(NE)OBYČEJNÍ: Z Česka přes půl světa a zase zpátky. Nyní se Radkovi Smoleňákovi plní životní sen

Radkovi Smoleňákovi bylo teprve sedmnáct let, když odletěl do zámoří. Konkrétně do Kanady. Jednoduché to pro něj rozhodně nebylo. Najednou se ocitl tisíce kilometrů od domova.

„Bylo to těžký. Pro sedmnáctiletýho kluka, který odejde od rodiny a neumí anglicky to není nic jednoduchýho. Bylo to ale pro mě nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Úplně jednoznačně. Je to druhý nejlepší rozhodnutí po manželství s mojí ženou. Určitě bych to udělal znovu,“ říká útočník s číslem sedmdesát.

Starty v NHL už mu přijdou, jako by byly třicet let nazpátek. „I když ono je to pro mě tak dvanáct, třináct let bych si tipoval. Ale byl to můj splněný sen. Jako malý kluk jsem vstával vždycky o víkendu, abych viděl nějaké sestřihy v televizi. Pamatuju si to první střídání. Když jsem seděl v té Philadelphii na střídačce, tak jsem si říkal, že jsem to dokázal. Bylo to takové zadostiučinění, že se z toho dětského snu stala realita,“ dodává.

Zahrál si na hokejovém mistrovství světa v Praze

V roce 2015 se dostal na soupisku české hokejové reprezentace. Nejdřív byl na čekané, ale nakonec to vyšlo a nastoupil na led. Tenkrát byl trenérem národního týmu Vladimír Růžička, který v současné době vede i hradecký Mountfield. Za něj hraje Radek už více jak tři roky.

Mistrovství světa znamenalo pro Radka hodně. „Spolu s NHL to byl pro mě druhý nejsilnější zážitek. Řekl bych úplně na stejné úrovni. Hrát za nároďák a hlavně doma, když tím celý národ žil. Hala byla vyprodaná na každý zápas a celá ta atmosféra a atmosféra v týmu, to bylo taky něco na co určitě nezapomenu. Jsem rád, že když jsem odehrál jedno mistrovství světa, tak to bylo zrovna v Praze,“ říká Smoli, jak ho přezdívají v klubu.

Východočeská derby bez diváků nejsou příjemná

Spolu s hradeckými Lvy nastoupil Radek Smoleňák o uplynulé neděli proti pardubickému Dynamu. Jeho tým vyprovodil Pardubice z ledu po výhře 3:2. Šlo už o druhé východočeské derby bez fanoušků a je to znát.

„Ti diváci chybí každý zápas. Je to jako kdybychom hráli v malé hale. Není to nic příjemného. Co se týče derby, je to určitě škoda. Jak pardubičtí, tak i my tady tím žijeme. Kdykoliv je derby, a ještě navíc vítězné, tak to jsou přesně ty zápasy, které si užíváme s fanoušky. Vidíme, že i oni z toho mají radost a celé to město tím může žít dalších pár týdnů do dalšího derby,“ zmiňuje.

Hokejové trapasy

Radek prý zažil i několik hokejových trapasů. Například netrefil prázdnou bránu nebo někde spadl. „Těch chyb a trapasů je spousta. V tom je ten hokej hezký a nezbývá nic jiného než vstát a jít dál.“

Kromě hokejového kapitána je Radek také otcem. Dokonce jím bude zanedlouho už podruhé. Moc se těší a svoji radost neskrývá. „Těším se, až se stanu podruhé otcem. Možná ještě víc než na první narození, protože vím, že je to přesně to, co má smysl a to, co mě žene dopředu. S malým si vyprávíme až budeme mít další miminko a budeme vícečlenná rodina. Těším se na to neskutečně a už se těším, až dalšího člena rodiny poznám,“ říká s úsměvem.

Možnost být se ženou v porodnici by za zápas nevyměnil. „Vůbec nevím, co by se muselo stát. To bych musel hrát finálový zápas Stanley cupu, ale i tak bych to ještě nějak zkusil vymyslet. Takže porodnice by měla jednoznačně přednost,“ dodává s přesvědčením Radek. 

Své sny si plní pomalu ale jistě. Jeden se mu už splnil a ten aktuálně žije. Tím snem bylo mít rodinu. „To byl vždycky můj sen a ten teď mám. Následující sen je, abych se ženou z dětí vychoval slušné lidi, abychom z nich měli radost a oni z nás, jako rodičů,“ zakončuje náš rozhovor Radek Smoleňák.