Radek Bláha je Hradečák srdcem i duší. Od útlého dětství ho bavila historie a už jenom to, že s rodiči bydlel pod starým městem, mělo velký vliv na jeho životní rozhodnutí. Po střední škole se odhodlal jít na studium středověké archeologie. Dnes je z něj archeolog v Muzeu východních Čech, kde se věnuje záchranné výzkumné činnosti na území Hradce Králové. Zároveň se zaměřuje také na to, jak město vznikalo a vyvíjelo se. I proto jsme jej zařadili pro tento měsíc mezi neobyčejné.
Každodenní pohled z okna na katedrálu Svatého ducha i na Bílou věž vyvolal v Radkovi Bláhovi zájem o minulost Hradce Králové. „Rodiče se také zajímali o historii a měli k ní kladný vztah. Zájem o archeologii se tedy rodil přirozeně. Byl jsem dítě, které bavil dějepis. To, že jsem skončil u archeologie, byla trochu souhra okolností, náhod a štěstí,“ říká s úsměvem Bláha.
Radek Bláha vystudoval obchodní akademii. Po maturitě se otevřel na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě nový obor středověká archeologie a pro něj to byla výzva. V té době se jinak archeologie studovala pouze v Praze a Brně, obor se neotevíral úplně každý rok. V Opavě to tenkrát zkusil a vyšlo to.
„Už během studií jsem začal spolupracovat s Muzeem východních Čech jako brigádník a pracovník na částečný úvazek. Po skončení na fakultě v Opavě jsem si dodělal ještě magisterské studium v Brně,“ zmiňuje.
Na plný úvazek pracuje v Muzeu východních Čech od roku 2001. „Moje práce je i mým koníčkem. Je velmi pestrá a zahrnuje v sobě spoustu činností. Probíhá jak v terénu, tak i za psacím stolem a mezi regály depozitářů. Je ale potřeba se stále vzdělávat, jinak to nejde. Musíte si všímat, co se v oboru děje a není to jednoduché. Publikační činnost v archeologii středověku je tak obrovská, že už jen vše sledovat je velice obtížné. Spousta odborných článků i monografií je už ale v on-line podobě, což je velká pomoc. Pro nás je důležité nejen to, co se děje v České republice, ale také v Polsku, bližších částech Německa, v Rakousku, na Slovensku a v Maďarsku, rovněž v Pobaltí, severní části Balkánu nebo v západních částech Ukrajiny. Ve středověku tyto země tvořily s českými zeměmi jednu kulturní oblast. Lidé tu žili obdobným způsobem života, používali podobné věci, a tedy i archeologické nálezy jsou podobné. Víme například, že z Hradce chodili poutníci až do Krakova a přinášeli si odtamtud na památku poutní odznaky. I tímto způsobem docházelo ke vzájemným kontaktům a kulturní výměně mezi vzdálenějšími oblastmi Evropy,“ říká o vývoji.
Radkovi Bláhovi se na Hradci Králové líbí z archeologického hlediska například to, že byl významným střediskem už v pravěku. Jeho úloha jako střediska východních Čech nezačala vznikem východočeského kraje v roce 1960, ale je daleko starší a sahá do doby kamenné. „Hradec je nepřetržitě osídlen již zhruba 1200 let a během té doby je bez přestávky centrem východních Čech, což není tak obvyklé. Měst, která mají takto dlouhou střediskovou tradici není u nás v republice mnoho. I v rámci střední Evropy to není úplně běžné. Hradec nebyl jen pahorek nad soutokem, ale i oblast pod tím, nad které se dnes rozkládá statutární město. Od pravěku tu byly osady a pohřebiště, které tvořily to přirozené zázemí hradiště a ty daly za základ dnešnímu městu,“ vysvětluje.
Měl možnost se účastnit výzkumů v jádru města. Konkrétně na Velkém i Malém náměstí a v jeho okolí v souvislosti s rekonstrukcemi veřejných prostranství, se stavbami sítí i opravami. Jednalo se o areál bývalého pivovaru nebo rekonstrukci Klicperova divadla, či divadla Beseda.
„Důležité byly výzkumy i pod historickým jádrem. Archeologické nálezy jsou také pod novou zástavbou, i v částech města, které pocházejí z 19. nebo 20 století. Archeologické výzkumy naše muzeum provádí i v širším v rámci východních Čech, ale velká část z toho, co děláme, souvisí s Hradcem a jeho okolím," říká.
Pokud jde o samotné středověké nálezy, nejčastěji se nachází keramika, tedy výrobky z pálené hlíny. Většinou jde o úlomky kuchyňských a stolních nádob, ale také keramiku stavební, kam patří cihly a dlaždice. „Nesmíme zapomenout ani na kachle, které byly součástí kamen. Kromě různých kovových předmětů tvoří důležitou část archeologického materiálu také zvířecí kosti. Byl to odpad, ze kterého se dá ale získat spousta informací. Můžeme se dovědět, jaká zvířata s člověkem ve městě žila. Kosti byly také důležitou surovinou pro výrobu nástrojů nebo ozdob,“ říká o nálezech.
Radek Bláha rád poznává oblasti východních Čech a okolí blízkého zahraničí, které je z archeologického hlediska velmi podobné. „Jako student jsem se byl podívat na výzkumy v Anglii. Byla to zajímavá zkušenost, ale mně se líbí tady. Jsem tu doma a ani mě to neláká jít kopat třeba do Egypta. Mám rád střední Evropu,“ usmívá se.
Když má čas, rád čte díla klasiků, kteří jsou pro něj důležití pro poznání minulosti. Poslouchá i klasickou hudbu, hudbu 19. a první poloviny 20. století nebo rekonstrukci středověké hudby, popřípadě českou lidovou píseň.
Prací archeologů je, podle Radka Bláhy, také ochrana kulturního dědictví. „Součástí archeologické práce je nejen výzkum míst ohrožených stavbami, ale také ochrana archeologických památek dosud uchovaných pod zemí i patrných na jejím povrchu. Jedná se například o hradiště či mohylníky. To jsou místa, o kterých je dobré vědět a spolupracovat s veřejností na jejich ochraně. Jsou to památky důležité pro nás pro všechny. Vypovídají o naší minulosti, o nás všech,“ vysvětluje.
Pro archeology je paradoxně lepší nechat nálezy pod povrchem, než je nutně vykopávat. „Pokud nálezy mohou zůstat na místě a nejsou ohroženy tak jsme raději, když tam zůstanou pro příští generace. Způsoby výzkumu se neustále rozvíjejí a už dnes jsou k dispozici metody, jak získat hodnotné informace bez zásahu do země. V blízké budoucnosti jich bude přibývat. Když nějaké území může zůstat ušetřeno bez zásahů, pak je to jenom dobře. To jsou hodnotná území, i když na povrchu není nic vidět. Některé nálezy jsou viditelné třeba na leteckých snímcích,“ říká.
Jak vypadá takový den archeologa při průzkumu, u kterého se sbírá archeologický materiál v ornici, nebo výzkumu, tedy při samotných vykopávkách? „Důležitou složkou naší práce jsou kontroly na stavbách při výkopech. Například inženýrských sítí, základů rodinných domů, případně dalších staveb. V tomto případě patří mezi základní vybavení motyčka na začišťování povrchů a stěn výkopů, nebo malý rýč. Dále jsou to pomůcky na měření, jakými jsou pásmo a metr, dále milimetrový papír a tužka na zakreslení případných zjištěných nálezů. V současné době se část dokumentace provádí i pomocí aplikací v mobilním telefonu. Eviduje se poloha GPS, vyplňují se on-line formuláře a mobil je potřeba i pro fotografování nálezů,“ popisuje.
Rozsáhlejší výzkumy, kterými jsou vykopávky, už podle Bláhy provádí větší skupina lidí kde jsou dělníci, dokumentátoři i jiní. Tyto práce řídí archeolog. Na samotné kopání se používá běžné nářadí, jakým je rýč, lopata a krumpáč. Na jemnější odebírání a čištění pak špachtle, nože a štětce. Pokud to jde, na odsátí jemného prachu se využívá například i vysavač.
„Ve službách archeologie se však může uplatit i těžká technika jakou jsou bagry s hladkou lžící pro přesné odebírání ornice či jiné zeminy. Při dokumentaci se využívají také drony, pokud je třeba zdokumentovat větší plochy. Záleží skutečně na konkrétní situaci, na základě které se vždy volí vhodné pomůcky. Nesmíme také zapomenout na to, že "vykopávkami" výzkum nekončí. Následuje zpracování nálezů zahrnující jejich očištění, konzervaci, dokumentaci, což dělají laboranti, konzervátoři, případně další specialisté. Archeolog spolu s dalšími odborníky provádí jejich vyhodnocení. Tedy jaké místo tyto předměty kdysi zaujímaly v běžném životě, k čemu sloužily a jak jsou staré,“ říká.
Archeolog ve spolupráci s dalšími specialisty zpracovává pořízené fotografie a výkresy, ve kterých je zaznamenána poloha i to, jak spolu nálezy navzájem souvisí. Pokud jde o jednoduché záznamy, může vše provést sám.
Foto se svolením Radka Bláhy
