Kapela Vypsaná fiXa má za sebou úspěšné turné Tugedr tůr 2018, které absolvovala společně s Mňágou a Žďorp. V průběhu listopadu a prosince zavítaly tyto dvě party do několika českých měst, včetně Hradce, kde na ně čekaly vyprodané sály. O nedávno skončené šňůře, ale i přípravě nové desky a dalších věcech jsme si povídali s Márdim z fiXy.
Márdi, po letech jste opět vyjeli na společné turné s Mňágou. Jak se s touhle kapelou vůbec jezdí a hraje?
Je to dobrý, myslím si, že si dokážeme vycházet vstříc. Vždycky, když jedeš sám, tak má každá kapela nějaký vzorec, jak funguje. My třeba jezdíme všude co nejdéle to jde, neradi jsme na tom místě dlouho před tím. Na druhou stranu Mňága je na tom místě poměrně brzy a všechno si připravují, my jim to logicky někdy narušujeme. Už jsme se v tom ale zlepšili, oni nás taky trochu pochopili. To je jediný takový rozpor, jinak jsou to skvělí lidi, takže je to fajn. Koncerty jsou vyprodaný nebo v horším případě narvaný, a tak se na občasné problémy s logistikou dá pohlížet s ještě větší shovívavostí.
Jak dlouho se s Mňágou znáte? Petr Fiala vám produkoval první tři desky…
S Petrem se známe od roku 2001 nebo spíš od roku 2000. To nás viděl hrát na festivalu v jižních Čechách, hned po koncertě za mnou přišel a říkal, že by s námi udělal desku. To se povedlo a následně nám produkoval další dvě. Od té doby se známe a jsme kámoši.
Na minulém turné jste místo předkapely lidem četli, teď jste měli zase předkapelu.
Neměli. FiXa a Mňága jsou naprosto rovnocenný party a pořadí ve kterém vystupujeme se střídalo. Jednou jsme hráli první my, jednou oni. Jinak to čtení, který zmiňuješ, bylo někdy dost hustý, není to legrace číst nějaký text, předstoupit před lidi a být tam sám a číst, si to někdy zkus. (směje se) Postupem času jsem se snad trochu zlepšil a nebyla to úplná ostuda. Každopádně to pro mě byla velká zkouška.
Jak jste vybírali songy na tohle turné, co máte v playlistu?
My vždycky na každý koncert vybereme něco jiného, co nás napadne. My totiž vůbec nemáme playlist.
V tomto roce čeká FiXu 25. výročí. Co chystáte?
No, chystáme celkem rozsáhlé oslavy, teď to všechno domlouváme. Vrcholem všeho bude úplně poslední koncert 18. prosince v Praze v Karlíně - to bude náš úplně největší koncert a už teď je třetina lístků pryč. Doporučuju každýmu, aby se přišel podívat. Tohle se už opakovat nebude. Hlavně k tomu výročí nahrajeme novou desku, a to je pro mě úplně nejdůležitější. Teď doma makám na demáčích a píšu texty. Mělo by to vyjít v říjnu 2019.
Jak se za těch 25 let změnily živáky? Jak lidi reagují?
Já myslím, že my jsme se zlepšili, že hrajeme líp (zamyslí se). Když jsme začínali, tak jsem četl deník Roberta Smithe z The Cure a on psal o tom, že některý jejich fanoušci už přicházejí s dětma. Já jsem si říkal, že to je blbost. Nedovedl jsem si to v té době představit, teď už se to někdy děje i nám a je to vlastně logický. Ti, co chodili dřív se rozmnožují a přesouvají zepředu dozadu ke zvukaři a vepředu je zase nahrazují ti mladší. Někteří fanoušci na nás přestali chodit, někteří se zase vrátili, jiní nás objevili až teď. Je to takový koloběh. Považuji za dobré znamení, že se na koncertech pořád objevují noví mladí lidé. Ty písně fungují pořád dobře, to spektrum a díky bohu i množství fanoušků se rozšiřuje. Nejdřív kapela zaujme své vrstevníky, to je logické, ale pak je to těžší. Víc než vizuál těch „ksichtů“ by měly pracovat ty písničky. To jsme myslím zvládli a jsem za to rád.
V minulosti mohli fanoušci fiXy slyšet vaši hudbu i ve filmech, je na obzoru zase nějaká filmová spolupráce?
Naposledy jsem složil písničku k filmu Bohdana Slámy Bába z ledu. Teď zrovna na obzoru nic není, ale to vždycky tak najednou přiletí. My tyhle příležitosti nějak záměrně nevyhledáváme, spíš si nás to nějak najde samo
Teď jsi v procesu psaní songů na novou desku. Kde bereš inspiraci k napsání nových písniček?
Sbírám věci kolem sebe, rozhlížím se, pozoruju a snažím se vnímat i na jiný frekvenci. Je fakt důležitý se tomu věnovat, poslouchat a zapisovat. Nahrávám si, co můžu. Nemám to tak, že nedělám nic a pak musím hned teď něco udělat, vzniká to v průběhu minimálně dvou až tříletýho úseku. Mám takový starý program, v něm to nahrávám a chodím za klukama a pouštím jim to. Co je zaujme, to zpracujeme. Když máme tu hudbu, tak k tomu dodělám ty texty. Někdy je mám i dřív. Nejtěžší je na tom všem podle mě ten text. Ještě před tím, než to úplně pustím mezi ostatní členy, jezdím ve svým starým Oplovi a poslouchám to během jízdy. Momentálně mám takový problém, že už neprošel technickou a já hledám nějaký jiný auto se stejně dobrým poslechem. A není to vůbec jednoduchý
Otázka na konec. Jak se hraje pardubické kapele v Hradci?
S místníma jsme tady nikdy neměli problém. Dneska jsem si akorát všimnul toho, že občas, když jedem právě sem, tak se nám dějí zvláštní, ne moc dobrý věci. Jednou jsme třeba jeli do Hradce a basák si před tím zlomil ruku, a ještě se nám zadřela dodávka, naposledy zas nemocný kytarista. Jednou jsme sem zase přijeli a já couval s dodávkou a rozpáral ji. Minule jsme začali hrát a po první písni spadnul celej zvuk a trvalo asi dvacet minut, než se zase mohlo začít hrát. Ale samozřejmě jsme tady odehráli spoustu koncertů, které byly v pohodě.
