Málokdo může říct, že má své místo v Česko-Slovenské filmové databázi a je o něm zmínka i ve Wikipedii. To se poštěstilo sportovci a vysokoškolskému učiteli z Hradce Králové Davidovi Chaloupskému. Pod dohledem kamer absolvoval psychicky i fyzicky náročný pobyt na Robinsonově ostrově. Trval čtyřiačtyřicet dní a během nich zhubl deset kilogramů. Dvou a půl milionová výhra mu v této soutěži tehdy unikla jen těsně.
David Chaloupský nastoupil na Univerzitu Hradec Králové v roce 1997. „Na FIMce, jak naší fakultě říkáme, je fajn, že se téměř všichni učitelé známe osobně a bereme fakultu nejen jako zaměstnání, ale i jako něco, co společně se studenty tvoříme,“ říká Chaloupský.
V současné době učí některé geografické předměty pro obor Management cestovního ruchu. Zároveň ještě s partou kolegů tělocvikářů z katedry Rekreologie a cestovního ruchu zajišťuje výuku pohybových aktivit pro celou Fakultu informatiky a managementu. „Podařilo se mi tak skloubit oba vystudované obory – tělocvik i geografii a snažím se to propagovat i mezi studenty. Sport a geografie mají k sobě možná nečekaně blíž, než spousta lidí předpokládá,“ dodává.
Impulzem pro přihlášení do soutěže Robinsonův ostrov byla fotka z exotického ostrova s výzvou k přihlášení, na kterou narazila jeho manželka Pavlína. Do soutěže byl vybrán po absolvování několika výběrových kol.
Na život v přírodě, byl David Chaloupský zvyklý. Poměrně často cestuje a sportuje s celou rodinou. Absolvoval mnoho vytrvalostních závodů, kterým se říkalo různě, i třeba Survival. Jednalo se, ale spíš o mnohahodinové až několikadenní multisportovní závody v přírodě. Dnes se jim říká Adventure Race.
„Závodil jsem třeba v Mongolsku na Camel Trophy už v roce 1997. Posledním velkým mezinárodním závodem bylo pro mne asi Ordos Challenge v Číně v roce 2012, kde jsme pádlovali na kajaku po řece Chuang-Che, několik etap bylo na horských kolech nebo jsme běhali v dunách pouště Gobi. Spaní pod širákem a upéct si něco na ohni beru jako samozřejmost. Jako kluk jsem si hrál zásadně na Indiány a k těm má Robinson blízko“ vzpomíná.
Na sobě měl kraťasy a tričko. Každý dostal pytel, kde měl plavky, kalhoty a mikinu. Nějaké zásadní věci získali jako tým, pokud vyhráli nějakou soutěž. „Důležitou výhrou byla třeba mačeta. Ze začátku hodně pršelo, a tak se nám podařilo oheň rozdělat pomocí tření bambusu až asi po týdnu,“ říká Chaloupský.
Na poloostrově Caramoan, který leží na Filipínách, strávil čtyřicet čtyři dnů. Samozřejmě odříznutý od rodiny a veškerého dění. Právě na rodinu vzpomínal. Pokud by tu byl s ní, fungovali by jistě mnohem lépe jako tým a užili by si exotiku.
Každý den si ale udělal nějaký čas sám pro sebe, kdy myslel na rodinu. Věděl, že se určitě nenudí a drží mu palce. „Úžasně emoční byl vzkaz od rodiny asi po měsíci soutěže. Každému účastníkovi byl přehrán krátký záznam natočený a poslaný rodinou či přáteli. Tam jsem se dozvěděl, že žena se synem Jakubem dojeli fandit naší dceři Báře na juniorském mistrovství světa v orientačním běhu do Švýcarska, kam se nominovala,“ říká s nadšením a zároveň dodává, že jejich vzkaz byl naprosto v duchu své rodiny a zněl následovně. „Táto, užij si to!“
Pro Chaloupského tu byla zajímavá tropická příroda. Zkoumal geologii, pozoroval zvířata a rostliny. Asi nejzajímavější osobní zážitek byl při šnorchlování, kdy potkal u korálového útesu potkal plavajícího jedovatého mořského hada, pruhovaného vlnožila, kterému místní říkají Walo -Walo.
„Nedalo mi to a plaval jsem několik minut s ním a pozoroval ho, jak ladně proplouvá korály a loví. Na druhou stranu nám zdejší příroda ukázala, kdo je na ostrově pánem. Jednou jsem ochutnal kousíček kořenové hlízy z rostliny, která vypadala poživatelně a okamžitě zvracel a dlouho mě pak pálilo v krku. Takovou silnou a rychlou reakci jsem rozhodně nečekal,“ vzpomíná.
Do soutěže šel především proto, aby zažil zajímavé dobrodružství na exotickém místě, kam by se sám třeba nikdy nepodíval. To se mu splnilo. „To že jsem nevyhrál finanční odměnu jsem bral stejně jako třeba prohru při nějakém sportovním utkání. Na to jsem zvyklý a nemám s tím problém,“ říká s klidem.
Otázka „Co by sis dal k jídlu?“ byla podle Chaloupského na ostrově nejčastější. Tímto tématem trávili spoustu času při hladovění, kdy už ani neměli sílu souvisle ujít pár desítek metrů. Opékali na ohni malé zelené nezralé banánky úplně do černa, kdy se daly pozřít. I těchto banánků prý bylo velmi málo.
„O tom, že po skončení bych měl pomalu začít s jídlem jsem samozřejmě věděl. Realita však byla jiná. Každý, kdo na ostrově skončil a dostal se k normálnímu jídlu, okamžitě zhltal vše, co se k němu dostalo a cpal se k prasknutí. Následovaly žaludeční potíže. Kdo takto nikdy nehladověl, tak to asi těžko pochopí. Podobnou zkušenost ztvárnil třeba i Jack London v jedné ze svých povídek,“ doplňuje.
Na cestování a dobrodružství je David Chaloupský zvyklý a dalo by se říct, že má obojí doslova v krvi. „Cestování spojené se sportem je největší vášní celé naší rodiny. Se ženou jsme ještě před svatbou rok lezli po skalách a horách v Severní Americe a Mexiku. Máme slušně procestovanou Evropu od Skandinávie po Sicílii a od Portugalska po Balkán.“
Většinou cestují svým „bydlíkem“. Je to dodávka s vestavbou na spaní, kam se vešli i s dětmi, když s nimi ještě všude jezdily. Se ženou vylezli množství skalních cest i vysokých hor v Alpách a tady absolvovali mnoho zimních túr na skialpinistických lyžích.
„Krásné vzpomínky mám z lezení v poušti ve Wadi Rum v Jordánsku nebo z Marockého Antiatlasu. Na lyžích se nám s kamarády podařilo na Kavkaze vystoupit na vrchol Kazbeku a sjet dolů na lyžích. Úžasné bylo i pádlování na seekajaku po ostrovech u břehů Švédska, putování severskou přírodou na lyžích v zimním Laponsku nebo trek v horách Ťanšanu v Kazachstánu,“ vzpomíná.
Jednoznačně ho baví sportování v přírodě. Jeho celá rodina se věnuje orientačnímu běhu, ve kterém také závodí. „Obě naše děti jsou v tomto sportu velmi úspěšné,“ říká.
Kromě lezení po skalách a horách se s rodinou věnuje i dalším sportům. V zimě jsou to běžky a skialpy, v létě berou na dovolenou většinou kajaky. „Cyklistiku a běhání beru jako nejenom jako součást tréninku, ale i jako prostředek objevování vzdálenějších míst.“
Se svoji ženou Pavlínou jsou parťáci, kteří spolu zažili mnoho a předali své zkušenosti dětem. Konkrétně si splnili předsevzetí, že s dětmi procestují západní část USA. To se jim před třemi lety podařilo. Řadu cílů si už splnil, rozhodně ale s cestováním nekončí
„Absolvovali jsme pětitýdenní cestu pronajatým autem se spaním v přírodě ve stanu či pod širákem. U toho jsme, mimo jiné, lezli po skalách v Yosemitech, na pouštní věže v Utahu či v horách Tetons ve Wyomingu. Střetli jsme se s medvědem na horském trailu ve Sierra Nevadě nebo prolézali úzké slot kaňony v poušti daleko od civilizace,“ vzpomíná Chaloupský.
I přesto, že už jim děti odrostly, další cestovatelské cíle stále mají. Myslí na Jižní Ameriku, Austrálii i černou Afriku. „V současné době ale objevujeme spoustu krásných míst v Čechách. Už se těšíme, až začne sezona pískovcového lezení v Českém ráji, uskuteční se závody v orientačním běhu, bude dostatek vody v českých řekách na vodáckou turistiku nebo si zabalíme brašny na kolo a vyrazíme,“ zakončuje rozhovor David Chaloupský.
Foto archiv Davida Chaloupského
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
