Hokejbal je jeho velkým koníčkem, zlaté medaile z něj patří Lukáši Černému zaslouženě

K hokejbalu přivedl Lukáše Černého jeho starší bratr Daniel, který už na hokejbal nějakou dobu docházel a Lukáš se na jeho zápasy jezdil s rodiči dívat. Právě tam se začala tvořit láska k tomuto sportu. „Předpoklady jsem k tomu měl už jen díky tomu, že jsem se chodíval koukat na hokej od svých tří let. Hokej je ale velmi finančně náročný sport, a proto byl hokejbal ta nejlepší možná varianta,“ vysvětluje Lukáš.

V současné době nastupuje primárně za A tým, se kterým hraje extraligu hokejbalu. Vytíženost je tu podle jeho slov opravdu veliká. „Řekl bych, že ty nároky jsou zde jako v profesionálním sportu, což hokejbal bohužel není. Je to časově velmi náročně, protože hrajeme zadarmo a musíme chodit do práce, popřípadě do školy.“

Lukáš ale rozhodně nezůstává jen u jednoho týmu. S B týmem HBC Hradec Králové 1988 dokázali v květnu vyhrát a nejkratší cestou ve finále získat mistrovský pohár 2. ligy. Radost z toho měl obrovskou, ale jedna věc ho velice mrzela. „Ač je to „pouze“ ve 2. lize, tak pocit je to nezapomenutelný, i když jsem osobně nebyl u toho třetího a zároveň posledního zápasu. Unikly mi tak oslavy, což mě osobně mrzí. Snad se poštěstí i příští sezónu a budeme se znovu radovat, snad i s mojí přítomností,“ říká s úsměvem.

Oplývá už třemi zlatými medailemi

V této sezóně získal Lukáš dvě zlaté medaile. Ještě jednu má ale z dorostenecké kategorie, kde s pardubickým Svítkovem dokázal vyhrát finálový turnaj. „Zápas se odehrál během covidové doby, aby vynahradil play-off. Proto neberu tuto medaili jako plnohodnotnou, i když osobně mi taky udělala radost,“ doplňuje.

V kanadském bodování má Lukáš nejlepší skóre a stejně tak je i nejlepším střelcem. Nejspíš se už s tímto talentem narodil. „Asi bych tomu neříkal talent, nebo dar od Pána Boha, je to spíš o tom, jak člověk přistupuje k tréninkům, jak je do toho sportu zažraný a mně osobně pomohla zkušenost právě z extraligy, tu jsem mohl využít k získání tohoto individuálního úspěchu,“ říká skromně.

Po náročném herním výkonu ho ale čekal ještě jeden. Ne na hřišti, ale na půdě školy. Kromě hraní hokejbalu se musel věnovat i studiu. V kapse má ještě horké maturitní vysvědčení, ale se studiem rozhodně nekončí. Na škole, kterou teď úspěšně vystudoval, bude pokračovat ještě jeden rok na zkráceném oboru se zaměřením masér. Už teď ale pomýšlí i na vysokou školu. „Chtěl bych nejspíše na obor tělocvikář, ale zvažuji i jiné obory spojené se sportovním zaměřením,“ sdělil s nadšením. Na hokejbal ale nezanevře. „Teď už budu hrát primárně jen extraligu, zde za Hradec, kam patří moje srdce. Letos jsem se podíval i do pardubického Svítkova, kam jsem byl poslán formou střídavého startu, neboť to byl můj poslední rok v juniorské kategorii. Zároveň pokud mi zbyde čas, tak bych rád nakoukl znovu do 2. ligy, abychom mohli zopakovat letošní jízdu,“ doplňuje.

Hokejbalu by se chtěl v budoucnu věnovat i nadále

Lukáš by se rád věnoval hokejbalu i nadále. Jeho cílem je ale i již zmíněná vysoká škola, a plánu je podstatně víc. „Rád bych začal nějakým způsobem pracovat na seberozvoji a netajím ani to, že bych se v budoucnu rád dostal k podnikání. Vše je zatím jen ve hvězdách,“ říká o svých plánech.

Jelikož tráví Lukáš poměrně dost času právě trénováním, prací a studiem, mohlo by to vypadat, že nemá čas ani na své koníčky. Opak je pravdou, má. Právě hokejbal je i jeho velký koníček a vysvětluje důvod, proč tomu tak je. „Protože to není profesionální sport a nijak mě neživí zároveň zabírá dost času, a ještě do toho člověk musí stíhat jiné povinnosti, školu, práci, rodinu, a na ostatní koníčky je čas spíše až po sezóně," vysvětluje.