(NE)OBYČEJNÍ: Matyáš Novák. Mimořádně talentovaný hradecký klavírista, který chová desítky slepic

Matyáš Novák začal hrát na klavír v pěti letech, již od tří let ale sedával u babiček k pianinům a “vyťukával” písničky. „Když jsem byl malý, rodiče mi před spaním místo čtení pohádek zpívali, takže jsem usínal u lidových písniček,“ vzpomíná.

Právě prarodiče sehráli v Matyášově kariéře velkou roli, dá se říci, že stáli u jejího zrodu. „Mí rodiče jsou původním povoláním učitelé. V dětství hráli na klavír, ale moc jim to nešlo, nebavilo je to a brzy toho nechali, takže dnes by na piano sice nic nezahráli, ale mají rádi hudbu a jako vystudovaní pedagogové zastávají názor, že pokud dítě projeví zájem o nějakou činnost, je zapotřebí ho podpořit. Na druhou stranu je pravda, že do Základní umělecké školy mě rodiče přihlásili až na nátlak dědy a babičky. Prarodiče měli pocit, že mám hudební talent, což rodičům nepřipadalo.“

Dvacetiletý klavírista Matyáš Novák je vítězem řady národních a mezinárodních soutěží. Jako sólista vystoupil s řadou orchestrů a se svými recitály se představil v mnoha zemích Evropy, ale i v Číně a USA. V loňském roce vydal sólové CD s cyklem Léta putování Ference Liszta a debutoval ve slavné Carnegie Hall. V letošním roce byl oceněn výroční cenou města Hradecká múza.

Talent se ale záhy skutečně projevil, mladý hudebník začal denně cvičit a úspěch se rychle dostavil. Dnes má na kontě již řadu (nejenom) hudebních úspěchů. Letos úspěšně odmaturoval na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a dále studuje na Konzervatoři Pardubice ve třídě prof. Jitky Fowler Fraňkové. Od září 2013 je rovněž studentem věhlasné klavírní akademie „Incontri col Maestro“ v italské Imole ve třídě prof. Vovky Ashkenazyho, od roku 2017 ve třídě prof. Borise Petrushanského. 

Budoucnost mladého klavíristy je zatím ve hvězdách, téměř jisté ale je, že jeho kroky povedou na nejvýznamnější světové scény. Když přijde řeč na jeho dosavadní hudební dráhu, rozpovídá se o svých cestách, koncertech a mnoha dalších zážitcích. „Jako interpret mám rád, když se podaří skloubit kvalitní nástroj, inspirující prostředí a vnímavé publikum. V tomto smyslu mám mnoho zážitků, které jsou tak intenzivní, že z nich člověk čerpá energii po mnoho dní. Například v květnu jsem odehrál dva recitály na východním Slovensku. Do této části světa jsem úplně zamilovaný. Je tam nádherná příroda, vaří tam skvělé brynzové halušky a lidé jsou tam neuvěřitelně srdeční.“

Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je projekt (Ne)obyčejní, který přináší (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí. Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail redakce@hradeckadrbna.cz 

Nejedná se ale jen o východní Slovensko, každé místo je podle Matyáše specifické. Zanedlouho po koncertu na východě sousední země vystupoval ve Zlíně s Filharmonií Bohuslava Martinů. „Budovu Kongresového centra, kde se koncert konal, navrhla architektka Eva Jiřičná. Je úžasné sledovat, jak kvalitní architektura ovlivní všechny, kteří s ní přicházejí do styku, hudebníky i posluchače. Ten sál je mimořádný a hrát na takovém místě je velmi podnětné. Na druhou stranu jsem se několikrát přesvědčil, že hrát na nějaké velmi prestižní akci Vám nemusí přinést takové naplnění jako koncert v malém kostelíku v zapadlé vesničce. Mým cílem je užít si koncert, přenést vlastní nadšení na posluchače a mít z hraní radost. Všechno ostatní beru jako bonus navíc.“

Pokud Matyáše nezastihneme za klavírem nebo ve školní lavici, pravděpodobně ho najdeme ve vlastním velkochovu slepic či u plotny. „Jako dítě jsem často a rád pekl a můj tatínek mě kritizoval za vysokou spotřebu vajec. U nás totiž nakupuje tatínek. Bydlíme ve 4. patře činžovního domu, který nemá výtah, a nosit objemné nákupy není nic příjemného. Babička měla v té době pár slepic, a tak jsem se začal zajímat o to, jak zvýšit snášku v jejím chovu. Tehdy se zrodila má vášeň pro drůbež.“

Zpočátku nevinný koníček ale začal malého klavíristu bavit. Dokonce tak moc, že má dnes svůj vlastní velkochov. „Postupem času jsem vybudoval chovné zařízení, pořídil si elektrickou líheň, stal se členem Svazu chovatelů a začal usilovat o vylepšení exteriéru a užitkovosti několika plemen. Aktuálně chovám štýřanky, drážďanky, araukany a žerzejské obry. Ve své chovné stanici se starám o cca 40 slepic a 180 kuřat.“

Jedním dechem Matyáš dodává, že slepice dávají vejce, maso a trus, který mu bylo líto nevyužít. Našel tedy řešení. „Začal jsem s pěstováním brambor, rajčat, okurek, paprik, cuket a melounů. Letos jsem zasázel metrák a půl brambor, 150 rajčat, 120 paprik, 25 okurek a 3 melouny,“ popisuje pěstitelské úspěchy. 

Zvládnout dohromady studium na několika školách a chov desítek kurů domácích není pochopitelně nic jednoduchého. „S nápadem studovat paralelně několik institucí přišla moje maminka, která se domnívala, že když se zaměstnám studiem, budu nucen omezit své chovatelské aktivity, což se nestalo.“

Při pohledu na zaplněný kalendář tohoto hradeckého umělce, který se od útlého věku, s nadsázkou řečeno, ráno věnuje chovu slepic, odpoledne spěchá do školy a večer hraje s filharmonií, se nelze ubránit otázce, co mu hudba dala, případně vzala? „Když se člověk věnuje intenzivně nějaké činnosti, rozvíjí  se u něj takové vlastnosti jako sebekázeň, vytrvalost, pracovitost, vědomí, že bez práce nejsou koláče a že úspěchy i neúspěchy jsou dvě strany jedné mince. Tyhle vlastnosti a zkušenosti se vám hodí v každé profesi  a v mnoha životních situacích. Nicméně hudba mi dala mnohem víc. Je to jako když umíte navíc jeden jazyk, který je univerzální. Díky hraní na klavír jsem navštívil místa, kam bych se běžně nedostal, a poznal jsem spoustu výjimečných lidí. Tím také odpovídám na Vaši otázku: Co mi hudba vzala? O ničem takovém nevím.“

S velkým množstvím aktivit souvisí také cestování, ze kterého Matyáš není zrovna nadšený. Sám říká, že není milovníkem přesunů, je si ale vědom, že cestování k tomuto povolání prostě patří. „Odmalička zbožňuji vlaky, takže pokud lze do příslušné destinace cestovat po železnici, těším se. Autem už to tak zábavné není, dvakrát nás “dopravovala” domů odtahová služba. Jednou z Itálie, podruhé z Uherského Hradiště. Co se týče letadel, tak ta jsou na tom na mé pomyslné stupnici oblíbenosti ještě hůře než automobily. Opakovaně jsem zažil zrušený let, naposledy jsem málem nestihl maturitní písemnou práci z českého jazyka,“ říká.

Co bude dál? „Nedávno jsem ukončil studium na gymnáziu, příští rok mě čeká absolutorium na konzervatoři. Potom se uvidí, ve hře je několik možností,“ uzavírá Matyáš Novák.

Nejbližší příležitost slyšet mladého klavíristu v jeho rodném městě bude v neděli 12. srpna od 18:00. V rámci Mezinárodního letního festivalu PETROF FEST zahraje Inaugurační recitál Matyáše Nováka. Na začátku prosince čeká Matyáše první vánoční koncert v Hradci Králové - Kouzelné Vánoce. Zazní díla F. Liszta, F Chopina, F. Schuberta, J. Suka, B. Smetany, L. Janáčka a úpravy vánočních koled.