Ondřej Moravčík je původem z Nového Bydžova. Už pár let bydlí v Hradci Králové, ale v současné době jezdí za prací do Prahy. Tak trochu jeho snem bylo dělat u policie. Rozhodně ale nečekal, že se z něj jednoho dne stane tiskový mluvčí Policejního prezidia České republiky. I proto je tento měsíc Ondřej Moravčík naším (ne)obyčejným.
Ondřej Moravčík chtěl dělat od mládí na kriminálce. Po skončení studií na vysoké škole si ihned podal přihlášku k Policii ČR. Rodina ani kamarádi v jeho rozhodnutí nehráli žádnou roli. „Bylo to čistě mé individuální rozhodnutí, žádné přání rodiny nebo okolí. Paradoxní je, že jsem nakonec na kriminálce nikdy nedělal,“ říká Ondra.
Na své pracovní začátky vzpomíná jen v dobrém. Nastoupil na oddělení doprovodu vlaků v Pardubicích, což byla vlastně taková hlídková služba, která měla místo působiště ve vlacích a okolí různých nádraží.
Poté přešel na jedno z hradeckých obvodních oddělení, kde se za šest let svého působení setkal se všemi myslitelnými policejními činnostmi. Toto období považuje dodnes za naprosto klíčové v jeho životě. „Dle mého názoru nic neformuje policistu tak, jako služba na obvodním oddělení“ dodává.
Po zmíněných šesti letech následoval přesun na tiskové oddělení v Hradci Králové, kde se věnoval hlavně prevenci. V roce 2019 ale přišla nabídka jít vytvářet preventivní projekt na policejní prezidium. „Společně s Honzou Čížkovským jsme ji přijali a tím vlastně započalo naše společné působení v Praze. Každá má služba na útvaru pro mě byla ohromnou zkušeností a díkybohu jsem vždy měl štěstí jak na vedoucí, tak na kolegy,“ libuje si Ondra.
Práce policejního mluvčí má podle něj dvě roviny. První je maximální orientace v každodenní problematice, a to včetně politických témat. Druhou, je komunikace směrem k veřejnosti, která probíhá skrze média.
Součástí toho všeho, je samozřejmě poskytování informací skrze emailové dotazy a mobil. Právě mobil je, bohužel, nejbližším spolupracovníkem Ondry. „Ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak práce tiskového mluvčího je především týmová záležitost. Já jsem měl to výjimečné štěstí, že jak v Hradci Králové, tak i Praze jsem byl obklopen profesionály a mistry svého oboru."
Být tiskovým mluvčím znamená i neustálé vyřizování telefonátů s médii. „Přesně to spočítané nemám, ale tipnul bych si něco mezi 70 až 80 hovory denně. K tomu je ale třeba připočíst desítky dalších dotazů zodpovězených písemně. Bavíme se samozřejmě o těch nejexponovanějších dnech, nikoliv každodenní rutině,“ říká Ondra.
Ondra přiznal, že samotné natáčení a vystavení svého obličeje je skutečně jen třešnička na dortu, za kterou je i spousta práce ostatních lidí. „Představa, že se mluvčí naučí jednu větu a tu může říci, je opravdu lichá. Nezřídka rozhovory trvají třeba 10 až 15 minut a média zveřejní jednu větu. Vy ale o celé kauze musíte vědět detaily a mít nastudováno, co říci můžete, a co už není veřejně šiřitelná informace,“ upřesňuje.
Při našem rozhovoru padla i otázka na to, jak moc náročné je komunikovat s médii. Odpověď byla jasná. „Jak s kterými médii a jak s kterými reportéry nebo redaktory. Osobně nevnímám jako problematické komunikovat různé kauzy, protože jsou trestním řádem jasně dané mantinely, které nelze v rámci poskytování informací překročit. Mnohem náročnější – a v dnešní době obzvláště – jsou komunikace týkající se systémového fungování policie.“
O tom, že je práce policisty náročná, je zřejmé i z toho, že každý policista podstupuje v rámci základní odborné přípravy speciální psychologické školení. Pro tiskové mluvčí existuje specializační kurz, kde se učí základům komunikace s médii. Učí se v něm základní principy tiskové práce a PR.
„Kolegové z tiskových oddělení by jistě potvrdili, že nejhorší na komunikaci z toho psychologického hlediska jsou úmrtí dětí. Pro mě osobně byla nezapomenutelná zkušenost pád vrtulníku na Náchodsku," říká Ondra.
Vedle těch smutných událostí jsou ale i úsměvné chvíle. Těmi jsou přeřeky. Prošel si s nimi snad úplně každý, kdo se postavil před mikrofon a kameru. Ondra nebyl výjimkou. „Nejvíce veselých přeřeků jsem měl standardně při natáčení s tehdejším reportérem a nyní i šéfredaktorem Hradecké Drbny Petrem Roubíčkem, který mě dokonce zařadil do silvestrovského vysílání. Za to mu zpětně patří velké díky“ dodává s úsměvem.
Prací stráví Ondra poměrně dost času. Do práce odjíždí v 5 hodin ráno a vrací se mezi pátou až šestou hodinou odpolední. „Po večerech si rád zajdu zasportovat, takže čas na koníčky, a hlavně na partnerku, si člověk musí (a rád to dělá) vyhradit. Za velké umění považuji schopnost „vypnutí se“ z reality a věnování se sobě samotnému. Sice to příliš neovládám, ale pro psychické zdraví to je asi důležité,“ zdůrazňuje Ondra.
Z čeho má Ondra největší radost? „Radost mi dělají takové ty drobné zážitky, jako například když naplánuji hezký víkendový výlet a vše se podaří. Za největší úspěch považuji samozřejmě to, že mám zdravého a chytrého syna, který i přesto, že umí pořádně zazlobit, naplňuje ty všední dny potřebnou veselostí."
V životě je důležité mít i nějaký cíl a ten Ondra má. „Z pracovního hlediska je mým cílem, aby ta pracovní pohoda, která u nás v kolektivu panuje, nikdy neskončila a abychom měli stále všichni ten stejný zápal. Osobní cíle si nechám s dovolením pro sebe, abych je nezakřikl,“ zakončuje.
Foto archiv Ondřeje Moravčíka
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
