Firemní mikiny a boty jsou pro lidi v exekuci víc než prémie, říká ekonomka

Česko zažívá rekordní roky, projevuje se to i v míře zaměstnanosti. Odráží se to v růstu platů, což ale zase zvyšuje náklady firem. Dá se přesto říct, že růst platů sám o sobě je pro českou ekonomiku jako celek dobrá zpráva?

Sám o sobě ano. Když hodnotíme ukazatel růstu mezd izolovaně, tak je to dobrá zpráva. Každý růst je pozitivní, pokud nemluvíme o dluzích. Právě růst mezd v české ekonomice dlouhá léta chyběl – měli jsme tu docela dlouhou recesi, pak pozvolné oživení, které ale nebylo s růstem mezd propojeno, ale nyní mzdy rostou. To je dobrá zpráva pro zaměstnance, pro spotřebitele, pro maloobchod a služby. Má to ale svoje ale. Druhá strana mince je, že firmy čelí opravdu rychlému skokovému nárůstu mezd, který může vést k tomu, že některé firmy mohou ztrácet konkurenceschopnost. Souvisí to s problémem české ekonomiky, kterým je nízká přidaná hodnota a v některých oborech závislost na levné práci. 

Není tedy ten tlak na zvyšování mezd zároveň přirozenou výzvou pro firmy, aby modernizovaly, zavedly více automatizace, robotizace…?

Otázka je, co je přirozené. Zda ten osmiprocentní růst mzdových nákladů, v případě nejnižších mezd je ten nárůst i dvouciferný, není moc skokový a moc prudký. Protože firmy svoje výrobní kapacity a svoje výrobní programy nejsou schopny změnit ze dne na den. Narážíme tu i na nabídkovou stranu ekonomiky, protože když chce firma v současné době investovat do automatizace a robotizace, tak zjistí, že čekací lhůty jsou delší než tři roky. Takže kdo nezainvestoval v době kurzového závazku a před několika lety, tak nyní musí přežít tyto tři roky. A je otázka, zda firmy při každoročním nárůstu mezd ty tři roky přežijí. 

Z toho by se dalo dovodit, že důsledkem toho, jak se nám daří a jak rostou mzdy, budou nakonec problémy firem a růst nezaměstnanosti…

Ne všech. Celá naše ekonomika není jen o minimálních mzdách a minimálních maržích, ale jsou tu takové firmy. Proto osobně očekávám, že se začne oddělovat zrno od plev. Firmy, nebo jen části produkce, které jsou silně závislé na levné práci, se uzavřou, uvolněná pracovní síla se přesune do těch efektivnějších částí výroby a ekonomika projde zdravým očistným procesem a strukturální změnou. Zpomalení sice přijde, to je přirozené, ale bude to znamenat, že firmy budou přesouvat své zaměstnance do efektivnějších výrob s vyšší přidanou hodnotou. Ty firmy, které ten přechod nezvládnou, uvolní pracovní sílu, a ta velmi snadno najde uplatnění. 

Znamená růst platů automaticky to, že roste lidem životní úroveň, že doháníme bohatší západní země?

Je třeba se podívat na to, kde nám rostou mzdy – je to především v oblastech, kde byly velmi nízké. Minimální mzdy rostou nejrychleji, naopak ty vysoké rostou pomaleji. Takže spíše dochází k narovnávání mzdových rozdílů. Osobně ale narážím na jiný problém, to je problém exekucí. U lidí v exekuci růst mezd vůbec nefunguje. Protože cokoli dostane zaměstnanec vyplaceno navíc, odevzdá na splátkách svého dluhu. Jistě, dluhy se musí platit, ale je třeba se zamyslet nad tím, zda těch víc než 800 tisíc lidí, kteří jsou zatíženi exekucemi, není příliš velká masa lidí, která si vůbec neužívá ekonomického boomu a v žádném případě pro ni neplatí růst mezd. 

Mohou s problémem lidí v exekuci něco dělat firmy, zaměstnavatelé?

Určitě nevyřeší příčinu problému, ta je v legislativě a nastavení osobního bankrotu. Co ale firmy řeší, je realita – máme firmy, které musely najít extra účetní jen na problém zaměstnanců v exekuci, protože každý třetí nový zaměstnanec byl zatížen exekucí. Další věc je, že tito zaměstnanci musí být motivováni jinak. To, že dostanou prémie, je vlastně vůbec nezajímá a nemotivuje, nechtějí chodit na směny navíc, protože oni fakticky ty peníze navíc nevidí. Pro lidi v těchto problémech je nakonec zajímavější to, že dostanou firemní mikinu a firemní boty. 
 

Text byl původně publikován na HlidaciPes.org