Postcrossing nadchl Helenu Jeřábkovou natolik, že posílá pohlednice do celého světa. Nedávno odeslala svoji tisící

Heleniným největším koníčkem je cestování. „Ráda poznávám nová místa, nové lidi, zvyky místních a samozřejmě také gastronomii. S cestováním souvisí také můj další koníček a tím je fotografování. Protože někam cestovat a nemít z cest fotodokumentaci, to by nešlo. Ze svých výletů pak tvořím fotoknihy. Je to moje velká radost. Cestování mě nabíjí energií, ač jsem kolikrát fyzicky unavená, tak jsem šťastná a spokojená. A to samozřejmě doplňuje Postcrossing. V něm je zahrnuto cestování, poznávání nových lidí, míst, inspirace na cest i krásné fotky na pohlednicích,“ vysvětluje, a zároveň prozrazuje v krátkosti svoji zálibu.

Obliba v dopisování držela Helenu Jeřábkovou už od základní školy, kde děti měly možnost si dopisovat se svými vrstevníky. „Tenkrát to bylo s Lenou z Ruska a Danielou z NDR. Bavilo mě dostávat od nich dopisy, pohlednice a různé dárečky. Vždycky mi dělalo radost dostávat pohlednice a také jsem je ráda ze svých výletů posílala. Když už na některých místech nemohu být, tak mám aspoň obrázek,“ vzpomíná s úsměvem.

V té době ale Postcrossing ještě neexistoval. Zaslechla o něm až později. Jednou se vracela z Prahy a v autobuse měla spoustu času. Našla si k tomu více informací a po registraci si vylosovala prvních pět adres. „Radost byla veliká. Jako prvního jsem si vylosovala pána z USA, který byl námořník. Každý den se těším k poštovní schránce, jaký zajímavý „poklad“ tam na mě bude čekat. Takže takové malé každodenní radosti. Velmi také potěší hezké poděkování od člověka, kterému jsem pohled posílala. A to mě na tom baví,“ dělí se o své prožitky s nadšením.

Helenka se do Postcrossingu zapojila před pěti lety v září. Do dnešního dne poslala a obdržela tisícovku pohlednic. Nejvíce jich má z Německa, číslo je okolo tří set. Sto třicet pohlednic má ze Spojených států a stovku z Ruska. Na oplátku poslala opět nejvíce pohledů do Německa. Číslo je také na třech stovkách. Do Spojených států odeslala sto padesát osm pohlednic a do Ruska sto třicet pět. „Tyto země jsou mezi českými postcrossery nazývány „svatá trojice“, jsou to nejčastější země, kam posíláme a odkud pohledy dostáváme,“ říká.

Kam nejdále poslala pohled a z jaké nejvzdálenější země jí přišel? „Nejdále to byla Austrálie, která je vzdušnou čarou vzdálena šestnáct tisíc kilometrů. Do ní byl pohled doručen za dvanáct dnů. Dále jsem poslala i pohlednici do Chile a na Havaj. A odkud mi přišel nejdál? Opět je to Austrálie, poté i z Brazílie nebo z Jižní Afriky. Celkem vzácné je si vylosovat uživatele z České republiky. Mně se to za více jak čtyři roky povedlo pouze třikrát,“ směje se.

Helenka má i svůj nejvzácnější pohled. Je s nejnižším identifikačním číslem a pochází z Dominikánské republiky. Tento pohled urazil osm tisíc kilometrů a dorazil do schránky za měsíc. „K tomuto pohledu se váže jedna moje vzpomínka, kdy jsem pánovi poděkovala za zaslání pohledu a on mi obratem odpověděl, vyměnili jsme si několik zpráv s informacemi o nás a o našich zemích a on mi ještě poslal odkaz na hudbu, která je pro jeho zemi typická. Bylo to moc příjemné online setkání s člověkem na druhém konci světa, který má stejné zájmy. A o tom Postcrossing je, potkat zajímavé lidi a zjistit, že všude na světě jsou fajn lidé,“ dělí se o pocity a o zápal do tohoto koníčku.

S dalšími postcrossery se zatím osobně nepotkala, jde o virtuální komunikaci. Jsou však pořádány postcrossingové srazy, kde se lidé mohou setkávat a vyměňovat si nejen pohledy, ale i své zkušenosti, zážitky a podobně. Na každý sraz je vydávaná speciální pohlednice, která je ceněným sběratelským artiklem. Účastníci srazu pohlednice podepíší a ty pak mohou vyrazit do světa.

Helenka netrpělivě čekala na to, až nějaký takový sraz bude i v Hradci Králové, ale za dobu, co se Postcrossingu věnuje, se bohužel žádný nekonal. „Rozhodla jsem se proto jedno takové setkání uspořádat. Bude se konat už v květnu. Pokud tedy někdo bude mít zájem se o postcrossingu dozvědět víc, rádi ho uvidíme a zasvětíme do tajů tohoto projektu. Ale pozor, je to vysoce návykové, ale bohužel v této době i poměrně drahé. Po Evropě vyjde poslání pohledu okolo čtyřiceti korun, mimo Evropu pak pětačtyřicet," říká z vlastní zkušenosti.

Foto: Robert Průcha