terén bojiště z roku 1866. I proto jsme ho zařadili mezi (ne)obyčejné.

Před vojnou pracoval ve výzkumném ústavu, po vojně ho to nasměrovalo k hasičům. Nejprve zakotvil na oddělení stavební prevence, poté okusil práci požárníka na Správě a útvaru Sboru požární ochrany v Hradci Králové a už tu zůstal. Na svém kontě má téměř tisíc zásahů, které byly především u dopravních nehod a nyní si užívá zaslouženého důchodu. Tentokrát jsme zařadili mezi (ne)obyčejné Roberta Hypiuse.